Obývací pokoj

[Neferet]

Myslela jsem si to. +pokývá souhlasně hlavou+ Neboj se, on tě neukousne. +zazubí se na ní+ Ale jestli chceš, tak se s ním můžeš setkat jindy. +navrhne a vyskočí na nohy, aby Mariuse zastavila, ale v tu chvíli dovnitř vstoupí jejich návštěva+ Garrete? +zamrká trošku překvapeně, ale vzápětí se na něj vesele usměje+ Ale nech tu paní. +zavrtí se smíchem hlavou, než si uvědomí, že jí vlkodlak nevnímá. sleduje změnu v jeho postoji, v jeho očích. vázací proces viděla v životě jen jednou, ale je to něco na co se nikdy nezapomíná+ Kurva. +zakleje tiše sama pro sebe a rychle k němu přejde, aby to nebylo příliš nenápadné jako by se nic nedělo+ Garrete. +zaluská mu prsty před očima aby získala jeho pozornost+ Máme hosta. +upozorní ho tónem, kterým nenechává nic v náhodě upozorňujíc ho, že Cairo netuší co je zač ani co se v těch pár vteřinách jeho přítomnosti změnilo+

[Cairo]

*když se ozve zaklepání, upře pohled ke dveřím. Místo slibované holohlavé hory svalů se na prahu objeví... páni, ten je... proletí jí hlavou. Žádný vyumělkovaný hezounek, to ne, ale vyzařuje z něj síla a sebejistota, pohyby připomínající šelmu připravenou kdykoliv vyrazit za kořistí. A to tělo... zarazí se. Na něco takového nemyslela od... prostě už dlouho.Ta vzpomínka ji zchladila. Ta a taky fakt, že příchozí teď hleděl na ni, v očích výraz, který nedokázala zařadit. Ten upřený pohled ji vyváděl z míry. Ruka jí samovolně vystřelila k vlasům a prsty sevřely vlhký pramínek. Jde mu o tohle? Že tu sedí před návštěvou v teplákách a s mokrou hlavou? Zamračí se. Však ho nikdo nezval, přece nečeká, že každý chodí po domě ve večerních šatech. Zastrčí vlasy za ucho, aby skryla nervozitu, zvedne hrdě bradu a oči se jí vyzývavě zalesknou. Jen ať si zkusí něco říct.*

[Garett Rivery]

+nakloní hlavu mírně na stranu jak sleduje každý pohyb té nádherné bytosti před sebou. jak si kroutí mezi prsty pramínkem vlasů a to jak vyzývavě zvedla bradu, což mu v hrudi vyvolá tiché majetnické zavrčení, které připomíná spíš vrnění, ale když ho Neferet tak hrubě vyruší ze sledování středobodu jeho vesmíru, tiše zavrčí a loupne po ní okem, než vzápětí k jeho mozku dorazí nevyslovené varování+ Jistě, ano, jistě... +vypadne z něj trošku zmateně a rychle zamrká, jako by se potřeboval probudit ze sna, který se ho odmítá pustit+ Má paní. +ukloní se Cairo naprosto seriozně znažíc se o to aby šlo pouze o pozdrav, jelikož ho pochopení situace praštilo přímo doprostřed čela a naprosto ho rozhodilo zjištění, že se mu stalo něco v co už dávno přestal věřit+

[Neferet]

Cairo. +otočí se na kamarádku a usměje se na ní+ Tohle je Garret. Poprosila jsem Mariuse, aby našel někoho komu můžeme důvěřovat natolik, že mu můžeme sdělit vše co je potřeba osobně přetlumočit. +vysvětlí co tu Garret vlastně v podstatě dělá+ Garrete, tohle je Cairo. Jedna z mých nejlepších přítelkyň. Bude tu teď nějakou dobu bydlet. +představí je i na opak a jen s tušením průseru sleduje, jak vlkodlak Cairo sleduje s psím oddaným pohledem, i když se snaží o neutrální výraz ve tváři+

[Cairo]

*Pomalu ji opouští bojovnost, ten muž je zdvořilost sama, dokonce k pozdravu přidal téměř neznatelnou úklonu. O to víc ji ale mate skutečnost, že z ní téměř nespustil oči, dokonce ani když se Nef ujme představování. Vstane a trošku obezřetně zamíří k nim, hledíc na Nef, potěšená, že byla označena za jednu z nejlepších přátel. Když Neferet domluví, přes přetrvávající nervozitu se přiměje k úsměvu, stočí zrak ke Garettovi a natáhne ruku. Slova jí uvíznou v krku, když se střetne s jeho pohledem. Strojený úsměv je ten tam, nezmůže na nic, než hledět do těch neskutečně nádherných čokoládově hnědých očí, které jsou plné... čeho vlastně? Vteřina, dvě... tři... Zamrká, jak se snaží probrat mozek k životu, a pohled jí sklouzne na její nataženou ruku. Jo, aha.* Hm... ahoj... ráda tě poznávám, *vypraví ze sebe a tváře se jí maličko zbarví do růžova, připadá si jako totální idiot.*

[Garett Rivery]

+nespouští z ní oči, sleduje každý její pohyb, její výraz ve tváři. to krátké odhodlání chovat se seriozně jako by se nic nedělo, když jeho slunce nemá ani tušení co je zač, zmizí ten tam, když se žena zvedne a zamíří k němu. srdce se mu divoce roztluče a v hrudi mu zarezonuje tiché zamručení až ho Nef nenápadně ale silně praští pod žebra ani vzpamatoval. slyší její tiché sakrování, ale v tuhle chvíli, kdy je jeho Cai, jak mu byla představena, blíž a blíž je mu naprosto jedno co si Neferet myslí, že by měl nebo neměl udělat. hledí do těch hnědých očí a má pocit, jako by se v nich měl utopit, ale tím správným milovaným způsobem až ho bolestně zamrzlí, že dívka pohled sklopila+ Má paní. +vezme do dlaní jemně její ručku, schová jí v nich a skloní se aby jí jemně políbil na hřbet, zatímco mu v hrdle zazní krátké a tiché zavrnění zaviněné její blízkostí, tím že se jí může vůbec dotknou+ Je mi potěšením poznat takového vzácného hosta. +usměje se na ní ale nějak se nemá k tomu, aby její ruku pustil+

[Neferet]

+usmívá se na Cairo, jelikož nechce, aby nabyla špatného dojmu, protože Garret je teď zřejmě úplně ten poslední co by jí chtěl někdy ublížit. sleduje je s takovým pocitem, jako má člověk sledující dva protisobě jedoucí vlaky hrozící se střetnout a nic s tím nezmůže+ Takže... ehmn... +odkašle si jak má najednou pocit, že je tam navíc a ještě ke všemu má potřebu ty dva od sebe trošku rozehnat, než se na sebe vrhnou + Předpokládám, že tě poslal Marius se Samuelem? +zajímá se a ukáže na křeslo, aby se posadil, i když má pocit, že by bylo mnohem přínosnější kdyby s ním rovnou odešla jinam+

[Cairo]

*Její ruka se ocitne v jemném sevření jeho dlaní. Oši se jí rozšíří, když Garett skloní hlavu a rty jí zlehka přejede přes klouby prstů. Zároveň s tím zachytí téměř neznatelný zvuk. Panebože...on vrní? Střelí napůl vyděšeným a napůl bezradným pohledem po Nef. V hlavě má zmatek a cítí, že musí co nejrychleji zmizet, dřív, než se jí věci vymknou z rukou úplně. Jemně vyprostí svou ruku z jeho.* Já...ehm... omluvte mě, *vypraví ze sebe, proklouzne mezi nimi a zamíří ke dveřím. Ze všech sil se snaží, aby to nevypadalo jako útěk. Na prahu se otočí. Střetne se s čokoládovým pohledem. Jak jinak.* Budu u sebe, *oznámí směrem k Nef. Dovolí si poslední letmý pohled na návštěvníka* Garette, *zamumlá na pozdrav a je ta tam*

[Garett Rivery]

+zarazí se, když cítí jak se Cairo napjala a ztuhla a rychle stáhne ruku zpět. sleduje jí se smutkem v očích jak od něj utíká a hází po ní bezmála psím smutným pohledem. ví, že za ní nemůže jít, i když fyzicky přímo bolí zůstat stát na místě, ani se nehne a sleduje jak Cairo odchází a tím způsobuje, že jeho den už není tak prosluněný jako před pár minutama. v hlavě spustí litanii na téma jak moc velkej blbec je, že Cai tak vyplašil+ Au! +zavrčí a stočí najednou rozčílený pohled z přerušení jeho zbytování k Neferet, která se tváří jako bůh pomsty+

[Neferet]

+sleduje Garetta jak se před Cairo předvádí a má sto chutí ho praštit po hlavě+ Jasně, jen utíkej. Musíš být hodně utahaná. +pokývá s úsměvem hlavou, aby jí aspoň tak trochu uklidnila a počká dokud neuslyší cvaknutí dveří v patře+ Co to kurva jako děláš? +štěkně na něj rozzuřeně a praští ho po ruce+ Ještě jednou na mě zavrč a týden budeš vykašlávat chlupy. +zavrčí na něj, když na ní tak vrčí+ To snad není možný. Cairo nepotřebuje motat hlavu. Potřebuje klid, aby se vzpamatovala....
G: Vzpamatovala? +zamračí se+ Kdo jí ublížil? +zavrčí a sevře ruce v pěst přetrhnout vejpůl každýho kdo jí kdy ublížil a nebo by jí ublížit chtěl+
N: Na to zapomeň. +zavrčí na něj zpátky+ Dej mi ten dopis. Hned odpovím a půjdeš. +natáhne ruku před sebe dlaní nahoru+
G: +zarazí se a koukne na Nef v očích strach+ Přeci bys mi nechtěla zakázat abych se chodil?
N: Nechtěla, ale udělám to. +zavrtí hlavou+ Nemáš dost rozumu na to, aby ses dokázala alespoň přetvařovat. Cairo nemá ani tušení kdo jsi.
G: Ale já... to nemůžeš! +vytřeští na ní oči+ Víš, že za to nemůžu. My si tohle nevybíráme.
N: +tiše si povzdechne+ Ten dopis. +vyzve ho ještě jednou o něco měkčeji+ Já vím, že ne. +uzná s povzdechem a vezme si od něj dopis, který si hned přečte+ Počkej tady. Hned odpovím. +zamručí a na chvíli odejde a nechá ho tam zdrcenýho na gauči na místě kde před chvíli seděla Cairo, jelikož je stále cítit ještě její vůni+ Tady. +vrátí se co nejrychleji zpět a strčí mu do ruky odpověď+ Budeš chodit přímo za mnou. Cairo se vyhneš na sto honů dokud nebude připravená na nějaký další vztah. Je ti to jasný? +zamračí se na něj naprosto vážně+
G: +zvedne k ní ztrápený pohled, zmučený při představě, že by svoje slunce už nikdy neměl vidět+ Dobře, slibuju. +vehementně pokyvuje hlavou a na tváři se mu objeví úsměv, protože Nef neřekla že Cairo nesmí vidět, jen že ona nesmí mluvit s ním. vezme si od ní dopis a pomalu vstane+
N: Nekoukej tak, nepustím tě za ní. +zavrtí prudce hlavou+ Teď jdi. +pohodí hlavou ke dveřím sledují jeho vzdalující se záda+