Obývací pokoj

[Christian]

(oooukej, tak si popovídáme. )

Jasmine, +začne a rozmýšlí si u toho, jak by to měl co nejlíp formulovat+ Jsi krásná mladá žena, a já po tobě přirozeně toužím. Ovšem je zřejmé, že naše pozice jsou v téhle oblasti poněkud nevyrovnané. +vyjádří se kulantně+ A když se tě dotýkám, tak jako předtím, je pro mě těžší a těžší se ovládnout a nenutit tě do něčeho, co nechceš. +koukne na ní, jestli chápe, co jí říká+ Míváš noční můry? +zamračí se+ O čem? Existuje na to jednoduchý lektvar, kdybys chtěla. +nabídne+ Tak to se budu těšit. +přikývne s úsměvem, protože v posteli nesnídal ani nepamatuje+ Tak ty sis to s tím plaváním pořád nerozmyslela, hm? +zasměje se+ Jsou tu žraloci? +zjišťuje nenápadně+

[Jasmine Clarvik]

(skvělé, jsem ve škole a culím se jak idiot )

+upře na něj svá očka, když jí tak vážně osloví a trošku krabatí čelo, jak se snaží přijít na to, o čem to vlastně mluví+ Ty po mě přirozeně toužíš? +zamrká trošku překvapená, i když jak si zpětně uvědomí je to něco čeho si stačila všimnout, když se k ní tak příjemně tiskl, i když tak krátce+ Nevyrovnané? +trošku nad tím nakrčí čelo, jak přemýšlí, co by tím mohl myslet a vzápětí zčervená ve tvářích a ze rtů jí vypadne velice inteligentní "Och"+ Já... nemyslím, že bys mě do něčeho nutil. Jsem... jsem trošku zmatená... z toho, co cítím. Je to všechno pro mě tak nové. +přizná se tichounce, ale v očích jí září jakési nadšení+ Ale líbí se mi, jak se mě dotýkáš, jak ses mě předtím dotýkal... hodně. +přizná se, nesměle k němu zvedá pohled a myslí na to, když se rozhodl jí "trošku potrestat" za to provokování a při tom se rozkošně červená+ Ano, někdy. +pokývá souhlasně hlavou+ Někdy se mi zdá o tom únosu před pár lety... někdy je to tak živé... +rozhodne se, proč mu o tom neříct, zejména když hrozí že se v noci bude příliš převalovat a kdo ví co by ze spaní řekla+ Myslíš, že bych něco takového mohla používat? +upře na něj očka přemýšlejíc jaký vliv by na ní měl takový lektvar+ Ne, nerozmyslela. +zazubí se na něj a zakroutí razantně hlavou+ Nejsou, neboj se nic tě nesežere. +zazubí se na něj vesele+

[Christian]

(nápodobně, myslím, že pan docent už tak nějak tuší, že není v centru mé pozornosti. )

Pochopitelně, že po tobě toužím. +přikývne pobaveně+ Nevyrovnané nejen co se týče zkušeností, ale i... předmětu touhy. +pokouší se najít slova, která by ji moc nepřiváděla do rozpaků, i když to její červenání mu připadá přinejmenším roztomilé+ Já vím, že se ti to líbí. +uculí se trošku namyšleně+ Jenže já se s tebou chci milovat. +podívá se na ni vážněji+ A neudělat to mě stojí spoustu sebeovládání. +pohladí ji lehce po tváři+ Mysli na to, když provokuješ. +pousměje se a věnuje jí krátký polibek na rty+ Myslím, že bys mohla. +pokrčí rameny+ Nevidím důvod, proč ne, je to v podstatě bylinný lektvar. A naše magie spolu nijak nekolidují, mělo by to fungovat. +udělá si mentální poznámku, že jí musí nějaký přinést+ Požádám sestru, aby ti ho uvařila. +slíbí+ No jenom jestli. +uculí se+

[Jasmine Clarvik]

(Jo tak nějak a kamarád vedle mě taky po mě nějak divně kouká )

Oh... +hlesne a zamyšleně mu kroutí s kouskem látky košile na jeho hrudi, jak nad tím přemýšlí+ Předmětu touhy? To, že každý toužíme po něčem jiném? +nakloní hlavu nepatrně na stranu a přemýšlí nad tím, jestli je možné že jsou jejich touhy tak odlišné+ Milovat se se mnou? +trošku na něj vykulí očka, když jí dojde že jsou přeci jen jejich touhy trošku odlišné. není si jistá jestli by se s ním teď chtěla milovat, vidí spíš mazlení a tulení a všechny ty příjemné věci, ale není si jistá jestli by to byl nejlepší nápad s ním hned spát, co kdyby si o ní myslel něco špatného a už by jí nechtěl vidět, kdyby se s ním hned vyspala+ Omlouvám se... já... nechtěla jsem tě tak trápit... +upře na něj posmutnělá očka když si představí jak moc ho musela trápit, ovšem je celkem jisté, že se nedokáže vyvarovat dotykům, tulení a třeba i polibkům+ Ale co když... co když... se chci s tebou taky milovat? Ne hned... já myslím... ne vím, že hned ne... ale časem bych třeba chtěla... určitě bych chtěla... +červená se čím dál víc a ví, že ta budoucnost není příliš vzdálená+ Dobře, to by bylo skvělé. Děkuju ti. Někdy se budím a nevím jestli jsem zpět pod tím kostelem nebo v bezpečí doma. +doznává se k tomu jak je to někdy s těmi nočními děsy zlé+ Vážně, žádné sežrání divou zvěří a vodními tvory se konat nebude. +zazubí se na něj+ Stejně bych tě nedala. +usměje se trošku něžněji než si uvědomuje+

[Christian]

+musí se trochu uculit, jak je z toho vykulená+ Netrápíš mě. Mně se to přece taky líbí. +zavrtí hlavou s úsměvem+ A taky přece jenom něco vydržím. +zazubí se+ Ale kdybych snad někdy zašel dál, než bys chtěla, musím mi to říct, jasné? +koukne na ni vážně, je mu jasný, že by mohla ve snaze ho potěšit udělat i věci, na který se necítí+ Já vím, že ne hned. Máme čas. +usměje se, přitáhne si ji za bradu k sobě a jemně ji políbí+ Pod kostelem? +zeptá se udiveně, ale nechce zase moc vyzvídat+ Uvařil bych ti ho sám, ale oba víme, jak by to dopadlo. +poukáže na svoje tristní lektvaristické schopnosti+ Dobře, dobře, přepereš všechny žraloky a pak se půjdem vykoupat. +souhlasí pobaveně+

[Jasmine Clarvik]

+očka se jí rozzáří, když jí řekne že ho netrápí a dokonce se mu to i líbí+ Dobře, povím ti kdyby si zašel dál než bych chtěla. +pokývá naprosto vážně a její srdce radostí poskočí, jak ho tak poslouchá. přijde jí to neuvěřitelné, že je takový jaký je, tak hodný a chápavý. s přivřenýma očima si vychutnává ten jemný polibek a pak ho obejme, impulsivně dávajíc do toho vše co cítí. vděk, který nejde vyjádřit slovy a důvěru, kterou v takové míře dlouho k nikomu necítila+ Mám tě ráda. Víš to? +hlesne tiše, neřekne že ho miluje, protože něco takovýho ji na mysl ještě nepřišlo, zná ho na to příliš krátce, ale i tak ví, že k němu cítí něco víc, než bylo pro ní dosud běžné vůči ostatním mužům v jejím okolí+ Ano, kostely jsou u nás dost strategická místa. Taky kdo by hledal upíry pod kostely? Jen málo kdo ví, že pod nimi jsou mnohdy rozsáhlé sklepení. Třeba v hlavním městě se tunely a sklepy táhnou skoro až k hradbám. +pustí se živě do vysvětlování, co mají s tím vším společného kostely+ Ale tohle byl malý kostel, rozbořený... jen zarostlé ruiny, schovaný u jedné téměř neobydlené vesničky. Dříve se tam objevil mor, proto kolem nežilo mnoho lidí. Nikdo si skoro ani nepamatoval, že tam nějaký kostel býval, proto sestře a ostatním trvalo tak dlouho, než mě našli. +vypráví ztracená ve vzpomínkách natolik až má chuť se obejmout pažemi, ale místo toho se k němu přitulí víc, protože jeho přítomnost je tak uklidňující. když bude chtít poví mu, co se jí stalo. má dojem, že by to měl vědět, zejména v době kdy je ta hrozba pro ní opět reálnější než před časem+ Myslím, že mi od tvé sestry bude stačit, nerada bych aby mi narostla druhá hlava. +zazubí se na něj vesele jak ho zlobí, ale pak ho smířlivě líbne na tvář+ To si piš. Každý žralok v okolí přede mnou prchne. +rozesměje se vesele+

[Christian]

+opětuje její polibky, jemně se jí přitom probírá záplavou vlasů a druhou ruko hladí křivku jejího krku a ramene+ Tak nějak to tuším. +uculí se a vtiskne jí ještě krátký polibek na špičku nosu+ Já tebe taky. +pousměje se a pohladí ji po tváři+ Upíry? +vytřeští oči vzápětí+ Tebe unesli upíři? +koukne na ni trochu vykuleně+ Proč? +zajímá se, ale nenaléhá, kdyby o tom nechtěla mluvit a přitiskne si ji k sobě blíž, a zase jí začne dlaní kroužit uklidňující kruhy na záda+ Tak daleko by to pravděpodobně nedošlo, nejspíš by mi to vybuchlo dřív, než by ses toho mohla napít.+zasměje se a za to provokování ji lehce polechtá na žebrech+ Ještě to s ní proberu, ona se v lektvarech vyzná víc, a mohla by vědět, jestli ti to nemůže nějak ublížit. +plánuje si to+ O tom vůbec nepochybuju. +utahuje si zase pro změnu on z ní+

[Jasmine Clarvik]

+spokojeně přivírá oči a vychutnává si každý dotyk, každou vteřinu polibků. srdce jí poskočí radostí, když řekne že jí má taky rád a automaticky se přilísá k jeho dlani, když jí pohladí po tváři+ Ne, jenom jeden. +zakroutí zamítavě hlavou, když tak reaguje na bandu upírů, kdo ví jaký množství si představuje+ Není to pro nás neobvyklé. Se sestrou se s nimi stýkáme běžně, ona tedy o hodně víc, ale pár z nich jsou dokonce i naši přátelé. +pousměje se, rozhodně má některé z nich hodně ráda+ To je složité. +vypadne z ní tichounce není si jistá jestli o tom chce mluvit, ale něco jí říká že by měla, že by mu měla říct co se stalo a co se děje+ Víš jak jsem ti říkala, že jsem měla to své rebelské období? +začne trošku váhavě, ale když jí k sobě tak tiskne a hladí jí po zádech, rozhodne se, že o tom zkusí mluvit+ Jednou, když jsem utekla, potkala jsem Senderse. On byl... uchvátil mě, to nemůžu popřít. Byl tak jiný od upírů které jsem znala. Věřila jsem mu, i když jsem ho sotva poznala a cítila jsem se s ním tak zvláštně volně... +pomalu se rozpovídá ponořená ve vzpomínkách+ Nějakou dobu jsme spolu cestovali, než jsem se vrátila domů. Dával na mě pozor, pomáhal mi lovit a ukazoval mi nádherná místa schovaná v lesích. Byli jsme přátelé a všechno bylo fajn. +smutně se pousměje, protože vzpomíná na to velké "ale"+ Když jsem se vrátila domů myslela jsem, že o něm už nikdy neuslyším. Rozloučili jsme se s tím, že každý půjde dál svou cestou. Zdálo se, že je s tím v pohodě, že mu to nevadí. Ale po pár týdnech, když jsem byla doma mi začaly chodit dopisy. Nejdřív to bylo dobrodružství. Psal o tom kde byl a co zažil, ale pak se z ničeho nic staly tak... osobními až mě to začalo děsit. Snažila jsem se ho umírnit, vysvětlit mu, že mi to není příjemné a když to nepomohlo tak jsem je začala odmítat. +na chvíli se odmlčí, aby si uvědomila, že se začala nepatrně třást. zamračí se nad tím jak se pokouší uklidnit+ Tak to taky nechceme, abys přišel k úhoně. +pokývá na oko vážně hlavou, než vesele vypískne, když jí zalechtá na žebrech, zdá se, že je skutečně lechtivá+ Dobře. Opravdu za to budu neskutečně vděčná. +usměje se na něj zlehka+

[Christian]

+pozorně jí naslouchá a čím dál víc se mračí+ Je tohle důvod, proč jsi musela odejít z vašeho světa? +myslí jako teď, proč je tady, a zlehka ji hladí po zádech a ramenou, aby ji uklidnil+ A přesto, že máš takovouhle zkušenost, sis pozvala úplně cizího chlapa do prázdného domu. +zamračí se trochu+ To je jednak děsná nezodpovědnost a druhak obdivuhodná schopnost důvěřovat. +pousměje se fascinovaně+ Musíš si dávat větší pozor. +řekne prostě, ale ne vyčítavě, spíš vemlouvavě, jako by o ní vážně měl strach+ Proč jste se s tím upírem nevypořádali, když tě zachránili? +zajímá se+

[Jasmine Clarvik]

+trhavě přikývne+ Dalo by se to tak říct... on je ten důvod. Tohle, to když se objevil u našich dveří a tvrdil sestře že se milujeme a že se budeme brát... když mě unesl a přesvědčoval mě o tom, že spolu budeme žít navždy... byl jak šílený. Nikdy jsem nepochopila proč jsem si toho nevšimla dřív... ale tohle se stalo před třemi lety. +osvětlí v jakém časovém pásmu se pohybují, než se od něj kousek odtáhne. tak aby u mu viděla do tváře, ale zároveň cítila jeho dlaň na zádech+ Trvalo mi, než jsem se přes to dokázala přenést. Prošla jsem si obdobím kdy jsem nechtěla aby se mě kdokoliv dotknul nebo se mnou byť jen mluvil, ale věděla jsem, že jestli se tomu poddám tak se z toho už nedostanu, tak jsem chodila mezi lidi a nechala je aby mi podávali ruku nebo mě objímali a doufala jsem, že ten strach zmizí... a pak to bylo najednou pryč a já sem dokázala zapomenout na to co se stalo. Dokážu se s tím vypořádat tak jako by nikdy neexistoval a na noční můry se zapomíná celkem rychle. Sestra jednou prohlásila, že mám neuvěřitelnou schopnost ignorovat nejen potencionální nebezpečí ale i to co se stalo. +zlehka se pousměje a trošku smutněji pokrčí rameny+ Navíc s tebou je to úplně jiné. Chci abys tu byl se mnou, abys mě objímal a hladil a spoustu dalších věcí... a vím, že bys mi nikdy neublížil. +pousměje se a pohladí ho jemně po tváři a jen vážně pokývá hlavou, když chce aby na sebe dávala pozor. to ona dává, i když trošku zvláštním způsobem+ Vypořádali... alespoň jsme si to mysleli. +opět se k němu přitiskne a přitulí hlavu schovanou pod jeho bradou+ Těsně předtím než mě dostali ven vznikl požár. Celý ten kostelík vyhořel od základů a celé se to tam propadlo... zůstal uvnitř, mysleli jsme si, že je mrtvý. Jsou to asi dva měsíce co mi přišel první dopis. Nejdřív jsme si mysleli že to byla jen náhoda, ale pak přišel další a další. Tak jsem se rozhodla, že musíme znovu prohledat ty ruiny. Našli jsme tam druhý východ, kterého jsme si předtím nevšimli... byl sice zasypaný, ale byla reálná možnost, že stihl utéct... a pak přišla první zpráva o tom, že ho zahlédli ve vedlejší vesničce... to už Marius nevydržel a poslal sestře vzkaz... ta se zjančila a já skončila tady. +shrne, jak se dostala sem do tohohle světla+ Ale teď jsem ráda, že jsem skončila tady. +usměje se na něj, protože on je ten důvod proč je vděčná za všechno co způsobilo že skončila zde+

(hups, to je nějaký dlouuuuhý )