Ložnice

[Gabriel]

To je dobrý +mroukne vyčerpaně a když k ní přijde, opře si čelo o jeho rameno a oči nechá zavřený, protože je to tak lepčí+ Joo +vydechne souhlasně.+ Pamatuju.... +myšlenku už nedopoví, protože ji zvedne do náručí a zhoupne se s ní svět.+ Já vím... +a najednou, když už si pamatuje, mají ty slova uplně jinou hloubku. Jakmile jsou v ložnice a leží v posteli, prakticky v okamžiku usne. Možná má i lehce horečku, ale zdá se jí moc krásný sen. Zdá se jí mamince a o tom jak se ve škole seznámila s Charliem, jak na Vánoce dostala weasleyovskej svetr, o horký čokoládě uprostřed zasněžené tmavé noci, podbarvené vlčím vytím. Na tváři má takový klidný výraz, když se tulí ke svému vlkovi.+

+opatrně ji uloží do postele a svlékne ji. Rychle ze sebe shodí oblečení a vleze si k ní. Přitáhne si ji k sobě, vdechuje její vůni a pozoruje ji, ten její klidý výraz, mírný úsměv a je tak šťastný, až ho to děsí. Přitiskne se k ní a nakonec usne taky a spí v podstatě bez pohnutí až do rána+

[Syriana Spinnel]

+Ráno. Takový ten pocit, když ještě spíte, ale vlastně už jste vzhůru. Vnímáte tlumeně svět kolem, pípání ptáků kousek za oknem na stromě, to že venku bude pěkná zima, podle toho, jak tam skučí vítr, vzdálené startování motoru auta.... A pak taky ty blízký vjemy. Hřejivé teplo horkého mužského těla, jemnost přikrývek a prostěradla, pichlavé krátké fousky, co škrábou na rameni....+ Hmmmm +otevře jedno a pak i druhé oko a je to dobrý, po bolesti ani stopy. Lehce se natočí, aby na něj viděla. Aby viděla na muže, který ji už miluje celý roky. Muže, který byl ochotný se v průběhu let změnit tak, že byl schopný pro ni obětovat smečku. Který odpouštěl šílený lidský chyby, a ublíženost a pořád je tady a drží ji v náručí. A najednou jí dojde, že i když podstatná část vzpomínek na ten druhý život zmizela v nenávratnu, tak to, co jí zbylo je strašně moc. Je za to tak moc šťastá, až má strach, že jí to štěstí zas bude chtít někdo vzít. Jen tak tam leží, hlavu položenou na dlani a dívá se na něj celé minuty. Na tváři široký měkký úsměv. Takhle teda vypadá nejkrásnější ráno na světě.+

[Gabriel]

+spí jako mimino a nejspíš by se téhle činnosti ještě nějakou dobu věnoval, ale probudí ho pocit, že ho někdo pozoruje. A protože moc dobře ví, kdo to je, zvlní mu rty slabý úsměv a pomalu otevře oči+ Dobré ráno, miláčku. +řekne hlasem trochu ochraptělým spánkem, natáhne ruku jemně ji pohladí po tváři+ Už je ti líp? +zajímá se, ale vidí to na ní, oči má jasné a tak zářící láskou, až ho z toho téměř bolestivě bodne u srdce. Přitáhne ji k sobě a dlouze políbí, vůbec neví, co by měl říct, ale ani to není potřeba.+

[Syriana Spinnel]

Dobré ráno, lásko +uculí se i ona, protože to prostě jinak nejde. Je děsně roztomilej, jako když se malý ščeňátko probere k životu. Je celý pomuchlaný a otlačený, i když si nedělá naděje, že ona vypadá líp.+ Je mi naprosto skvěle +souhlasně přikývne a přitulí se k němu. A líbají se děsně dlouho, a je to děsně pěkný. Když má Syr rty celý rozbolavělý, tak se kousek odtáhne a položí si hlavu na jeho paži. Proplete prsty s jeho a chvilku je drží ve vzduchu a kouká na ně.+ Chci ti povědět, co jsem včera dělala

[Gabriel]

Tak to je dobře. +zamručí spokojeně a líbne ji něžně na koutek rtů; jeho tělo to líbání probudí rozhodně velmi rychle, ale nemá potřebu hned tenhle uhasit a tak si ji k sobě přitulí+ Dobře, ale víš, že nemusíš, jestli nechceš, jo? +koukne na ni vážně a pak ji zas nechá aby si na něj pohodlně položila hlavu a nechá ji mluvit, bez přerušování, jen ji jemně hladí po zádech+

[Syriana Spinnel]

Já vím, že nemusím, +závrty se mu v náručí.+ ale chci. Nedávno jsme se s Vicky bavily, že má zkušenosti s +trochu se zamračí, neví jak to správně vysvětlit.+ no že už dělala "napravování" věcí v mozku, +naznačí tam uvozovky". Chvilku mi trvalo, než jsem se rozhodla. Ale pak jsem řekla, ze do toho jdu. Udělaly jsme fakt náročný kouzlo, kdy se pomocí sdílené magie dostala Vicky dovnitř, a začala uklízet. +při povídání si hraje s jeho prsty,+ jenže to svinstvi tam ještě bylo, díky tvé krvi se vzpomínky na tebe docela dobře projasnily, i jiné, ale čím víc chtěla očistit ty na mou rodinu, tím víc se to vzpouzelo, až ji to malém dostalo. Nicméně +blíží se k závěru,+ jsme to definitivně dostaly pryč i když s tím zmizely ty neodkryté vzpomínky. No a ty vedlejší následky jsi viděl, a přísahám ze jestli ještě někdy bude chtít někdo dovnitř +zaklepe si na hlavu+ tak ho zabíjí dřív, než řekne půl slova. +zas se k němu natočí, aby jej viděla,+ děkuji ti. Za všechno +hezky se na něj usmeje+

[Gabriel]

+nechá ji domluvit a i pak ještě chvilku mlčí a zpracovává to.+ Mrzí mě, že jsi přišla o vzpomínky na děti. A Viktora. +dodá po malém zaváhání+ Ale jsem moc rád, že sis vzpomněla na mě. Na nás. +skloní se k ní a políbí ji na rty+ A za co mi prosím tě děkuješ? +zadívá se jí do očí a potřese hlavou+ Miluju tě. +řekne prostě a pousměje se+ A to nemůže změnit nic. Doufám, že si toho jsi vědoma. Tohodle starýho, nerudnýho vlka se jen tak nezbavíš. +cukne koutke a líbne ji na špičku nosu+

[Syriana Spinnel]

Ano, +broukne a opře se líčkem o jeho hrudník.+ taky mě to mrzí, chci říct je mi to hrozně líto, ale jsem ráda, že mám aspoň něco. +Hezky mu polibek vrátí.+ děláš si srandu? za všechno +zakření se.+ mám ti to tu jmenovitě vyjmenovat, aby ti ještě ego stouplo? +dobírá si ho.+ Jsem si toho vědoma kocoure, a abys věděl, toho nerudnýho starýho vlka mám ráda. Vlastně nevím co bych si bez něj počala. +Prohrábne mu prstama vlasy.+ Víš co? myslím, že si tě nechám už napořád. +přeběhne mu po svalech na břiše.+ Dělo se něco důležitýho, když jsme byli pryč, něco s Marykou?

[Gabriel]

To nemusíš a já nemám vůbec velký ego. +brání se se smíchem+ Tak to jsem rád, protože už jsem si na tebe zvykl. +zatahá ji laškovně za pramínek vlasů+ No, s Marykou...+povzdechne si a zvážní+ Neypadá to moc dobře. Obávám se, že to asi nezvládne. +smutek v jeho hlase nejde přeslechnout. Nemá rád, když nemůže pro členy své smečky nic udělat v tomhle případě opravdu nemůže.+

[Syriana Spinnel]

Och jistě že ne, pane ješito, možná jenom táááákhle +ukáže rukama asi metrovou díru+ veliký. Bohové, mně se tak vnitřně ulevilo, víš jako.... +neví jak to má popsat slovy.+ Vzpomněla jsem si na maminku +šeptne trochu pohnutě+ a na Charlieho, chjo kde jen tomu je konec.... +Trochu se v té posteli posadí a opře se zády o pelest a dá si jeho hlavu na svoje břicho a probírá se mu vláskama.+ To je mi moc líto, dopoledne se za ní zajdu podívat. +Je z toho smutná, je to prostě děsně blbý no.+ Doufám, že to zvládne aspoň to malinký +pohladí ho po strništi a kouká při tom z okna. Venku prší a je tam nevlídno, že by psa nevyhnal, ideální počasí na pelešení se.+