BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Payne]

+nadechne se, aby to popřela, ale zarazí se+ Možná jo. +připustí nakonec a pokrčí lehce rameny+ Ale o nic míň, než ty sám na sebe...+dodá ještě, s pohledem upřeným do knížky. Pak ale zase vzhlédne, trochu a trochu překvapeně se na ně zadívá+ To by bylo bezva. Vždyť jsme neměli ani žádnou kolaudační párty. I Lauru bych ráda zase viděla. +pousměje se a docela se tou představou nadchne, pozvat si na návštěvu pár lidí, být chvíli jen normální mladej pár...+ Fakt? +zvedne pak trochu překvapeně obočí, protože souhlas v tomhle asi úplně nečekala.+ Tak fajn, něco podnikneme. +usměje se na něj a zbytek času stráví s knížkou na gauči, přes nohy přehozenou deku, občas spolu prohodí pár vět a je to vlastně jedna z nejnormálnějších chvil za dlouhou dobu. Když pak nastane čas, aby vyrazila na trénink, odloží knížku na stůl, vstane a protáhne se+ Budu muset jít. Nevím, kdy se vrátím, ale nejspíš to dnes bude pohodička. +koukne na něj a pousměje se; v ložnici se převlékne, v obýváku si ze stolu vezme svůj glock a zastrčí ho do podpažního pouzdra, které jí Becca nedávno dala. Ve skrytém pouzdře v bundě má svoji dýku a nakonec si připne zápěstní pozdra s tlačnými dýkami.+ Tak pozdravuj kluky a bavte se. +přistoupí k němu a s úsměvem se mu zadívá do očí+

[Dean]

+trochu podrážděně se na ni podívá, nemá moc rád, když mu vyčte totéž, protože je to pravda, ale on jí nedokáže vysvětlit, že narozdíl od ní na něm nezáleží+ Jo, to zní dobře. +usměje se, vlastně se tý myšlenky docela chytí, je to řekvapivě normální záležitost na který se shodli. Chvilku dělá na počítači něco do práce, pak uklidí v kuchyni, protože je tak zvyklej z domova, a občas se pousměje, protože je to vlastně vážně příjemný a milý odpoledne. Nemusí spolu zrovna dlouze rozmlouvat, ale pořád je jim spolu dobře+ Tak jo. +přikývne+ Buď opatrná, jo? +pousměje se, posadí se na gauč a přes okraj laptopu sleduje jak se ozbrojuje. Opatrně prozkoumá ten záchvěv, co to v něm vyvolá, a když k němu dojde, nakloní se a políbí ji. Jedna věc je jí lhát, a druhá věc je dělat to přímo do očí, takže toho polibku trochu využije místo odpovědi+ Uvidíme se ráno? +dodá. Když payne odejde, počká asi hodinu, mezitím se na new york snese tma, a on má dost času se připravit. Když se oblíká do tmavýho funkčního oblečení, není nervózní, vlastně spíš naopak. Je to něco známýho, na co se možná trochu těší. Vezme si batoh s věcma, a zamíří ven+

[Dean]

+ví, že nemá smysl to popírat, evidentně viděla všechno, a jemu je z toho docela na nic+ Není to o výhře. +řekne jenom tiše, zastrčí hůlku do tašky, a pobalí si věci. Každej pohyb ho pořád ještě bolí, ale už dokáže docela slušně fungovat+ Jo, já vím. +přikývne. Nedělá si iluze o tom, že by na něm někomu v tomhle byznysu záleželo. Počítá s tím, že mu tady nikdo záda nekryje+ Boje až do konce jsou zvlášť, tohle... +začne, ale pak to nedokončí, protože je to vlastně jedno. Nic z toho, co řekne, to nezlepší, a ani před ní nijak neospravedlní. Tohle je přesně ten důvod, proč to přede všema tajil. Chytne se přenašedla, a když se o pár vteřin později modře rozsvítí, a přenese je oba domů, vlastně se mu ani moc neuleví. Chtěl by si jít lehnout a spát, zaspat to všechno a probudit se do rána, kdy bude všechno normální. Odloží lahvičku, posadí se na gauč, a tiše zasykne+ Do rána to bude dobrý. +slíbí jí+ Vždycky se to přes noc stihne zahojit. +dodá, a už nijak nepopírá, že to dělá pravidelně, je mu jasný, že to nemá smysl. Chvilku se dívá na svoje spojený ruce a tuší, že se blíží velkej talk, ale nějak neví, co by měl říct+ Nemůžu s tím jen tak přestat. +řekne nakonec to, co je asi oběma zjevný+

[Payne]

Vím, že není. Kdyby to bylo o výhře, je to o dost jednodušší. +potřese hlavou a když se na něj dívá, jak sedí na gauči, na tváři všechny ty šrámy a modřiny, má pocit, že je dělí tisíce světelných let+ Já vím proč to děláš, Deane. Proč to potřebuješ. +řekne pak tiše a na chvíli jí přijde naprosto absurdní, že si takhle dokonale prohodili role+ Ale ve skutečnosti tohle..nic z toho...nemáš pod kontrolou. +potřese hlavou a na chvilku musí zavřít oči, když řekne, že se to přes noc zahojí.+ Jak dlouho...+začne, ale pak se zarazí a zavrtí hlavou.+ Vlastně ne, nechci vědět, kolikrát už jsi mohl být mrtvý. Ne, nemůžeš přestat. +přikývne, protože i tohle si uvědomuje+ Ale já nemůžu dál v pohodě fungovat s tím, že vím, co děláš po nocích a nemáš žádnou stopku, žádnou pojistku, která to zarazí. +znovu si vybaví ten moment, kdy na sebe nechal dopadat další a další rány a neudělal nic, aby tomu zabránil a cítí, jak jí panika znovu hrozí sevřít ve svým mrazivým obětí. Zhluboka se nadechne a vydechne, zavře oči a když je znovu otevře, potlačí to a ovládne se+ A myslím, že bych nezvládla chodit tam s tebou...+přizná pak tiše, protože tahle alternativa ji napadla, ale reálně opravdu nevěří, že by to zvládla. Dojde k němu a klekne si před ním na zem, aby mu viděla do tváře, tak blízko, že by stačilo se jen trochu natáhnout a mohla by ho obejmout...kdyby jí to dovolil.+ Mluv se mnou, Deane. Přestaň se schovávat. Přestaň přede mnou utíkat...+řekne tiše, zvedne ruku a jemně se dotkne jeho tváře, tam, kde se v několikadenním strništi ztrácejí čtyři hluboké jizvy...+

[Dean]

+poslouchá ji a její slova po něm tak trochu kloužou. Ví, že má pravdu, a zároveň taky ví, že tohle mu pomáhá držet hlavu aspoň občas nad hladinou, aspoň trochu+ Já vím, že nemám. +pousměje se trochu hořce+ Ale funguje to. Aspoň trochu. Můžu aspoň částečně normálně fungovat. +pokrčí rameny+ A nevšim sem si, že by ti nějak vadil, když se tě dotýkám. +poznamená trochu defenzivně, a radši zase zmlkne, aby neřekl něco, co se nedá vzít zpátky. Zato její další slova v něm trochu zmrazí krev, ale snaží se nedat to na sobě znát. Vlastně tak trochu předpokládal, že to asi nezvládnou+ To chápu. +přikývne a sklopí oči+ Nebudu tě nutit do... jestli chceš, můžem to skončit. +pousměje se rezignovaně, i když má pocit, že vevnitř trochu umírá. Zároveň taky nedovede popřít, že ona si zaslouží daleko víc, než kontrolovaný doteky a kluka, kterej se dvakrát týdně pokouší nechat zabít. Ví, že ji každou buňkou miluje, a to pro něj znamená, že ji musí nechat bejt šťastná. Vlastně si připadá docela šlechetně. Trochu zaváhá, když pozná, že se ho chce dotknout, ale tuší, že tohle je důležitej moment, takže jí to dovolí, neuhne, i když to místo pod vousama, kde má kůži zvrásněnou a perleťově růžovou, je tak podivně citlivý, že jím skoro projede záchvěv+ A co ti mám říct? +podívá se na ni, tentokrát doopravdy, do očí+ že mi to pomáhá myslet? Zvládat každej den trénink, žít normálně? +nakloní trochu obličej a přitiskne se jí víc do dlaně, jako by trochu masochisticky zkoušel, kolik snese+ že když někdy vynechám, můžu se zbláznit, mám záchvaty paniky, a topím se? +uchechtne se, ale je to spíš zoufalej zvuk+ Mám strach, že ti ublížím, a nesnáším ten pocit, že se mi to vymyká... tohle je jediný co můžu řídit aspoń trochu. Ta bolest mi... pomáhá se soustředit. +zasloužím si ji, nedodá už, ale je mu to vidět na očích. Trochu natočí obličej, chytne její ruku do dlaně a vtiskne do ní pusu+ Chci tě před tímhle chránit. +zamumlá jí do dlaně+

[Payne]

+ani si neuvědomí, že zadržovala dech, připravená na to, že zase uhne, zase se od ní odvrátí a dojde jí to, až když pomalu vydechne. Je to ale jen malý úspěch, příliš malý v porovnání s tou hromadou sraček, ve který oba vězí. Oči jí trochu zamrznou, když zmíní, že jí nevadí, když se jí dotýká, ale nic neřekne a ovládne se. Jenže čím víc ho poslouchá, tím větší má pocit, že on už to stejně vzdal. A když jí řekne, že jestli chce, tak to můžou skončit...to už je trochu moc. Nechá svoji dlaň klesnout, je to trochu jako pohlazení a v očích má bolest, když se odtáhne a nevěřícně zavrtí hlavou+ Nechci to skončit...ježiši...proč to pořád nechápeš sakra?! +aniž by chtěla, zvýší trochu hlas a možná si to ani neuvědomuje; poslouchá ho a všechno jakoby se pak zcvrklo do jediných dvou slov, který se jí doslova zaříznou do srdce i do mysli.+ Žít normálně?! +opakuje po něm a teď se zasměje ona a je to podobně zoufalý zvuk+ Co přesně je na tomhle normální? Co když tohle přijde při akci? Necháš se tam taky zmlátit? +uvědomuje si, že to přestává zvládat, začíná být zlá a tomu se chce za každou cenu vyhnout. A paradoxně jí vůbec nepomůže, když jí políbí do dlaně, jen jí to připomene všechno to, co tolik postrádá...Vyprostí svou dlaň z jeho sevření a pomalu zavrtí hlavou+ Chránit mě? +opakuje nechápavě a hlas jí trochu přeskočí, oči má ale suchý; aspoň zatím, ale cítí, jak má sevřený hrdlo+ A před čím přesně? +řekne tiše, ale na odpověď už nepočká, protože se otočí a pro tentokrát uteče jako zbabělec ona...+

[Dean]

+trochu zamrká, když na něj zakřičí+ payne, já vím, že ty seš fighter, ale... já v tuhle chvíli za to asi nestojím. Já přece vidím, že nejseš šťastná. A nedokážu ti dát co potřebuješ. +pousměje se smutně, ale když po něm zopakuje ty dvě slova, podívá se na ni trochu nechápavě, protože on vážně vynakládá naprosto všechno úsilí na to, aby zachoval aspoň tenhle status quo. frustrovaně si prohrábne vlasy+ Nepřijde to při akci. +odsekne+ právě proto, že dělám tohle, že se udržuju... na určitým levelu zvládnutelnosti vím, že to nepřijde někdy nečekaně. když jsem v akci, nebo když jsem s tebou. +zamračí se+ normálnější už to asi nebude. +odtuší zahořkle. Ještě chce něco dodat, ale to už se dívá jen na zabouchnutý dveře+ Payne-... Kurvafix. +zavrčí pro sebe, s bolestným vzdechem vstan z gauče, a dojde se osprchovat. Smyje ze sebe vrstvu prachu a krve, dívá se do odtoku a trochu přemýšlí, jestli by se v něm dalo utopit. tohle je jeho představa lásky, to, co odkoukal od svýho otce; chránit svoje nejbližší před vším, včetně sebe sama. Jenže se mu to nějak bortí pod rukama. Jak všechny jeho rány a modřiny přichází k sobě, jeho tělo dosáhne vrcholu vyčerpání. Tuší, že Payne teď potřebuje mít čas přemýšlet, a i kdyby ji dokázal najít, jen by se pohádali ještě víc. Odkulhá do ložnice, vezme si svůj batoh a vyndá z něj láhev vodky, vleze si do postele, a pomalu se upije do spánku a zapomnění+

[Dean]

+když se probudí už je skoro poledne, ale Payne je pořád pryč. Nebo to alespoň magií vycítí, ochrany bytu neregistrujou nikoho jinýho, než jeho samotnýho. Lehce se pohne a zamručí, jak mu tělem okamžitě projede záblesk starý známý vítaný bolesti. Ten chlap mu dal včera fakt zabrat. Pomalu zamrká a pootevře oči. Včera se to tam rozeběhlo tak rychle, že mu určitě nikdo nezaplatil, napadne Deana, a umíní si, že toho chlapa najde a těch dvacet litrů mu dá. Není pochyb o tom, že si je zasloužil. Nechá si čas na to se probrat, nemá kam spěchat. Dneska má volno z práce a doma je sám, takže se pomalu zvedne na lokty, zaskučí, a pousměje se. Až se Payne vrátí, budou si muset promluvit, ale pro teď si jen vychutnává ten pocit rozlámanosti v těle a příjemný ticho v hlavě+

[Payne]

+probudí se skoro v poledne a i když jí není o moc líp, přinejmenším už aspoň není tak unavená. Dá si rychlou sprchu a konečně se vydá domů. Nijak ale nespěchá, část cesty jde pěšky, než nasedne na metro a posledních pár bloků dojde po svých. Když odemyká dveře, pořád nemá nejmenší tušení, jak tohle vyřešit, jak mu Deanovi pomoct. Zavře za sebou, položí klíče na stolek vedle dveří a zaposlouchá se do zvuků v bytě. Zaslechne šumění sprchy, okamžik váhá, jestli tam jít, nebo počkat, ale v tu chvíli jí pohled padne na Deanovu tašku...a hlavně na to, co je v ní. Přestože ví, co to je, pořád doufá, že se třeba mýlí...ale když se skloní a otevře ji víc, je jasné, že už napoprvé viděla dobře, co to je. Jednu poloprázdnou láhev vody vytáhne a na okamžik pocítí skoro nepřekonatelnou touhu mrsknout s ní o zeď. A je jí fuk, že to by nikomu nepomohlo. Na chvíli má pocit, že tohle už je moc, že víc sraček už rozhodně nemůže zvládnout. Jenže pak si připomene, jak tady Dean byl vždycky pro ni, když ho potřebovala...takže teď je řada na ní a ona to zvládne. Musí. Protože na tom závisí všechno. Položí lahev zpátky a schválně ji nechá docela nahlas zazvonit o ty dvě ostatní...Ví, že to uslyší, protože šumění sprchy už utichlo.+

[Dean]

+ranní... no dobře, spíš polední sprcha ho konečně pořádně probere, a při kontrole vlastního těla zjistí, že většina zranění se mu zatáhla, i když modřiny se teprve pořádně vybarvujou. Dotkne se žeber a sykne, ale ten šíp bolesti, co mu projede tělem, je vlastně uklidňující. Že se Payne vrátila pozná díky ochranám kolem bytu, ale ještě ze sprchy nespěchá. potřebuje se trochu připravit, je mu jasný, že si budou muset promluvit. Pak už to ale víc protahovat nejde, tak vyleze ze sprchy, otře se, a obleče se, aby ji těma modřinama nedráždil... a pak uslyší zacinkání, natolik výmluvný, že je jasný, o co jde. Do prdele. promne si kořen nosu, a chvilku se na sebe dívá do zrcadla. Neuteče tomu, teď už ne. zhluboka se nadechne, a vezme za kliku+ Ahoj. +pousměje se trochu rozpačitě+