Land of Sinners

Trochu, *připustí, a obtočí mu ruce kolem krku* Jestli mě budeš pořád takhle nosit, za chvíli pěkně zlenivim, *zasměje se, ale přitulí se obličejem k jeho krku a přitiskne rty na tepající žílu.* A naučíš mě to někdy? *usmívá se, myslí samozřejmě jízdu na koni*

Myslím, že to je přesně to o co se snažím. +zasměje se vesele a přitiskne si jí k hrudi, jak se jí snaží aspoň trochu zahřát, když přechází po molu+ Mohla bys prosím? +skloní se s ní ke klice, jestli by mohla otevřít a vejde s ní dovnitř+ To víš, že ano. +usměje se na ní měkce a líbne jí na tvář+ Naučím tě všechno co si jen budeš přát. +slíbí jí+ Dala by sis čaj? Nebo něco teplého k jídlu? +zajímá se hned jak vejdou dovnitř a po cestě k pohovce se rozhlíží po dece, aby mohl Cairo překrýt, aby jí nebyla zima+

Abych byla líná? *zasměje se a otevře dveře, jak už to mají natrénovaný. Nechá se položit na pohovku.* Něco málo už umim, *mrkne na něj* Ale tu jízdu na koni beru. Vždycky jsem se to chtěla naučit, jenom nikdy nebyla příležitost. *Skrčí si nohy pod sebe, aby si je zahřála, a jinak je jí naprosto skvěle* Dám si čaj, děkuju, *usměje se na něj*

Abych tě mohl rozmazlovat díky čemu bys mohla zlenivět. +usměje se na ní měkce, ale v očích mu hrají neposedné plamínky. jemně jí položí na pohovku a zpod jednoho polštářů vyhrabe slabou háčkovanou deku, kterou jí přehodí přes ramena a celou jí do ní zabalí+ A copak umíš? +zajímá se vesele, aby věděl o čem je vlastně vůbec přesně řeč+ Tak v tom případě slibuji, že hned jak bude možnost, tak tě na koni jezdit naučím. +slíbí jí naprosto vážně a slavnostně, nejspíš trochu jen blbne, protože chce aby se smála. moc se mu líbí její smích+ Dobře čaj. +pokývá souhlasně hlavou a přejde do ucha kde při pohledu na rychlovarnou konvici vypadá poměrně dost ztraceně+ Ehmn... +hlesne a raději se rozhodne nejdřív zjistit, jestli nějaký čaj mají. pootvírá pár skříněk, než slavnostně vytáhne tři krabičky+ Dáš si zelený, černý nebo jahodový? +zavolá na ní a doufá, že nemá ráda ani jeden protože netuší jak na těch pekelných kamnech uvaří vodu a něco mu říká, že rozdělat oheň uprostřed bungalovu není nejlepší nápad+

*Nenápadně ze sebe deku setřepe hned, jak se Garett otočí.* Umím třeba střílet z luku, *tváří se jako neviňátko* A pár dalších věcí, možná ti někdy něco z toho ukážu, *dodá s mnohoznačným úsměvem* To je jedno, jakýkoliv, *odpoví a koutky jí cukají, když vidí, jak bezradně se tváří* Víš co? Pojď sem, *pousměje se a natáhne k němu ruku. Když ji uchopí, stáhne ho na pohovku vedle sebe a než se stačí vzpamatovat, vyhoupne se mu obkročmo na klín. Skloní se a políbí ho.* Počkej tu, *zavelí a vstane, zamíří do kuchyně a za minutku už se vrací s dvouma hrnkama horké vody a se všema třema krabičkama, aby si vybral, jaký chce.* Nejsi jediný, kdo rád někoho rozmazluje, *mrkne na něj, zatímco si do hrnku hází sáček ovocného čaje a pak se uvelebí na pohovce vedle něj*

Ty umíš střílet z luku? +vykulí překvapeně oči+ Páni. Kdo tě to naučil? +zajímá se hned+ To bys mohla. +pokývá souhlasně hlavou a září jak sluníčko, těžko říct, co všechno si pod tím příslibem představuje+ Ehmn... dobře... +přikývne a obrátí se čelem k tomu pekelnému stroji jménem rychlovarná konvice a strašně nenápadně jí okukuje a přemýšlí jak dovnitř dostat vodu+ Hmn... +koukne na ní jestli chce něco důležitýho, ale podle toho jak se tváří, by bral za důležité i to kdyby chtěla podat pouze kapesník+ Tak jo. +zazubí se na ní vesele a nenápadně nadšeně a s úlevou odloží krabičky a vrátí se k ní. s tichým potěšením zavrčením padne na pohovku a přitáhne si jí k sobě, když se mu vyhoupne na klín+ Klidně celou věčnost. +zamručí a sleduje jak odchází, přičemž nakloní hlavu mírně na stranu sledujíc její vzdalující se zadeček+ Musím přiznat, že jsem rád rozmazlován. +zavrní a jakmile se vedle něj usadí, tak se k ní natáhne, aby jí jemně políbil+ Jak si do tý pekelný nádoby dostala tu vodu? +zašeptá mručivě kousek od jejích rtů, stylem "já nic já muzikant"+

*Jeho rty, pohybující se kousek od jejích, jsou příliš lákavé, než aby to nechala jen tak, a tak si ukořistí další rychlý polibek.* Každý se rád nechá rozmazlovat, *poznamená,* A právě proto je potřeba to trošku vyvážit, aby se nestaral pořád jenom jeden, *filosofuje* Nahoře je odklápěcí víčko, tamtudy to tam naleješ a pak stačí to jenom postavit zpátky na podložku, zmáčknout tu páčku a čekat, až se to samo vypne, *radí mu* Umím, a řekla bych, že docela dobře, *pousměje se, ale pak zvážní, když přemýšlí, kolik mu toho prozradit. Ale konec konců donekonečna se tomuhle tématu vyhýbat nemůže a jestli se mezi nimi něco vyvíjí, má právo to vědět* Naučil mě to můj bývalý partner, *prozradí mu tedy po chvilkovém zaváhání* On byl... teda je... něco jako lovec. Ve svym světě stopoval a zabíjel nebezpečný tvory.

+nakloní hlavu mírně na stranu jak jí pozoruje zatímco přemýšlí a filosofuje+ Na tom něco bude. +pokývá souhlasně hlavou+ Ach, tak... +vydechne zamyšleně, jak si to snaží představit a samozřejmě se tváří jako mistr světa, že je to přeci jasný a věděl to, a aby zamaskoval svojí chvilku přiznání něčeho co neumí, tak jí chytne kolem pasu a přetáhne si jí s uličnickým úsměvem na klín+ To bych chtěl někdy vidět. +usměje se na ní a chvíli vypadá trošku zasněně, jak si to snaží představit, ale její slova ho vytrhnout ze snění a v hrdle mu zarezonuje tiché zavrčení, když si představí cizího chlapa, který sahal na jeho Cairo+ Lovec? +zopakuje a čelist se mu zatne, jak má chuť ho jít vystopovat a zlikvidovat už jen proto, že se odvážil podívat na jeho ženu+ Co se stalo? +zajímá se jako by hledat záminku, protože jestli Cairo ublížil, tak ho v sedě nic neudrží+

*Jak se o něj opírá, okamžitě cítí, jak ztuhl. Zvedne hlavu a pátravě se zadívá do jeho tváře. Zlověstné blískání v jeho jindy tak laskavých očích jde přehlédnout jen stěží* Na to rovnou zapomeň, *napomene ho přísně a namíří na něj ukazováčkem* V žádnym případě ho nepůjdeme lovit. I kdyby udělal kdoví co. *chvíli na něj kouká, jakože to myslí smrtelně vážně. Pak zvedne ruku a přejede prsty po jeho tváři, po čele, jako by chtěla uvolnit napětí a vyhladit zamračené vrásky.* Navíc, nikdy mi ani v nejmenším neublížil. Jenom... Naše světy jsou až příliš rozdílný, já jsem se nehodila do jeho a on nebyl šťastný tady. Nakonec ani nezáleželo na tom, co mezi náma bylo, okolnosti nám prostě nepřály. *pousměje se, jakože se tím nemusí vůbec trápit, že je všechno v pořádku*