+za upířím napětím hustým tak, že by se dalo krájet, a možná ještě dál, je poměrně nenápadnej dům uprostřed manhattanu, a zhruba padesát metrů pod ním se na Jadea právě vrhne cosi naprosto odpornýho. Yvette je dostatečně děsivá i ve svým normálním stavu, o tom žádná, ale to co se s ní stane v tý vteřině, kdy k němu letí vzduchem... to se nedá popsat slovy. Po víc než dvaceti letech je zvyklej improvizovat, je zvyklej na bolest, na to, že se někdy všechno totálně posere. Na to, že musí vždycky udržet chladnou hlavu. Ale ten pocit chladný paniky v žaludku už necítil hodně dlouho. Bolest je oslepující, projede mu nervovým systémem až do prstů u nohou, brutální a paralyzující. Nevnímá výkřk jednoho z upírů, co na něj ještě před chvílí útočili, a kterej by ho mohl upozornit na to, že se vládci tohohle klanu zapalujou lejtka... a zbytek těla. Zato vnímá smrad hniloby, kusy odpadajícího masa, co se mu lepí na kůži, zhnusení. Ruce mu instinktivně ochabnou a nohy získávají zrádně rosolovitou konzistenci; Yvette sevře stisk a nasaje. Ne. Jako by se v něm všechno obrátilo naruby hnusem, intenzivní, všepohlcující NE mu zavibruje celým tělem, a jeho magie zareaguje, neochromená útokem, kterej paralyzuje jeho fyzickou schránku. V prastarým obranným pudu se v něm vzedme, jako přílivová vlna, kterou by možná ani nedokázal ovládnout, kdyby se o to pokusil. Neuhlazuje ji zaklínadlem, nedává jí směr, nechá je vyvřít z něj jako lávu. Možná Yvette protiútok nečeká, nebo je tak zaměstnaná chutí jeho krve; vlna syrový, neusměrněný magie ji z něj smete. Ani z něj nestihla vytáhnout zuby, takže mu v ráně ostře zapulzuje, jak se tam cosi přetrhne. Magie kolem něj brutální silou vytvoří dvoumetrovou safe zónu; okamžitě cítí, jak medailon na jeho hrudi začne pracovat a zcelovat jizvy na jeho hrdle, aspoň pro teď, dokud nebude mít čas se tím zabývat, a s tím zároveň ucítí proud ubývající energie, kterou si tenhle malej cover up vyžádá. Yvette se o kousek dál zvedá ze země, a vypadá poměrně nasraně, a pořád ještě hnije, no fuj. Sevře čelisti a obrní se proti bolesti; Becca vypadá nezraněná, ale otevřenýma dveřma se do sálu vrhne další kohorta upíří stráže, a podle jejich vzteklejch výkřiků je nová blonďatá dekorace stolu nijak nepotěší. Možná by jí víc slušel citrón do pusy. Půlka se jich vrhne směrem k upírce, a ta druhá vyrazí k němu.
Na to, aby si spočítal, že je jich prostě moc, nepotřebuje vysokoškolskou matiku. Pocítí drobný bodnutí zlosti, do dlaně mu vklouzne hůlka. Co se tohohle kouzla týče, nehodlá bejt přehnaně sebevědomej. Magie z něj vyrazí stejně dychtivě, ale tentokrát jí dá směr, tvar. Opíše hůlkou kruh a zašeptá pár slov. Pod tričkem cítí, jak se mu tetování na hrudi rozežhne, a ten výraz na Yvettině náhle jasně ozářený tváři je uspokojivější než cokoliv jinýho. Plameny se rozběhnou po kamenný podlaze, kde by teoreticky nemělo nic hořet. Neživí je dřevo ani jinej hořlavej materiál, ale magie, tak černá, že to i upíři musí cítit. Sám je černá magie, ohnivý jazyky se na chvilku vzedmou, než je zkrotí, a zformují se do podoby velkýho draka, který se protáhne a z tlamy mu místo řevu vyšlehne plamen a změní masivní teakoveý stůl v hromádku popela. Jade se nepatrně víc rozkročí, aby získal stabilitu. Zranění ho vyčerpává, a zložár si od něj bere dost síly, hladoví a touží, dychtivá nedočkavost z něj sálá víc, než horkost. Mohutná stěna ohně tvořící dračí nohu ho odřízne od Yvette a zbytku upírů; Jade mávne hůlkou a ocas draka líně přistane mezi Beccou a útočníky, přičemž nechtěně spálí dva upíry dřív, než stihnou vykřiknout. Skrz plameny se na chvlku střetně pohledem s Warrickem ve dveřích. Upír se zadívá na oheň, jako by zvažoval svoje možnosti, a pak se otočí a zmizí na chodbě. Drak se napřímí a roztáhne křídla, s jídlem roste chuť. Jadeovi vyrazí na čele pot. Zložár se urputně brání jeho kontrole, chce pálit, ničit, zabíjet, sežehnout všechno co mu přijde do cesty. Nepřestane, dokud bude co pálit. Vůle jednoho čaroděje ho ani trochu nezajímá. Takže je to vlastně podobný, jako snažit se vychovat teenagera. Zatne zuby a přiměje draka posunout nohu, aby se Becca mohla dostat k němu+ Kryj mě. +zavrčí skrz sevřený čelisti, protože teď absolutně nedokáže věnovat ani kapku magie na jakoukoliv sebeobranu, kdyby po něm někdo střelil.... nebo něco hodil. Třeba židli, jako to právě zkusí Yvette. Tričko se mu mokře lepí k zádům, hůlka mu v prstech prokluzuje potem. Cítí, jak drak lomcuje magickými řetězy, chce se uvolnit a spálit všechno bez rozdílu, včetně jich dvou a půlky Manhattanu..+