+musí se usmát, pač se culí jak byron
+ tak jo. +usměje se, lehce se dotkne jeho spánku a zavře oči+ Zavři oči. +poprosí ho, a opatrně k němu vklouzne, do hlavy, dá si pozor, aby se vyhnula myšlenkám, a pak se mu tam zhmotní, aby byla vidět a nebylo to pro něj tak divný+ Tohle jsem já... +zašeptá mu v hlavě, a nechá ho pocítit magii, jaký to je mít ji v sobě, ten pocit, a pak přivolá tu svou vzpomínku na to, jak držela to světlo v ruce, a jak vyzařuje magii, ještě slabounkou, a trošku jinou, ale je podobná, taková hřejivá a neohrabaná, jako když dítě kreslí a ještě to úplně neumí+