Ložnice

[Neferet]

+broukat a zároveň číst není nic snadného, proto čtení raději odloží na později a soustředí se na broukání a jemné probírání se v Isaacových vlasech. přemýšlí nad tím, kam se až dostali, na to kam se dostala ona, ale tok jejích myšlenek přeruší ve chvíli kdy se jí zavrtí v náručí a přetočí se. něžně se na něj usměje, když jí obtočí ruku kolem pasu a přitulí se k ní. v tu chvíli se cítí zvláštně šťastně, proto jí chvíli trvá, ne odtrhne pohled od Isaaca a zaměří se na dopis. nepřestává broukat a probírat se jeho vlasy dokud jí nezačne přemáhat únava. zmoženě zazívá a promne si oči, než odloží dopisy na noční stolek a natáhne se pro volný polštář který si dá za hlavu, aby měla větší pohodlí. to by v tom byl čert, aby Isaaca odsunula z klína jen proto aby se mohla natáhnout, to raději volí trošku nepohodlí a rozhodně to není nic co by nemohla obětovat s ohledem k tomu, že za chvilku usne+

[Isaac Walker]

*Nějakou dobu po tom, co usne, začne ve spánku hledat pohodlnější a míň zkoucenou polohu, takže po chvilce vrtění skončí s hlavou položenou vedle její a s rukou a nohou přehozenou přes ni. Vzbudí se až když je sluníčko docela vysoko na obloze, krásně odpočinutý a plný sil. Možná až moc plný, zvlášť v určitých partiích. Maličko od ní odtáhne boky, aby to ještě nezhoršoval, nechce ji budit. Podepře si rukou hlavu a zahledí se na její tvář, studuje každý její rys a hlavou se mu honí spousta věcí. Po chvíli zvedne ruku a jemně jí odhrne vlasy z tváře, aby na ni líp viděl. Husté prameny se svezou ke straně a odhalí spletitou jizvu na rameni a na krku. Zamračí se, nejspíš další maskovací kouzlo. Lehce se té zvrásněné kůže dotkne, na okamžik skoro přemožený potřebou vystopovat to, co jí ublížilo, a pěkně si to podat, rozcupovat to na kousíčky a složit jí to k nohám. Jenže zaprvý na to nemá právo a zadruhý ona se svou posedlostí nezávislostí by to neocenila. A tak jen zachmuřeně obkresluje špiřkou prstu síť jizev a v duchu vymýšlí jeden násilný scénář za druhým.*

[Neferet]

+jakmile se vedle ní začne vrtět probere se jen natolik aby sklouzla dolů na polštáře a vzápětí spí dál podvědomě vnímajíc jeho blízkost jako něco, co jí přináší bezpečí a klid. a i když na ní tak zírá naprosto klidně spí dál, jen pootočí hlavu tváří od něj, jako by mu chtěla ukázat jak jizvu která dává jen tušit, jak zlé to muselo být, když byla rána ještě čerstvá. maskovací kouzlo se stalo po těch letech její součástí a to natolik, že mizí jen v dvou případech a to při spánku a ve chvíli kdy je vyčerpaná úžasným sexem. tiše zabrouká, když se dotkne jejího ramene a spokojeně si povzdechne jako by ho vybízela, aby pokračoval. po chvíli zamručí o něco hlasitěji a pomalu rozlepí oči, zívne a zamžourá+ Ahoj... +broukne tiše, když k němu otočí tvář a podaří se jí zaostřit+ ...vypadáš nějak podmračeně. To se ti se mnou spalo tak špatně? +usměje se na něj měkce neuvědomujíc si, že maskovací kouzlo je pryč+

[Isaac Walker]

*Jakmile rozlepí oči a promluví na něj, hned vyhladí obličej do lehkého pousmání.* Dobrý ráno, *odpoví a pohladí ji po tváři, ale z její další poznámky je jasné, že mu na to neskočila.* Spalo se mi skvěle, *ujistí ji a poloviční úsměv se ztratí docela.* Tohle máš taky od něj? *zeptá se tiše a prsty přejede po jizvě, v očích vážný výraz a jenom někde hluboko uvnitř probleskuje pár nebezpečných plamínků.*

[Neferet]

Tak to jsem ráda. +usměje se na něj částečně rozněžněle a částečně rozespale a už už si říká, že se jí muselo jen něco zdát, když položí svojí otázku+ Co? +zamračí se trošku nechápavě, než zvedne ruku k rameni a prsty přejede po zvrásněné kůži+ Sakra... +zakleje a uhne pohledem, dlouho se jí nestalo, že by byla tak rychle vzhůru. není jí zrovna dvakrát příjemné být přistižena přitom, že maskuje nedostatky vlastního těla, ale na druhou stranu si je dobře vědoma toho, že si zaslouží odpověď a že mu jí chce dát+ Ne, ta není od Mariuse. +zavrtí po chvíli hlavou a obezřetně k němu zvedne pohled+ Když jsem nastupovala na matčino místo, musela jsem splnit několik úkolů abych prokázala, že jsem na to všechno ta správná osoba. +pustí se do alespoň hrubého vysvětlení, jak se jí něco takového stalo+ Jedním z těch úkolů byl boj a při něm se mi jeden z upírů dostal za záda, zakousl se mi do ramene a jak jsem se ho snažila zbavit... +pokrčí zlehka ramenem, na kterém má jizvu+ Byla jsem mladá, nezkušená a rozhodně mohlo to dopadnout mnohem hůř. +pokusí se o uklidňující pousmání+ Promiň. +hlesne a zlehka ho pohladí po tváři+ Maskovací kouzlo používám tak dlouho až se pro mě stalo samozřejmostí, téměř nevnímám, že ho používám. Mizí jenom ve spánku a... no... ehmn... když jsem hodně vyčerpaná. +dokončí větu kulantně než aby na plnou pusu prohlásila že mluví o zatraceně dobrym sexu+

[Isaac Walker]

*Zachmuřeně ji poslouchá, trošku ho uklidní fakt, že ten Marius pro ni zřejmě vážně není nebezpečný. Představa, že někdo, koho podle všeho považuje za přítele by mohl ztratit kontrolu a tohle jí udělat, se mu dvakrát nezamlouvala.* Tvůj svět není dvakrát přívětivý, *poznamená.* A ani bezpečný podle všeho. *Na chvíli se odmlčí, prsty ji hladí po rameni, jako by se snažil ty jizvy vyhladit a vrátit té jemné pokožce zpátky její dokonalost.* Tohle neni to jediný, co maskuješ, že ne? *zeptá se po chvilce. Občas dovede být až nebezpečně vnímvý. Pohlédne na ni.* Ukaž se mi, *řekne tiše.* Chci tě vidět. Takovou, jaká opravdu jsi, bez iluzí a kouzel, * tón jeho hlasu je tlumený a jemný, ale pevný.*

[Neferet]

+dovolí si trochu oddechnout, když se nezdá, že by se kvůli tomu začal zlobit a na chvíli zavře oči, jen vnímá dotyk jeho prstů, jak jí jemně hladí po rameni, ta lehce a něžně+ Není, ale člověku to ani nepřijde, když v něm vyrůstá. +pousměje se a otevře oči, aby se na něj vážně podívala, když uhodí hřebíček na hlavičku+ Není. +připustí velmi neochotně a polekaně sebou trhne, když jí přednese svojí žádost, je spousta věcí na které není pyšná a které by chtěla změnit, ale nemůže+ Je spousta věcí, na které nejsem pyšná Isaacu, které bych změnila pokud bych měla tu možnost. Nebudou se ti líbit, budeš se zlobit. +povzdechne si tiše, tak ztraceně, ale rozhodnutě. pokud je chce vidět, ukáže mu je, nechce mu lhát a pokud od ní uteče teď, tak je to rozhodně lepší, než kdyby utekl a ona už byla ztracená+ Tak dobře. +vydechne a vezme ho jemně za ruku a vklouzne s ní pod deku, přejede si jeho prsty po břiše a usídlí se s nimi na boku, kde má tři tenké jizvy vedle sebe+ Tohle je památka na první setkání s vlkodlaky. Měla to být tenkrát jen rutinní schůzka, ale byl tam jeden takový sotva dospělý vlk. Příliš prudký a výbušný a já v tý době neoplývala přílišnou schopností diplomacie. +shrne v pár větách podstatu toho, co se dělo, bez příliš mnoho detailů, které by ho mohli naštvat nebo vyplašit a celou dobu pozorně sleduje jeho tvář+ Tyhle... +putuje jeho dlaní zpět na břicho, roztáhne trochu stehna a přesune jeho prsty na jejich vnitřní strany, kde má dvě pěkná úhledná kousnutí, natolik úhledná, že nejsou skoro vůbec vidět+ ...jsou pozůstatek vztahu, který jsem zhruba před dvě třeba rokama. Žila jsem s upírem, vlastně dvěma... nešlo tak úplně o to je nakrmit... +hlas jí trochu zhrubne pod tíhou nežádoucích emocí, pod zlobou na sebe samu, ale na venek se snaží zůstat klidná+ A tyhle... +nechá jeho ruku tam kde je a vytáhne svojí pod deku, obě zápěstí mu strčí pod nos a ukáže mu tenké jizvy od dýk+ ...jsou konec toho velkýho vztahu. Podvedla jsem je, kombinace alkoholu a lehkých drog byla na moje sebeovládání příliš. Něco takového bych už nikdy v životě neudělala. +na chvíli se naprosto ztratí ve vzpomínka a je znát, že určitým způsobem vzpomínat bolí+ Opustili mě a pak jsem si myslela, že je jeden z nich mrtvý a bylo toho najednou příliš. Chtěla jsem to všechno ukončit. +hlesne tiše a sklopí pohled+

[Isaac Walker]

*Nechá ji, aby vedla jeho ruku. Jizvička na stehně je pod bříšky prstů sotva patrná.* Se dvěma? *šokovaně na ni pohléde a rychle ruku stáhne. Představa, že ji hladí po místě, kde si ji označkoval jinej chlap je mu dost proti srsti. A hned dva... Pak mu ale strčí pod nos pořezaná zápěstí. Zamračí se a vezme ji za předloktí. Zvedne k ní pohled, oči potemnělé hněvem.* Nechali tě a bylo jim jedno, jestli uděláš tohle? To jim na tobě tak málo záleželo? *Zavrtí hlavou.* Mělas pravdu, nelíbí se mi to. A zlobím se, *prohlásí se zachmuřenou tváří, čelist pevně zaťatou.* Každej dělá chyby, neměli právo dohnat tě až k tomuhle, *přejede palcem po jedné z jizev, cosi v něm se svírá úzkostí. Jak málo chybělo, aby tu teď nebyla. A jak málo chybělo před lety, aby měl on na zápěstích něco podobného. Nadzvedne jí rukou bradu, aby se jí mohl podívat do tváře. Je v ní tolik bolesti.* Všichni si s sebou neseme svoje jizvy, *promluví tiše.* Ať už na těle nebo na duši. *Odmlčí se.* Matka od nás odešla, když jsem byl ještě kluk, *ozve se po chvíli. Když se mu tak otevřela, je jedině fér, aby dostala něco na oplátku.* Většinu dětství jsem strávil v ústavech, vyváděl jsem, experimentoval s drogama... Potkal jsem jednu dívku, zemřela na předávkování. *Hlas se mu trochu zadrhne, musí polknout aby mohl pokračovat.* Sestra se mnou stěží promluví a když, tak jenom když potřebuje vytáhnout z průšvihu. Myslí si, že jsem ji opustil. Ať už máš za sebou cokoliv, já jsem ten poslední, kdo by tě mohl soudit. *Pohladí ji palcem po tváři.*

[Neferet]

+nepatrně sebou trhne, když stáhne ruku z jejího stehna a šokovaně na ní pohlédne+ No... jo... +trhne mírně rameny+ ...bylo to dost divoký období. Po vztahu s Fernandem jsem byla tak emocionálně vyčerpaná... asi jsem hledala něco, co by mě vytrhlo z toho zaběhnutýho. Nejhorší na tom je, že jsem předtím než jsem je potkala, byla přesvědčená o tom, že s upírem si nikdy nic nezačnu. Nevím, co se se mnou tak úplně v tý době dělo. Nejdřív šlo jen o sex, o něco novýho, ale než jsem se stačila rozkoukat už jsem se plácala ve vztahu, který měl sotva nějaký vyhlídky. +povzdechne si tiše a fakt, že v jeho tváři vidí hněv jí zvláštním způsobem bolí, protože se hněvá na ní+ Nemyslím, že to Spikeovi bylo tak úplně jedno. Dost vyváděl, když se o tom dozvěděl. Odtáhl mě z nemocnice a nepřetržitě mě hlídat jako bych měla každou chvíli vyskočit z okna. +zavrtí nad tím smutně hlavou+ Bylo to všechno dost komplikovaný. +pokrčí zlehka rameny, než k němu obezřetně vzhlédne. tak nějak čeká další vlnu hněvu, to že se zvedne a odejde by bolelo, ale nemůže říct, že by ho nechápala. být na jeho místě, už by se u sebe neobjevila. překvapí jí, když promluví tak tiše a smutně, když jí předestře to, jaký měl dětství. neví co na to má říct, pomyšlení na to, jak osamělý musel být a jak těžké to měl, jí nepříjemně svírá srdce úzkostí. smutně na něj hledí a bojuje s potřebou ho pevně obejmout a ujistit sebe i jeho, že všechno bude v pořádku+ To je mi líto. Musel si to mít strašně těžké. +vydechne a jemně, zlehka a opatrně ho pohladí po paži, jako by čekala, že jí odežene+ Můžu tě obejmout? +zašeptá tiše, když jí pohladí palcem po tváři, nejistá si jestli to může udělat bez svolení+

[Isaac Walker]

Vztahy nejsou nikdy jednoduchý. Hlavně ty, co nedopadnou dobře, *pokýve hlavou a zdá se, že zjištění, že ji v tom úplně nenechali, ho trochu uklidnilo. Trochu, protože v první řadě ji vůbec neměli nechat zajít tak daleko. Když ho pohladí po paži, trhne rameny a odvrátí tvář, tyhle projevy lítosti z duše nenávidí. Nechce, aby ho někdo litoval, kvůli tomu jí to neříkal. Jen jí chtěl ukázat, že minulost se dá překonat, přestože rány na duši zůstanou. Její tichá otázka v sobě ale skrývá tolik zranitelnosti, stejné, jaká se odráží v jejích očích a v jeho nitru, že prudce vydechne, sáhne po ní a strhne si ji do náruče. Tiskne ji k sobě, obličej schovaný v jejích vlasech. Drtí ji v objetí, vší silou, ale tak, aby jí neublížil. Ještě pevněji, blíž... drží ji dlouho, až se ta šílená změť pocitů přetaví v adrenalin a ten neškodně vyhoří a organismus se postupně uklidní a uvolní.*