Pokoje Cairo

[Cairo]

*Na chvíli se vyděsí, že ho to vrčení vážně až tak naštvalo, ale on se vůbec nechová rozzlobeně, spíš jako by měl nějaké děsivé tajemství, které se jí bojí říct. Zmateně nakrčí čelo, ale když k ní natáhne ruku, ani naokamžik nezaváhá. Schodí ze sebe přikrývku, vklouzne do jeho košile, protože jic jiného po ruce nemá a taky se jí nechce jen tak vzdát, zapne pár knoflíčků a vyleze mu na klín. Zvláštní, jak se pro ni za těch pár dní stala jeho náruč tím nejbezpečnějším místem na světě.* Promiň, *vydechne, když se k němu přitulí.* Nevím, kde se to ve mě vzalo. Já jen... nelíbí se mi představa, že by tě nějaká jiná okukovala bez kalhot. *Zvedne k němu oči.* Normálně se takhle majetnicky nechovám. Nikdy. Jenže s tebou si nemůžu pomoct, *povzdechne si.*

[Garett Rivery]

+jakoby mu ze srdce spadl kámen, když si k němu skutečně vleze, ale moc dobře ví, že to těžší teprve přijde. obtočí kolem ní paže a zaboří si jí tvář do vlasů+ Cože? +odtáhne se poněkud zmatený z toho, že se omlouvá+ Ale ne, Cai, za to se mi nikdy neomlouvej. +zavrtí zamítavě hlavou a jemně jí pohladí po tváři+ Navíc, mě se to líbí. Zníš jako pravá vlčice. +pousměje se měkce a políbí jí na čelo+ Já... možná vím, proč to tak je. +povzdechne si a jemně jí hladí po boku jak jí pevně objímá+ Víš naši vlci mají... narozdíl od vašich... takovou zvláštnost... takovou zvláštní schopnost... tedy ne že by to vaši nezvládali, ale u nich se to projevuje jistě jinak. +začne trochu plácat pátý přes devátý+

[Cairo]

*Ulehčeně si oddechne, když pochopí, že o tom jejím výstupu to fakt není, že se mu to naopak zamlouvá.* Vážně? *překvapeně povytáhne obočí.* Jenom škoda, že se neumim taky přeměňovat, *pousměje se. Pak ale zvážní, když poslouchá, jak se do toho motá a říká si, o co asi jde, když to nemůže prostě říct.* Jakou schopnost? *pobídne ho.*

[Garett Rivery]

Jo, vážně. +přikývne naprosto vážně a měkce se na ní pousměje+ Mám tě rád takovou jaká si. +pohladí jí jemně po tváři+ No nevím jestli se tomu dá říct přímo schopnost... je to takové... takový... náš způsob jak si najít družku nebo druha. Způsob jak najít partnera na celý život. +koukne po ní opatrně jak se zatím tvář+ Říkáme tomu otisk, jelikož, když spatříme někoho kdo nám má být druhem tak se nám nesmazatelně vtiskne do srdce. Nevybíráme si to, prostě se to stává, jako... osud možná... tak byste tomu nejspíš říkali. Osud. +pokývá si trochu sám pro sebe hlavou+ Je to nezvratné a je to to nejcennější co se někomu z nás může stát. Někteří to nikdy nepoznali. +pousměje se měkce+

[Cairo]

*Pousměje se, když řekne, že ji má rád, tak ji to hezky zahřeje u srdce. Zaujatě poslouchá, co jí vypráví o otisku a smaží se přebrat si to v hlavě.* Chápu, takže je to jako trvalý pouto. A nikdy nevíš, kdy to přijde a nemůžeš to nijak ovlivnit, *shrne to a chvilku přemýšlí, co to znamená pro ni a proč jí to vlastně zrovna teď říká. Napadne ji určitá teorie a ta způsobí nepříjemný svíravý pocit v biřše, jako by se jí kolem žaludku usadilo něco studeného a vysílalo to bolestivé úponky až srdci.* Chceš... *začne, ale musí umlknout a odkašlat si, protože hlas ji moc neposlouchá,* ...chceš mi tím naznačit, že mám tyhle majetnický pudy krotit, protože kdykoliv můžeš potkat někoho, do koho se otiskneš a pak budeš chtít být s ní, bez ohledu na to, co bylo mezi námi. *vypraví ze sebe přiškrceně a přitáhne si klopy jeho košile blíž k tělu, neschopná zvendout hlavu a pohlédnout mu do očí.*

[Garett Rivery]

+na chvíli se nad jejím shrnutím zamyslí a pak pomalu vážně přikývne+ Ano přesně tak. Nikdo to nemůže ovlivnit a je to neodvratné. My bez svých druhů umíráme, jsou naším vším. Někdo komu bychom snesli modré z nebe a to doslova. +pousměje se na ní měkce, ale pak zmateně sleduje její myšlenkové pochody. něco takového by ho ani ve snu nenapadlo, že by jí něco takového mohlo napadnout+ Pokud bych se už neotiskl, tak ano... bylo by to tak, protože my své druhy nepodvádíme. Nejsme něčeho takového schopní. A to co bylo před nimi pro nás nemá takový význam jako předtím kdy jsme je potkali. +pokývá vážně hlavou a jemně jí pohladí konejšivě po tváři+ Ale co tím chci říct je to... +zvedne jí jemně tvář za bradu+ ...že už jsem se otiskl... +sdělí jí měkce a špičkami prstů jí pohladí po tváří+ ...do tebe.

[Cairo]

Už neotiskl? *opakuje tiše, na okamžik to vážně nechápe a když jí prakticky odkývá všechno, co předtím řekla, srdce jí poklesá hloub a hloub. Ani jeho konejšivé doteky nepomáhají. O to větší je ten šok, když vysloví tu poslední větu..* Co? *vypadne z ní, jako by měla v hlavě úplně prázdno, jen na něj kouká rozšířenýma očima.* Jak? Kdy? *nezmůže se na nic než na zmatené vypouštění tázacích zájmen. Ještě Kdo a Kde a Proč a bude dokonáno, proletí jí hlavou sarkastická poznámka a to nějak nahodí její mozek zpátky do chodu. Chvíli jí to šrotuje v hlavě, než určité věci zapadnou na své místo.* Oh... *vymáčkne ze sebe nakonec, zas velmi inteligentně*

[Garett Rivery]

+trochu zmateně zamrká nad jejími dotazy, tak nějak spíš čekal třeba křik a nebo nějaké jiného otázky než kdy a jak, ale nehodlá se s ní hádat. chce jí říct všechno, odpovědět na všechno+ Pamatuješ, když jsme se viděli poprvé? +koukne na ní tázavě jestli si na to vzpomíná+ Vždycky je to na první pohled. Prostě toho druhého vidíme a pak... jako by se vše zastavilo. Naše srdce se zastaví, čas i pohyb země a neexistuje nic jiného než ten druhý... než ty... a pak jako když to secvakne se všechno rozeběhne. Čas začne utíkat, země se opět začne otáčet kolem slunce a srdce se roztluče, ale už netluče tak jako dřív, protože má pro koho tlouct a náš svět se pak točí jen kolem jedné věci... jedné myšlenky... aby ten druhý byl nejšťastnějším člověkem na celém světě. +odpoví i na to jak a pořád ostražitě očekává křik a ten zbytek+ Možná proto se u tebe projevuje ta majetnickost. Nejsem si tím jistý, jaký vliv to pouto na tebe má. +šeptne+

[Cairo]

*Hledí do jeho očí a v těch čokoládových hlubinách nečte nic než upřímnost a něhu. Jeho hlas jí putuje až do morku kostí a slova, která pronáší, rovnou do srdce.* Tak proto, *zašeptá a zvedne ruku, aby se dotkla jeho tváře.* Nedovedla jsem pochopit, proč na mě tak koukáš. Tak upřeně a nečitelně. Myslela jsem, že je to proto, jak jsem byla neupravená, v teplákách a s mokrou hlavou, *hledí na něj, oči vážné, ale plné hřejivého světla.* A proto jsi včra ležel u mých dveříc? *pokračuje, jak si vybavuje situace, které nedávaly smysl. Ale teď už ano.* A proto jsi v tom domku na pláži říkal, že bys nemohl odejít. Protože bys vážně nemohl, *vydechne nakoenc ohromeně* Můj bože... to je... chci říct, nevadí ti to? Vždyť teď se mnou být musíš, nemáš na výběr, třeba nebýt toho otisku, bys mě vůbec nechtěl, *vypraví ze sebe, jak nad tím dál uvažuje.* Možná, že je to tím poutem, *pousměje se* A nebo možná je to prostě tím, že ses mi za tu krátkou chvíli vkradl do srdce. A hluboko pod kůži. Nelíbí se mi představa, že bych se o tebe musela s někým dělit. Možná je to sobecký, ale chci tě mít jenom pro sebe.

[Garett Rivery]

Proto. +přikývne s tichým šeptem+ Byla jsi to nejkouzelnější stvoření pod sluncem. +usměje se na ní měkce+ Chtěl jsem před tebou padnout na kolena a říci ti co se stalo. +zavrtí nad tím hlavou+ Ještě že alespoň Neferet měla všech pět pohromadě, aby mě varovala, že by to nebyl nejlepší čin. +pohladí jí jemně po vlasech+ Včera, předevčírem a noci předtím... +pokývá vážně hlavou+ Potřeboval jsem vědět, že jsi v bezpečí a v pořádku. +broukne tiše trošku provinile+ Pokud bys mě poslala pryč, tak bych šel. Chci plnit tvá přání a chci abys byla šťastná, ale ze svého vlastního rozhodnutí bych tak neučinil. +odkývá jí to naprosto vážně+ Vadí? +zamrká poněkud zmateně, než se tiše zasměje+ Ne, nevadí mi to. Naši vlci vědí proč a koho si vybírají za své druhy. Naše protějšky a to doslova. Chci říct. Miloval bych tě i nebýt toho otisku, jen by to trvalo déle. +usměje se měkce+ Někdy se stává, že se sváže dospělý vlk s novorozencem nebo dítětem. +pustí se do vypravování+ Ale neděs se prosím, nejsme žádní pedofilové. Jsme tím kým ten druhý potřebuje abychom byli. Jsme otcem, strýčkem či nejlepším přítelem. Partnerem se stáváme až v dobách, kdy je na to ten druhý připravený a skutečně si to přeje. +upřesní zatímco jí jemně hladí po vlasech+ Naše pouta jsou silná, ani smrt je nezničí. +jemně se jí dotýká, jejích vlasů a paží, hladí jí po boku, drobnými lehkými doteky, jako by se jí nemohl nabažit+ Ach Cai... ani nevíš jak moc jsem si přál od tebe něco takového slyšet. +vydechne poněkud roztřeseně jak se mu svírá srdce štěstím+