Kuchyně

[Cairo]

A opravdu tu budeš? *ujišťuje se a zkoumavě se na něj zadívá* Ale je to dobrý nápad, Nef určitě nebude proti. Mám pocit, že je jí docela líto, jak je dům prázdný, podle mě uvítá, když trochu ožije, *usměje se, projde s ním dveřmi do kuchyně a s letmým polibkem na tvář ho pustí. Zamíří k lednici a otevře dvířka* Tak se podíváme, co tu máme, *zamumlá a chvíli prohlíží její obsah* Hm, tady to vypadá tak maximálně na salát, *nesouhlasně se zamračí, dvířka zas zavře a otevře mrazák* To je lepší, *pochvaluje si a vytáhne balíček masa* Co takhle pořádný steak? *obrátí se na Garetta s vítězným úsměvem, přejde k lince a maso na ni položí, jen to bouchne, jak je zmrzlé na kost.*

[Garett Rivery]

Pokud budu mít proč zůstat. +přikývne naprosto vážně, než se na ní podívá způsobem jasně říkajícím, že to záleží plně na ní, jestli zde zůstane nebo odejde+ Proč myslíš, že je jí to líto? +zajímá se zaujatě. opře se z druhé strany o linku zaujatě pozorujíc každý její pohyb natolik zaujatě, že je těžký říct, jestli vnímá všechno co řekne+ Steak? +usměje se na ní jako lovec a v žaludku mu souhlasně zakručí+ Myslím, že to je skvělá volba, myško. +pousměje se a vezme zmrzlé maso do ruky+ Ale nevím jak to chceš udělat, jelikož to maso je zmrzlé skrz na skrz na skrz. +zaťuká s ním názorně o linku+ Na tom by sis vylámala svoje zoubky. +zazubí se vesele+

[Cairo]

Protože přestože hodně pracuje, je vlastně dost společenská, a z toho, jak byla nadšená, že jsem přijela a nějakou dobu zůstanu, jsem měla dojem, že i když by to asi nepřiznala, musí se tu cítit dost osaměle, *odpoví. Když jeho žaludek tak výmluvně schvlálí menu, zasměje se* Koukám, že vlk má vážně hlad, *prohodí pobaveně* No, tak budeme muset počkat, až to rozmrzne, *prohlásí ledabylým tónem a opře se bokem o linku. Založí ruce na prsou, zabodne pohled do masa, jako by hlídala, aby neuteklo, a s naprosto bohorovným výrazem čeká. A čeká. Vydrží to asi půl minuty, než se rozesměje* Ne, dobře, promiň, ale tomu se nedalo odolat, *zubí se vesele a kousíček od něj poodstoupí* Něco ti ukážu, *mrkne na něj a pozvedne ruku* Accio hůlka! *zavelí a za chviličku vzduchem připlachtí její třešňová kráska a vklouzne jí do připravené dlaně. Namíří s ní na maso a zamumá další kouzlo, kterým maso rozmrazí.* Nepoužívám magii na všechny běžný úkony, jako spousta kouzelníků, ale občas se hodí, *poznamená s úsměvem a zastrčí hůlku za pásek šatů. V kuchyni už se trochu orientuje, takže vyndá všechno co potřebuje a pustí se do přípravy masa.* Co by sis k tomu dal? *zeptá se*

[Garett Rivery]

Myslím, že na tom něco bude. +pokývá po chvíli zamyšleně hlavou, jako by se s Neferet znali víc, než je na první pohled zřejmé+ To si piš a jaký. +zazubí se na ní vesele+ Čekat? +zamrká trošku překvapeně, když se opře o linku a zřejmě hodlá vyčkat, než maso rozmrzne+ Ale to bude trvat hodiny a já zatím umřu hlady. +udělá na ní psí oči+ Nemůžeme to dát třeba nad oheň? +navrhnuje hned nápomocně a jen zmateně sleduje, jak se směje, než mu dojde, že si z něj utahovala+ No tohle... takhle si ze mě dělat srandu. +vesele se rozesměje a políbí jí na čelo, než sebou překvapeně trhne, když povolá svojí hůlku+ Co je to? +kouká nedůvěřivě a obezřetně na ten kus dřeva co si to tak hezky přiletělo vzduchem potlačujíc chuť na tu věc hezky zavrčet aby zjistil, jestli mu třeba odpoví+ Stále zapomínám na to, jak moc nadaná si. +zavrtí nad tím s úsměvem hlavou+ Co takhle maso? +zazubí se na ní nevinně+

[Cairo]

*Stále se směje, jak se chudák tvářil, ale ten polibek mu hned vrátí, pěkně na rty, aby si ho udobřila a zasměje se jeho návrhu na přílohu.* Moje řeč, taky bych mohla jíst maso po kilech, ale asi udělám aspoň trochu salátu. Samozřejmě jenom pro ty, kdo budou chtít, nemůžeme krmit vlka lupením, žejo, *vesele na něj mrkne* Tohle, *ukáže mu hůlku, na kterou tak podezřívavě zahlíží,* je moje hůlka, *vysvětluje* Každý kouzelník v našem světě jednu má, usměrňuje magii, která skrz nás proudí, a umožňuje nám čarovat. Bez ní kouzlit nemůžem. Někteří mocní kouzelníci to dokážou, ale většina z nás se bez ní zmůže maximálně na úplně nejjednodužší kouzla, jako je třeba právě její přivolání v případě nutnosti, nebo výbuchy spontání magie, když jsme v nebezpečí nebo rozrušení, ale ty nemůžeme kontrolovat. *Zatímco mluví, nakrájí maso na několik pořádných sreaků, Nef si určitě taky dá a s hladovým vlkem a obrovským tygrem v domě nemá strach, že by něco zbylo* Každá hůlka má magické jádro a každá je jiná, proto se nám s cizí čaruje hůř. Třeba ta moje je z třešňového dřeva a uvnitř má šupinu ze zlatého draka, *pousměje se, protože je na svoji unikátní hůlku náležitě pyšná*

[Garett Rivery]

+spokojeně zamručí, když ho políbí na rty a zdá se, že se na ní skutečně zlobit nehodlá, zejména když si od ní vyslouží další políbení+ Salátu? +zvedne obočí ve stylu "copak jsem králík?" než se vesele rozesměje+ Pravdou je, že vlk by moc dlouho o salátu nepřežil. +souhlasí s ní pobaveně. zaujatě jí pozoruje, každý její pohyb, výraz obličeje. naslouchá jejímu melodickému hlasu natolik, že když domluví má chuť jí vyzvat aby to zopakovala, jen proto, aby dál mluvila+ Ze zlatého draka? To musí být vzácná hůlka. +pousměje se měkce a šťouchne do toho klacíku špičkou prstu a vzápětí tiše zavrčí jako by čekal nějakou reakci+ To má každý jinou hůlku? Jak pozná jakou má mít? +zajímá se zaujatě+

[Cairo]

Však já taky ne, a to nejsem vlk, *zasměje se* No, v našem světě se používají jako magická jádra většinou žíně z jednorožce, ocasní pero fénixe nebo blána z dračího srdce. A nebo někdy i vlas víly. A vzhledem k tomu, že každé jádro pochází z jiného jedince a ještě závisí i na délce hůlky a druhu dřeva, je každá hůlka opravdu jedinečná, *vysvětluje, zatímco dochuťuje maso a pokládá ho na pánev* Říká se, že hůlka si vybírá kouzelníka, ne naopak. Někdy člověk vezme do ruky třeba desítky hůlek, než najde tu, se kterou pocítí spojení. *Pousměje se.* Tahle hůlka je opravdu docela výjimečná, *pokýve hlavou* Jistou nehodou jsem se přenesla do jiného světa, tam jsem se taky seznámila s... *nedopoví a loupne po něm obezřetným pohledem* No, každopádně jsem přišla o svou hůlku, ale povedlo se nám vyrobit tuhle. A ta šupina byla jediné magické jádro, které bylo k dispozici, byl to dar přímo od toho zlatého draka, posledního žijícího draka v jejich světě. Takže takovou tady opravdu nikdo nemá, *uzavře to, otočí maso a začne krájet zeleninu, přičemž po něm po očku pokukuje, jestli zmínkou o svém ex-zaklínači takříkajíc nekopla do vosího hnízda.*

[Garett Rivery]

+chvíli uvažuje o tom, že jí s tím pomůže, ale rychle dojde k závěru, že by se jí akorát pletl pod nohama a nechce způsobit nějakou nehodu, tak se posadí na židli a pozorně jí poslouchá i sleduje+ Ach tak... +pokývne pomalu zamyšleně hlavou ale nezdá se, že by se chystal kvůli tomu vylítnout, spíš jenom naprosto vážně o něčem uvažuje+ Je stejně vyjímečná jako jsi ty sama. +usměje se na ní měkce a jen on sám chápe plnou hloubku toho prohlášení, když vstane a přejde za ní. jemně jí obtočí ruce kolem pasu a přitiskne se k jejím zádům+ Strašně hezky to tu voní. +zapřede a těžko říct jestli myslí maso nebo jí samotnou když jí zaboří obličej do vlasů+

[Cairo]

Každá hůlka je stejně výjimečná, jako je výjimečný každý z nás, *pousměje se* A taky každá mívá něco jako nadání pro nějaký typ kouzel, třeba ta moje je dobrá na přeměňování. Možná je to tím, že ten drak, kteréýmu patřila ta šupina, se dokázal libovolě proměňovat v člověka nebo v jakéhokoliv jiného tvora. *spokojeně přivře oči a opře se o něj, jak ji zezadu obejme. Odloží nůž, položí ruce na jeho a pootočí k němu hlavu* Pomůžeš mi? *navrhne vesele, odmotá jeho ruce ze svého pasu a do jedné mu vtiskne nůž. Svou ruku položí na jeho a vede jeho pohyby, ne proto, že by si myslela, že to nesvede, ale pro čiré potěšení z toho, že dělají něco společně. Zvolna krájejí zeleninu, dost pomalu, aby v případě potřeby oba stihli uhnout prsty z dosahu čepele.*

[Garett Rivery]

Přeměňování? Co přeměňuješ? +zajímá se zvědavě+ Jistě, s čímkoliv si budeš přát. +usměje se na ní měkce a jen neochotně jí pustí, aby se mohl chopit nože a dát se s její asistencí do práce, užívá si její blízkost, toho že něco takhle dělají společně, dohromady. utápí se ve vůni jejího těla, ve zvuku jejího tlukoucího srdce jako by nic jiného neexistovalo+ Přemýšlel jsem... +vypadne z něj po chvíli kdy nakrájí okurku+ ...máš ráda sladké? +vyptává se děsně nenápadně+