Terasa se zahradou

[Neferet]

[Cairo]

*Ráno ještě nakoukne do nového pokoje pro Eriku, jestli je všechno připravené, a pak seběhne dolů a rovnou ven na terasu. Cestou zavadí pohledem o dveře do pokoje Neferet a pousměje se. Ne že by jí nebylo jasné, co tam ti dva budou provádět, ale zajímalo by ji, jestli Nef napadlo, že nejsou moc potichu. Nejspíš ne, což je jedině dobře. Maličko jí zrůžoví tváře, když ji napadne, že u ní s Garettem to asi nebude lepší a udělá si v duchu poznámku, aby svůj pokoj zabezpečila minimálně zvukotěsným kouzlem, Nef na ně asi taky není dvakrát zvědavá. Venku se usadí do jednoho z křesílek a netrpělivě čeká, napůl nedočkavá a napůl trochu nervózní*

[Garett Rivery]

+uprostřed zahrady se otevře portál, ze kterého vystoupí vysoký muž a za ním vypadne o něco menší dívka. na první pohled je znát, že ti dva jsou si hodně podobní a nejen proto že se naprosto stejně mračí a podobně gestikulují, ale mají stejnou barvu vlasů a rozhodně hodně podobnou povahu+ Říkám ti to naposled. Jestli se budeš chovat nezdvořile, tak tě zavřu do sklepa a nevylezeš ven dokud nedostaneš rozum. +zamručí muž na dívku, když jí zachytí a ona se od něj navztekaně odstrčí, přičemž si přehodí svůj vak s věcma přes rameno+ A já ti říkám, že tu nechci být. Chci se vrátit domů. Zůstat s našima lidma. +odsekne dívka trucovitě a založí si ruce na hrudi+ Eriko, o tom se teď bavit nebudeme. Rozhodl jsem a ty se rozhodni jestli chceš pokoj s výhledem na lesy nebo pokoj bez oken. +zamračí se na ní vážně načeš si dívka s odfrknutím podupne a poraženecky nabručeně zabodne pohled do země+

[Cairo]

*Ve chvíli, kdy se v prátálu objví známá postava, už sprintuje přes trávník. Potřeba rozběhnout se k němu a skočit mu kolem krku je v ru chvíli silnější, než rozumové uvažování. Je tak ráda, že ho vidí, že si v první chvíli ani nevšime napětí mezi nimi. Těsně před ním přibrzdí aby ho nesmetla na zem, přesto mu ale doslova vletí do náruče a pevně ho obejme. Jen o zlomek vteřiny později její mozek dostihne tělo a ona si uvědomí, že vlastně nepřišel sám. Rychle od něj odstoupí, přičemž si ale neodpustí aby na něm nespočinula pohledem, ve kterém se odráží všechno, co k němu cítí a pak se obrátí na dívku po jeho boku.* Ehm... ahoj, *začne s trošku rozpačitým úsměvem, jako by se omlouvala, že se nechala tak unést. Zaregistruje, jak se Garettova sestra mračí a její postoj naznačuje, že by nejradši byla na míle daleko, a střelí nejistým pohledem po Garettovi, než obrátí pozornost zpět k dívce.* Ty jsi Erika, viď? *napřáhne k ní ruku a srdnatě ignoruje její nakvašený výraz.* Ráda tě poznávám, já jsem Cairo, *zkouší to, i když vstřícnou reakcí si není vůbec jistá.*

[Garett Rivery]

+naposledy se varovně podívá na Eriku, aby jí připomněl co všechno jí řekl, jelikož k jeho uším doléhá šustění trávy, jak k nim někdo běží a vzápětí ho do nosu uhodí slastná vůně jeho Slunce. otočí se k ní přesně ve chvíli, kdy mu vletí do náručí a pevně jí obejme+ Cairo... +vydechne jí s láskou do vlasů, když do nich zaboří nos a zplna se nadechne té opojné vůně, což netrvá příliš dlouho, musí pamatovat na to, že je s nimi jeho sestra, která se víc jak ochotně připomene znechuceným ofrknutím. kousek se od svého Slunce odtáhne, velice neochotně odtáhne ale jemně jí políbí na čelo. ale i když jí přestane objímat a drží jí kolem pasu jen jednou rukou nemůže z ní pustit oči. povzbudivě s se na ní usměje, když se na něj podívá tak nejistě a stočí varovný pohled k Erice+ Eriko, dovol abych ti představil... +spustí neplánovaně víc formálněji než chtěl ale nemá šanci domluvit+

[Erika Rivery]

+k ženě která se k nim žene od sídla stočí pohled o něco dřív než její bratr, ale ne o moc, jelikož žena vzápětí skončí obmotaná kolem Garetta a ti dva vypadají tak nechutně zamilovaně, až se neubrání znechucenému odfrknutí. tohle opravdu nepotřebuje sledovat, jak se její bratr oblézá s nějakou cizí ženskou, ale fakt, že se žena cítí poněkud rozpačitě, když si jí všimne, jí docela pobaví. ne že by to na sobě dala znát+ Vím kdo to je, bratře. +přeruší Garetta nabroušeně a ženu před sebou si změří s výrazem někoho kdo se cítí ohrožen. nelíbí se jí co přítomnost ženy v jejich životech znamená+ Ty si ta nová... +utrousí a jen tiché zavrčení jejího bratra jí zabrání aby z úst vypustila něco nepředloženého+ ...přítelkyně. +dokončí větu a otráveně podá ženě ruku. přeci jen jí slušně vychovali, více méně a Marion jí vždycky klade na srdce, že by se měla chovat jako dáme spíš než jako nějaký vesnický trhan, když někoho potká poprvé+ Ale aby bylo jasno... +zavrčí vzápětí, aby náležitě upozornila na to, že není panenka na hraní+ ...nehledám kamarádku. Počkám tu než bude klid, protože nemám na výběr, ale pak odsud vypadnu. +pustí její ruku a nabroušeně se zahledí na bratra+

[Cairo]

*Potřese si s ní rukou a sleduje, jak Erika maskuje nepřátelství za zdvořilost, i když jen do té míry, aby nebylo úplně zjevné. Ve chvíli, kdy slovo "přítelkyně" vysloví stejným tónem jako "psí lejno", jen nepatrně povytáhne obočí. Tak fajn, pomyslí si a přepne do módu komunikace s nepříjemnými lidmi, čehož si při své práci užila víc než dost, takže s tím má bohaté zkušenosti. Hlavní je nebrat si to osobně a zůstat nad věcí.* Jo, já jsem ta nová, *pousměje se a trochu se opře o Garetta, který ji objímá kolem pasu, a zároveň položí dlaň přes jeho ruku na svém břiše. Ráda by v tu chvíli udělala mnohem víc, tak strašně jí chyběl, ale na to není vhodná doba, tak se jen nadechne jeho vůně a obrní se trpělivostí. Když Erika vypustí tu poslední větu, podívá se na ni.* Fajn, kamarádek mám dost, *pokrčí lhostejně rameny aby jí dala najevo, že si z jejího postoje nic nedělá.* Přesto doufám, že se ti tu bude aspoň trochu líbit. Půjdeme dovnitř? Ukážu ti tvůj pokoj, *nabídne vlídně, ale pevně, čímž jí naznačí, že se nehodlá nechat naštvat.*

[Erika Rivery]

+zlehka téměř neznatelně přimhouří oči, moc dobře si je vědoma toho, že s nastálou společenskou situací svého bratra nic nezmůže a to jí štve o to víc, než fakt že se ti dva před ní bezmála ochmatávají+ O tom dost silně pochybuju. +zamručí a nesouhlasně nakrčí nos, ale těžko říct jestli myslí to o těch kamarádkách nebo to že by se jí tam mohlo líbit, i když jak kouká na lesy kolem, přeci to nevypadá na úplně zabitý pobyt+ Tak já dostanu vlastní pokoj? +povytáhne obočí, jako by snad někdy mohla čekat že bude spát v jejich pokoji+ Doufám, že je dostatečně daleko od vašeho. Nepotřebuju poslouchat jak celou noc souložíte. +prskne a obratně se vyhne pohlavku, kterým jí chce její milovaný bratr počastovat. očividně v tom má dost zkušeností, zejména z poslední doby+ Co? Chtěl si abych byla upřímná. +sekne pohledem po bratrovi a dřív než stačí zareagovat vydá se k sídlu+

[Garett Rivery]

+sleduje chování svojí sestry a bezděky si Cairo přitáhne blíž k tělu. tak moc by si přál aby si ty dvě na první pohled padly do oka, ale takový zázrak se k jeho smůle nekoná. Erika je sice zdvořilá, ale na první pohled na ní pozná co přesně si myslí a rozhodně to není nic hezkého+ Eriko! +okřikne jí rázně, když z úst vypustí něco takového a ožene se po ní, aby jí vlepil jednu výchovnou, ale když mine jen si smutně povzdechne+ Omlouvám se. +stočí pohled ke Cairo+ Erika je teď děsně navztekaná. Měl jsem co dělat, abych jí bez násilí vytáhl z domu, abych mohl otevřít portál. +zavrtí nad tím utrápeně hlavou, ale měkce se na ní usměje a jemně jí políbí na rty zatímco jeho sestra míří k sídlu+ Strašně moc si mi chyběla. +zašeptá jí tiše do ucha aby ho slyšela jen ona a pevně jí obejme+

[Cairo]

*Jejími útoky se absolutně nenechá vyvést z míry, přestože uvnitř ji mrzí, že se věci nevyvíjí líp a když se po ní Garett ožene, konejšivě ho pohladí po hřbetu ruky, kterou ji objímá.* Neboj se, na mym pokoji je zvukotěsný zaklínadlo. * Tak dobře, možná není, ale brzo bude.* Neuslyšíš nic, ani kdybys stála s uchem přitisknutým ke dveřím, *odvětí klidně a pak jen sleduje Eričina vzdalující se záda. Když je mimo doslech, povzdechne si.* Víš, já se jí ani nedivim, nepochybuju, že by tokrát radši byla tam, kde to zná a s lidma, který zná. Nemluvě o tom, že jí cizí ženská obluzuje brášku, *pousměje se.* Asi bych ze sebe taky nebyla nadšená. *Víc než ochotně mu nastaví rty k polibku a pak se k němu přitulí, omotá mu ruce kolem pasu a pevně se k němu přitiskne.* Ty mě taky, a moc, *vydechne mu do kůže, jak se obličejem přitulí k jeho krku.* Možná ti pak ukážu, jak moc, *slíbí mu, krátce přitiskne rty zespoda na jeho čelist a dopřeje si pár vteřin, kdy jen vnímá jeho blízkost a opájí se jeho vůní, než se jemně odtáhne.* Měli bysme jít za ní, *podotkne, vezme ho za ruku a zamíří za Erikou.*