Kuchyně

[Cairo]

Takže to děláš kdy chceš? Nebo to znamená, že vlk přebírá kontrolu? *vyptává se zaujatě* Náhodou, maso nad ohněm je skvělá věc, *usměje se na něj povzbudivě* Takže o domácnost se stará Erika? *zeptá se opatrně. Napadlo ji, co se asi stalo s jejich rodiči, ale nechce se přímo ptát.*

[Garett Rivery]

Tohle... v tuhle chvíli... to dělám protože chci. +pousměje se+ Jsem se svým vlkem v rovnováze. Téměř jako jedna osobnost. +pousměje se a jeho oči se změní zpět na hnědou+ Kdyby vlk přebíral kontrolu. Poznala bys to. +usměje se na ní měkce+ Tak to bych tě někdy mohl pohostit. +nadhodí naprosto nenápadně+ Erika o domácnost a já o Eriku. Takže se tak nějak dělíme. +zazubí se vesele+ Zůstali jsme samy, takže se o sebe musíme postarat. +pokrčí zlehka rameny+

[Cairo]

Jak by se to projevilo? *zajímá se* Bylo by mi ctí, *pousměje se* Aspoň bych se seznámila s tvou sestrou, teda pokud by chtěla. *pohlédne na něj* Co se stalo s vašimi rodiči? *zeptá se tiše*

[Garett Rivery]

Tím, že bych tu nebyl, jelikož tě nechci ohrozit. +podívá se na ní vážně na znamení, že to není sranda, když by měl ztratit kontrolu nad svým vlkem+ Uvidíme co se s tím dá dělat. +pousměje se měkce+ Odstěhovali se na druhej konec světa. +pokrčí rameny+ Téměř se nevídáme. Řekněme, že bych nikdy nechtěl být jako můj otec a nemohl jsem dopustit, aby s nimi Erika vyrůstala. Naše vztahy nejsou zrovna ukázkovým příkladem spokojené vlčí rodiny. +zamračí se+

[Cairo]

Myslíš, že by mi chtěl ublížit? *zeptá se maličko zamračeně, přijde jí nemyslitelné, že by pro ni kterákoliv část Garetta byla nebezpečná. Nakrájí si maso na kusy, položí nůž a sklouzne rukou pod stůl, kde jeho dlaň spočívá na její noze. Proplete prsty s jeho, zvedne spojené ruce nahoru a vtiskne mu polibek na hřbet ruky, načež obě jejich ruce opět spustí do klína* Erika má štěstí, že tě má, *měkce se na něj usměje* Jak dlouho už spolu takhle žijete? *pak ji napadne ještě něco jiného.* Kolik ti vlastně je? *zajímá se s hlavou zvědavě nakloněnou ke straně*

[Garett Rivery]

Ne tak jak si myslíš. On je hodně majetnický v některých ohledech a vůbec není trpělivý a tak vůbec. +zavrtí nespokojeně hlavou, ale když sleduje její jednání jeho pohled změkne, odloží příbor úplně a natáhne se, aby si její hlavu přitáhl za zátylek jemně blíž a mohl jí vtisknout jemný trošku dobyvačný polibek na rty+ Jsi skvělá kuchařka. +oznámí jí pak s úsměvem a vrátí se spořádaně na své místo+ Chci vidět jak jí to vysvětluješ. +zasměje se vesele+ Myslím, že už to bude nějakých pět let. Od doby kdy se sama začla proměňovat, to jí bylo dvanáct. +pousměje se měkce+ Mě? +zasměje se+ Dvacet osm. +prozradí jí po chvíli trošku neochotně+ A ty mi prozradíš svůj věk, krásná paní? +zajímá se, když jí vezme vidličku z ruky a napíchne maso co si ukrojila a nabídne jí ho, jako že jí bude krmit+

[Cairo]

*Otázku vlčí majetnickosti radši dál nerozvádí. Vrátí mu polibek a se spokojeným úsměvem se pak znovu pustí do jídla, přičemž pod stolem palcem přejíždí sem a tam přes klouby jeho prstů.* Nepochybuju o tom, že to moc dobře ví. Nebo spolu nevycházíte dobře? *taky se o něm chce dozvědět co nejvíc.* Stejně to pro ni muselo bejt těžký. To je přesně ten věk, kdy holka nejvíc potřebuje mít v životě ženu, neumím si představit, že bych procházela dospíváním bez mámy. I kdybych měla toho nejůžasnějšího staršího bratra, který by mi poskytl veškerý zázemí a stabilitu a bezpečí. Některý věci nahradit nejde, *položí vidličku a napije se.* Dvacet osm, *zopakuje zamyšleně* ideální věk, *pousměje se.* Mě je dvacet čtyři, *odpoví bez zaváhání, protože ona se svým věkem rozhodně problém nemá.*

[Garett Rivery]

Ale ano to vycházíme, i když mam někdy pocit, že její pubertální dušičce lezu poněkud krkem. +pousměje se+ Tak ona vyrůstala bez ženy ve svém životě. Nežijeme úplně sami, i když ne přímo ve vesnici. Máme svojí smečku, což je pro nás někdy i víc, než krevní rodinné pouto. Rodina, ta tě opustit může, i když se to nestává moc často, ale smečka? Smečka k člověku není povinována rodovou linií... si v ní protože tě ona sama chce a jakmile tě jednou přijme... nikdy tě nepustí a ty nikdy neopustí jí. +snaží se jí vysvětlit jak moc velký rozdíl může být mezi smečkou a rodinnou+ A myslím, že Marion je Erice dobrou učitelkou co se týče... těch... holčicích záležitostí. +protočí oči, když použije sestřina slova+ Dvacet čtyři... skutečně ideální. +usměje se na ní měkce, chvíli už se bál že by na ní mohl být příliš starý, ale teď už je o něco klidnější+

[Cairo]

Tak to je normální všude, *pousměje se* Puberťáci obecně mají potřebu se tak trošku vymezovat proti všem a všemu, *pokrčí rameny* Jasně, já vím, občas je rodina, kterou si najdeš nebo která si najde tebe, pevnější a důležitější než ta pokrevní, už jsem to viděla mockrát. *usměje se* A Marion patří ke směčce? *zeptá se nenápadně, ale při zmínce o cizí ženě, která by se měla vyskytovat v jeho životě pocítí bodnutí řárlivosti. A ano, naprosto si uvědomuje, že je to iracionální a směšné, ale zkuste to vysvětlit tomu majetnickému pudu uvitř v břiše, který se domáhá svých práv.*

[Garett Rivery]

Nemusí se ale vymezovat proti všemu a všem zrovna ve chvíli kdy kolem běhá nebezpečný samotář. +zavrtí trošku pobaveně hlavou+ Nevím čím to je, že někdy ta pokrevní není takovou oporou, jakou dokáže být ta kterou krevní není. +promne si zamyšleně bradu, ale pak to nechá být a dojí zbytek masa+ Ano, Marion je skvělá žena. +usměje se tak měkce že je vidět jak moc má ženu rád+ Pomohla nám, když jsme se přidali ke smečce. Všechno nám ukázala a pomohla nám zapadnout. Nebylo to lehké, ale díky ní to bylo o dost snažší. +pousměje se+ Je to starší smečky, její muž je vůdce. +zazubí se na ní vesele+