Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+i když mluví, tak se kouká do zahrad, protože nějak jaksi nemůže mluvit, tak to nedělá, ale počká, až se za ním zavřou dveře+ Blbečku. +zašeptá pak potichoučku+

[Ještěrena Tosca]

+otevře dveře, aby odešel, ale takhle odejít nechce, tak je zase zaklapne+ jo, já vím. +ušklíbne se trochu, když to uslyší+ Taky jsem na tebe myslel, během tý doby. Sem tam. +dodá, otočenej k ní zády, a prstama přejede po klice+

[Wenai Lafayette]

+na chvíli zavře oči a před očima jí vyvstane obrázek+ Bylo mi šestnáct, když jsem tě poznala. +zašeptá+ Šestnáct a to je zatraceně málo, aby někdo věděl, co je to život. +nechá si mezi prsty proklouznout látku závěsu+

[Ještěrena Tosca]

Já vím. +přikývne, trochu se pousměje, i když ho nevidí, palcem přejede přes klíčovou dírku+ jo, některý věci... měly bejt jinak. +připustí a polkne, tak nějak nasucho, aby si uvolnil to nečekaně sevřený hrdlo+

[Wenai Lafayette]

To měly. +přikývne a probírá se prsty v zácloně ale pak zavrtí hlavou+ Teď to nemá už smysl rozebírat, je to tak, jak to je. Měl bys jít.

[Ještěrena Tosca]

Rozebírat asi ne. +přikývne+ Ale nerad nechávám věci neukončený. +pousměje se jedním koutkem, otočí se k ní a zadívá se na křivku jejích zad+ myslím, že neměl. +koukne na ni, pomalu k ní přijde a zastaví se těsně za ní, aby cítil vůni jejích umytejch vlasů+

[Wenai Lafayette]

Rozhodně by to bylo rozumější. Ale ty si nenecháš od nikoho radit. +ušklídne se trošku+ Ještěreno. +promluví, když ho za sebou ucítí+ S lítostí ti musím oznámit, že jestli se mě dotkneš, zlomím ti ruku.

[Ještěrena Tosca]

no, já jsem nikdy nedělal věci proto, že by byly rozumný. +ušklíbne se taky trochu+ přece se tě nedotýkám, nebo jo? +skloní se k ní, aby cítila jeho dech na kůži, ale zůstává těsně nad ní+ nemyslím, že mě nenávidíš. myslím, že bys mě hodně chtěla nenávidět, ale.... +pousměje se trochu a nechá to doznít, nejde ti to, na chvilku zavře oči a nechá se obklopit její vůní a přítomností+

[Wenai Lafayette]

+je docela v klidu a poslouchá jeho hlas, teda až do chvíle, než jí dojde trpělivost. Prudce se otočí a dá mu facku, i nehtama, takže mu na obličeji zůstanou čtyři rudý čáry+ Nezkoušej na mě ty svoje fígle, já tě znám! +koukne na něj a přejde ke stolku a zazvoní+ Maltezie!

[Ještěrena Tosca]

+zachytí pohledem ten žár v jejích očích, když se k němu otočí, a nebrání se, nechá si jednu lísknout, a pak přimhouří oči. Koutek mu pomalu vystoupá nahoru v úšklebku, a než stihne položit zvonek, chytne ji za zápěstí, přitáhne ji k sobě a políbí ji, se vší vášní a touhou potlačovanou všechny ty roky+