Ložnice Neferet

[Isaac Walker]

*Ohlédne se po ní a její ztrápený výraz způsobí, že se cítí ještě hůř. Sám si moc dobře uvědomuje, že ona za to nemůže, on to nakousnul a byl by div, kdyby se nad tou poznámkou nepozastavila.* Ne, *zarazí tiše ten její proud sebekritiky.* To jen... citlivý místo, nic víc. Sám jsem to vytáhnul, byla to blbost. Nedělá mi to dobře. *Povzdechne si. Sáhne po její ruce a sevře ji v dlani, palcem zlehka přejíždí po kloubech, ten dotyk zvláštně konejší jeho rozjitřené emoce.* Promiň, *zašeptá, vědom si toho, že právě zkazil celé ráno.* Mohli bysme se vrátit o pět minut zpátky? Bylo nám fajn... *trochu nejistě se na ni podívá.*

[Neferet]

+smutně a pozorně ho sleduje, zatímco co se v duchu zabývá vlastní soukromou sebekritikou smíšenou s trochou nadávek+ Neomlouvej se. +smutně se na něj pousměje a zavrtí hlavou+ Každý máme svoje citlivý místo, ale kdybys měl někdy potřebu ho probrat... +pousměje se a jemně ho pohladí po paži na znamení, že s ní klidně může, i když je to zvláštní nedává tomu moc šancí, moc dobře si uvědomuje jak moc cizí pro něj musí být. vždyť se znají jen několik málo týdnů při nichž se viděli jen párkrát a to ještě většinu času strávili v posteli+ No... +povzdechne si, když vidí ten jeho nejistý výraz, je jí trošku ouzko a to se jí ani trochu nelíbí, proto vstane a obezřetně si mu sedne bokem na klín, dávajíc dobrý pozor na jeho reakce, aby když tak včas zvedla kotvy. zlehka ho pohladí po rameni a klouby po tváři, jak bojuje sama se sebou aby ho pevně nesevřela v náručí+ ...když mi řekneš, jak skvělá ženská jsem, dáš mi pusu... +poklepe si prstem na tvář+ ...a budeš souhlasit s něčím dobrým k jídlu, tak by se to snad dalo zařídit. +usměje se na něj nakonec toužíc po tom smazat ten smutný výraz z jeho tváře+ Mám v lednici jehněčí. +zavlní významně a vesele obočím+

[Isaac Walker]

*Automaticky jí ovine ruku kolem pasu, jak se mu usadí na klíně. Nevypadá to, že by měl chuť ji odhánět, naopak, přitáhne si ji trochu blíž. Když ho pohladí po tváři, pousměje se, ale oči má pořád vážné. Po jejím výčtu podmínek se ale zasměje, opravdově a upřímně.* Nojo, jsi úžasná, *souhlasí a vtiskne jí polibek na spánek.* Úžasně paličatá, zarytě nezávislá ženská, co musí mít vždycky poslední slovo, co má sklony vrhat se do všeho nebezpečnýho, co se namane a co nemá snad žádnej pud sebezáchovy. Zapomněl jsem na něco? *koukne na ni s nevinným výrazem a v očích mu pobaveně jiskří, zdá se, že všechny špatné myšlenky jsou prozatím pryč.* Jo, a taky úžasně sexy, *doplní, aby měl ten výčet kompletní. A když si řekne o pusu, jemně ji chytne za bradu, pootočí si její hlavu a políbi ji jak se patří, pěkně na rty.* Já bych spíš hlasoval pro míchaný vajíčka, nebo tak něco, *navrhne.* A pořádnej kotel kafe, to v první řadě. *Znovu ji zlehka políbí.*

[Neferet]

+vesele se na něj usměje skutečně potěšená tím, že si jí k sobě přitáhl blíž a hlavně tím, že ho dokázala rozesmát. líbí se jí jeho smích natolik, že jí ani nenaštve ten jeho výčet jejích vlastností kvůli kterýmu by jinýmu s přehledem jednu vrazila+ No dovol, já náhodou mám pud sebezáchovy. +ohradí se vesele proti jeho výčtu a trucovitě našpulí rty, ale veselé plamínky v očích prozrazují, že se opravdu zase dobře baví+ A v rámci mé obhajoby... ty nebezpečný věci vyhledávají mě, ne já je. +uculí se vesele, přeci jen musí mít to poslední slovo, když mu obtočí ruce kolem krku a přitiskne se k němu+ Hmn... +zamručí spokojeně, když dodá, že je úžasně sexy a dlaní mu hravě a jemně přejede po hrudníku, špičkami prstů až k pupíku a pak prsty vyjede zpět na jeho rameno. polibek mu s chutí oplatí nadšená z toho, že se opět ocitla v jeho náručí+ Tak dobře. Dáme si míchaný vajíčka a kafe. +souhlasí s ním+ Ale má to ještě dvě podmínky. +koukne na něj vážně a smutně+ Budeš muset vstát a obléct se. +prozradí mu s nádechem dramatu v hlase+ Ne že by mi vadilo kdybys tu běhal nahý... +provokativně sjede pohledem k jeho klínu a zpět k jeho tváři+ ...ale asi by nestálo za to potkat Garetta s Cairo. Mohlo by ho to vyprovokovat. +uculí se na něj vesele+

[Isaac Walker]

Ne, to teda nemáš, *zakroutí se smíchem hlavou. Přmhouřenýma očima sleduje její prsty putující po jeho hrudi a když doputuje zpátky nahoru, sevře její zápěstí a její ruku odtáhne.* Opatrně, jinak se na tu snídani nedostanem, *dobírá si ji a přehmátne, aby si propletl prsty s jejími.* Jakože až mě Cairo uvidí nahýho, šíleně se do mě zamiluje a na nějakýho Garetta si už ani nevzpomene a ten to vezme jako záminku ke krevní mstě? *zajímá se a povytáhne obočí.* Teda já vim, že jsem neodolatelnej, ale že by až tak? *zatváří se pochybovačně, ale koutky mu pocukávají.* Ale jestli tě to uklidí, tak já se teda oblíknu, *svolí nakonec a věnuje jí úsměv alá "vidíš-jak-jsem-skvělej?". Sevře ji rukama kolem pasu, nadzvedne ji a posadí na postel vedle sebe. Nakloní se ještě pro rychlý polibek, zvedne se z postele a začne hledat svoje oblečení. Než se mu podaří nashromáždit všechno, co na sobě měl, předvede jí docela pěkný představení, a pak už se rychle oblíkne a podívá se na ni, jak ho pořád sleduje z postele.* Ty půjdeš takhle? *prstem poukáže na tenoučkou noční košilu.* Jenom aby nakonec nevyhlásila krevní mstu Cairo tobě, až v tomhle oblečku odloudíš lásku ty jí, *uchechtne se.*

[Neferet]

O tom bych se teda mohla dohadovat. +našpulí hravě rty a vesele se na něj zazubí, když jí sevře zápěstí+ Pravda, přeci neumřem hlady. +zazubí se na něj vesele a její pohled na chvíli zněžní, když proplete prsty s jejími, než zamrká a vzpamatuje se, aby se netvářila moc přitrouble a ne zamilovaně, což rozhodně odmítá+ To je jedna varianta. +zasměje se vesele+ Ale spíš bych řekla, že by z tebe Garett udělal holčičku už jen proto, že by ses opovážil před Cairo producírovat nahý a já bych ho pak musela potrestat a Cairo by se pustila do mě.... prostě neskutečný drama. +nastíní mu, jak by to tak asi mohlo vypadat a vesele se na něj zazubí+ To víš s vázaným vlkodlakem a jeho družkou to není žádná sranda. +pokrčí výmluvně rameny, ale v očích jí vesele jiskří+ Jsi úžasnej. +usměje se na něj, když svolí, že se oblékne, už jen proto jaký po ní hází úsměvy a pohodlně se uvelebí na posteli, aby ho mohla při tom oblékání pozorovat+ No uvažovala jsem o tom.... +zavlní škádlivě obočím, ale vstane, přetáhne si košilku přes hlavu a zamíří k němu přičemž zlehka pohupuje boky+ I když takhle bych taky mohla jít. Co myslíš? +zajímá se vesele, když se u něj zastaví, aby ho políbila, než pokračuje dál ke skříni, aby z ní vytáhla šaty po kolena a přetáhla si je přes hlavu, se spodním prádlem se ani nezdržuje+

[Isaac Walker]

Tak to to radši nebudem pokoušet, *usoudí. Sleduje, jak se před ním předvádí. Už ten pohled, jak k němu zvolna kráčí, úplně nahá, mu zrychlí tep, o jejím polibku ani nemluvě. Když ale vidí, jak si natáhne šaty a zřejmě se hodlá pruducírovat po domě na ostro, je to poslední kapka. Vymrští se přes místnost, popadne ji kolem pasu, zvedne ji a hodí ji na postel a to tak, že dobrý metr letí vzduchem. Jen co se její záda dotknou matrace, vyhoupne se nad ni a vzepře se na pažích.* Varoval jsem tě, co se stane, jestli mě nepřestaneš pokoušet, *zavrčí a zaútočí na její rty v dravém polibku. Zároveň s tím se otře poklopcem o její klín. Sukně jejích šatů se v letu vyhrunla až skoro k pasu, takže je dělí jenom hrubá látka jeho džínsů. Jemným, ale důrazným tlakem ji přiměje rozevřít rty a jeho jazyk okamžitě pronikne dovnitř, plení její ústa v polibku, který jí dává jasně najevo, že každá provokace má svý následky. Znovu pohne boky aby se o ni otřel, teď už může v klíně zřetelně cítít, co se mu děje v kalhotách. Zlehka ji kousne do spodního rtu a pak je najednou pryč. Stojí vedle postele, zrychleně oddechuje. Prohrábne si rukou vlasy, zhluboka se nadechne a zase vydechne a pak se zdá, že už se zase ovládá.* Tak co, půjdem na tu snídani? *zeptá se, jako by se nic nestalo, jako by před ním neležela polonahá s rty naběhlými od jeho polibků. Ten pohled ho málem přiměje vrátit se k ní a dokončit, co začal, ale dojde k názoru, že vážně potřebuje trochu vytrestat. Přejde ke dveřím, pootevře je a když se přesvědčí, že nikdo není v dohledu, přece jenom tenhle obrázek není pro cizí oči, otevře je dokořán.* Až po vás, madam, *naznačí hlavou úklonu, najednou galantnost sama.*

[Neferet]

+překvapeně vyjekne, když jí zničeho nic popadne kolem pasu a hodí jí na postel, v první chvíli chce vystartovat a vyletět, ale jakmile se ocitne nad ní, tak jí takové veškeré tendence rychle přejdou. už jen fakt jak se k ní v tu chvíli chová, jak se nad ní tyčí a vrčí jí do tváře jí vžene do žil vzrušení a co teprve, když ucítí jeho rty na svých v dravém polibku, který neváhá opětovat. tiše zasténá do jeho rtů, když se otře o její klín a vyklene se proti tělu nad sebou v touze po větším kontaktu. stačí jen pár doteků a je naprosto jeho, ztracená a ve spárech vzrušení a pak je všechno pryč. tělo nad ní zmizí a nikdo se jí už nedotýká, instinktivně se pohne směrem k němu+ Co...? +vydechne zmateně a ztraceně, když se zarazí v půli pohybu. musí párkrát zamrkat a přimhouřit oči, aby jí mozek začal zase fungovat a jí došlo, co to tu provádí. rozhořčeně a frustrovaně vydechne a nakrknutě na něj našpulí rty+ Myslím, že jsem ti zapomněla říct, že jí budeš muset pomoc připravit. +vypraví ze sebe rychle se dávajíc dohromady, nohy pokrčené a mírně od sebe aniž by se snažila nějakým způsobem zakrýt+ Ale abys věděl, jak moc jsem hodná, tak ti dám vybrat. Buď uvaříš kafe a nebo uděláš vajíčka. +zazubí se na něj a chtě nechtě se vyhrabe z postele. přejede si dlaněmi od pasu po stehna, aby si urovnala sukni a vyrazí ke dveřím, když jí je tak galantně otevře+ Možná přeci jen nemám ten správný pud sebezáchovy. +prozradí mu, když se zastaví vedle něj, v očích jí vesele zajiskří a vzápětí ho rozverně plácne po zadku a rozeběhne se chodbou, aby na něj počkala na vrcholku schodiště+

[Isaac Walker]

To teda nemáš. Hej! *zaprotestuje, když ho plácne a nevěřícně za ní kouká.* No počkej, *zabrblá a vypálí za ní. Jakmile k ní dorazí, skoro ani nespomalí, jen se předkloní, sáhne po ní a přehodí si ji přes rameno.* Já ti dám, ty divoško, *pevně ji sevře pod koleny, aby mu nespadla a taky ji párkát pěkně poplácá, dost na to, aby to cítila, ale zas ne tolik, aby to doopravdy bolelo.* Tak co, ještě budeš provokovat? *zeptá se napůl výhrůžně, ale napůl se smíchem a ještě jednou jí plácne. Chytne ji pevněji, jak sbíhá schody, aby mu nedrncala na rameni.* Tak kam ten náklad složíme? *otáčí se v hale a rozhlíží se, kde je asi kuchyň.* Možná do bazénu, třeba by tě studená voda schladila, *uvažuje.* A nebo rovnou do sklepa? *ohlédne se přes rameno, aby jí viděl do tváře, což ale stejně nevidí, vidí jenom její záda a záplavu vlasů vysící dolů.*

[Neferet]

+překvapeně vyjekne, když jí najednou popadne a přehodí si jí přes rameno+ Co to děláš? +vyjekne, ale vesele se u toho směje+ Postav mě na zem! Takhle mi bude brzo špatně. +poplácá ho jemně po zádech a zavrtí se na zdůraznění svých slov a žádosti+ Já? Vždyť já vůbec nic nedělám. +zakňourá hravě, ale přestane sebou tolik vrtět zejména když s ní shází ze schodů a ona má tak pěkný výhled na jeho pozadí, na které položí dlaně a jemně ho zmáčkne+ Bazén nemám. +zavrtí hlavou se smíchem+ Musel bys se mnou až k moři a to je dáááálééékooo... +protáhne vesele zatímco mu hezky ohlazuje zadek+ A do sklepa ti cestu neřeknu, ještě bys mě tam zavřel a mě by tam bylo bez tebe smutno. +zamručí nesouhlasně+ Ale vem to tam tudy. Tam je kuchyň. +ukáže mu směr+ Víš co? Já mam tady docela pěkněj výhled asi se mi takhle líbí. +uculí se vesele+