Obývací pokoj

[Cairo]

*Překvapeně nakrčí čelo* My? *zopakuje* Takže ty... *Chvíli si ho zamyšleně prohlíží. Takovýhle obrat nečekala.* A ty jsi svého vlka přijal? *zeptá se nakonec.* Jak ses vlastně stal vlkem? *zajímá se*

[Garett Rivery]

+zarazí se, když si při jejím dotazu uvědomí jak hloupě se podřekl+ Ehmn... ano... my. +pokývá po chvíli souhlasně hlavou a pozoruje jí s obavou v očích, ale zdá se, že mu spadl přímo kámen ze srdce, když se nerozkřičela a neutekla pryč+ Ano... jsme jako jeden. +pokývá po chvíli zamyšlení hlavou+ Narodil jsem se jím. +pousměje se měkce+ Všichni se takový rodíme. +nakloní hlavu mírně na stranu+ U každého se taková schopnost projeví jindy, ale jsou známy případy kdy matka nalezla v postýlce malé štěně. +pousměje se+

[Cairo]

*Fascinovaně poslouchá* A kdy ses poprvé přeměnil ty? *vyptává se. Možná by ho neměla takhle vyslýchat, ale nemůže si pomoct, chce o něm vědět víc* Trošku mi to připomíná naše zvěromágy. To jsou lidé, kteří se dokáží proměnit ve zvíře, které je něčím jako jejich duševním obrazem, nebo jak to popsat. Je to složité a náročné kouzlo a málokdo ho zvládne. Ale potom se může proměňovat kdykoliv. *pousměje se* Kolik vás dohromady je?

[Garett Rivery]

V pubertě. Tak jako většina z náš. +usměje se na ní měkce, líbí se mu jak zní její hlas když je zvědavá, jak jí tluče srdce, jak dýchá+ A ti vaši... zvěromágové... ti se mění ve více zvířat? Myslím, třeba i v ptáky? +zajímá se zvědavě a mírně se k ní zvědavě a dychtivě nakloní+ Spousta. +pousměje se+ Neznám přesné počty, ale v naší směčce... vesnici... je dvacetsedm vlků a dvacet vlčic, plus mladí. +zazubí se na ní vesele+

[Cairo]

Každý zvěromág se mění v něco jiného. Teda samozřejmě se jich třeba v kočku může měnit víc, ale může to být cokoliv. Třeba i pták. Nebo brouk. *jak mluví, opře se loktem o opěradlo pohovky, nakloní hlavu na stranu a prsty si pohrává s vlasy. Na rtech jí pohrává jemný úsměv*

[Garett Rivery]

+nakloní hlavu zvědavě na stranu a pohledem bezděky utkví na prstech, kterými si hraje s vlasy+ A ty jsi takový váš zvěromág? +zajímá se zvědavě, když k němu dolehne tiché odkašlání+ Neferet. +stočí pohled ke dveřím, ve kterých stojí Nef a v očích jí vesele svítí, i když se snaží tvářit vážně+ Přinesla jsem ty dopisy. +pokrčí výmluvně rameny a přejde k nim+ Potřebuju abys je doručil co nejdříve. +podá mu zapečetěné obálky+ Vyčkej na odpovědi a pak se vrať. +pousměje se na ty dva měkce zdá se, že se zatímco byla pryč dost uklidnila a žádný další výbuch smíchu nehrozí+

[Cairo]

Ne, já ne, *odpoví tiše s pohledem upřeným do jeho tváře. Když se ozve odkašlání, nadskočí, odtáhne se od něj a otočí hlavu ke dveřím. Snaží se netvářit se přistiženě, protože vlastně nemá proč, ale už teď postrádá teplo jeho hřejivých očí. Zatváří se zklamaně, že ho Nef posílá pryč, ale rychle se ovládne, nechce to na sobě dát znát*

[Garett Rivery]

+Nef poněkud pobaveně těká pohledem z jednoho na druhýho, zejména když vidí jak přistiženě se oba dva tváří+ Počítám, že pozítří bys mohl být zpět. +zvedne tázavě obočí, když Garett neochotně vstane a převezme si dopisy+ Přinejmenším. +pokývne podmračeně hlavou, když projde adresáty+ To je po celý zemi. +zamručí+ Je toho spousta k vyřešení. Staré spory se otvírají. +pokrčí Nef zlehka rameny+ Ah, tak... +pokývá Garett hlavou+ ...tak to abych... pomalu vyrazil. +vydechne a je znát, že mu ta slova moc nejdou z úst+ No spíš rychle než pomalu. +zazubí se na něj Nef+ Hmn... +zamručí+ Rád jsem tě opět viděl, Cai. +zavrní měkce, když stočí pohled ke Cairo a mírně se jí ukloní, zatímco v podvědomí nesouhlasně vrčí nad svým vlastním jednáním+ Neferet. +pousměje se na ní na rozloučenou a zamíří pryč+

[Cairo]

*věnuje mu jemný úsměv* Já tebe taky. Vrať se brzy, *vypadne z ní ještě, načež sama nad sebou protočí oči. Ještě že už je Garett na cestě ke dveřím a tudíž zády k ní, takže to nevidí. Ani to, jak jí do tváří stoupá červeň. Poté, co za ním zaklapnou dveře, otočí se na Nef* Na nic se neptej, *varuje ji, když vidí, jak se tváří, ale cukají jí koutky.*

[Neferet]

+už za sebou chce zavřít dveře, když k němu dolehnou její slova, která mu vykouzlí na tváři připitomělý úsměv, když za sebou zavírá dveře a rozvrní se jak velký přerostlý kotě+ Nemám se ptát? +zvedne Neferet pobaveně obočí a zaparkuje vedle ní na gauči+ Tak povídej... +vyzve jí vesele+