+vrátí se domů z terapie poněkud křehká, plácne sebou obličejem do polštáře na gauči a jen hmká v přiměřených intervalech na sophiino nadšený vykládání o tom, co se dělo ve školce+
já vím, že máš. +pousměje se a opře se mu čelem o hrudní kost+ dneska mám tak ňák pocit, že se z toho bordelu nikdy nevyhrabu, a že nic nemá smysl. +postěžuje si+