Sophiin pokojíček

[Victoria]

dík. +vydechne úlevně a strčí mu Sophii do náruče+ asi si budeme muset rozdělit služby, aby se každej z nás vyspal aspoň trochu. +uculí se, padne do křesla a položí si ruku přes oči+

[Byron]

V pohodě, kočko. +usměje se a vezme si malou a nežně si ji houpe v náručí, aby neplakala+ Však běž spát, Vici, já to s ní vydžím a pak se vystřídáme. R8no. Pořádně se vyspi lásko.

[Victoria]

tobě to s ní hrozně jde. +pousměje se, obejme ho bokem a vtiskne mu pusu na krk+ jenom dvě hodinky, pak tě vystřídám. +slíbí mu+ kdyby usnula, tak za mnou přijď. +pošeptá mu, ještě ho políbí a honem si vedle vleze do postele. Usne během pár vteřin, pač je utahaná, a asi za tři hodiny sebou škubne, probudí se a honem vyleze+ Už jdu! +protře si oči a doplouží se vedle+

[Byron]

Já vím, však jsem její taťka, no ne? +uculí se na ni a nosí Sophii sem a tam po pokoji a ukazuje jí zajímavý věci, až spolu nakonec vytuhnou v houpacím křesle, Sophie mu leží na hrudníku, on ji jednou rukou objímá a tak je tam Vici najde+

[Victoria]

+přijde tam a nejdřív ji zarazí, že neslyší pláč, koukne na ně, a musí se hrozně moc uculit, pač jsou strašně nekonečně rozkošný a boží. Tiše vytáhne deku a úplně jemně ji přes ně přehodí, aby jí tam nenastydli. Posadí se do druhýho křesla, kouká na ně jak jsou krásný a její a jak mu to s ní jde, a když cítí, že už neudrží oči, vrátí se do postele a zalomí to+

[Byron]

+jenom si pomlaskne a otočí hlavu na druhou stranu, Sophie se ani nezavrtí, jenom si ze spaní trochu odfoukne a spokojeně tak chrupou dál+

[Victoria]

+ráno se probudí kupodivu docela odpočatá, stihne si i dát rychlou ranní sprchu a zjistí, že Sophie se ani ještě nevzbudila na svoje ranní krmení, tak toho využije, oblíkne se a seběhne do kuchyně udělat jim snídani, nejspíš palačinky a silný kafe pro byrona, pač bude určitě celej rozlámanej, a má výbornou náladu+

[Byron]

+vzbudí se chvilku po to, co tam Vici nakoukne a zívne si, uculí se na Sophii a opatrně ji vezme do náruče+ Zlatíčko, dobrý ráno. +pohladí ji po tváři a uculuje se na ni+ Půjdeme s ekouknout, kde je maminka? +vezme ji a vydá se do ložnice+

[Victoria]

+uloží Sophii do postele k odpolednímu spánku a ještě skočí dolů do kuchyně pro lahvičku s čajem, aby se před spaním napila. Dům je tichej, skrz žaluzie v kuchyni prosvítá odpolední světlo, kočky se klidně rozvalujou na rozličnejch kusech nábytku. Vezme lahvičku, čaj je tak akorát vlažnej; vyběhne schody pousměje se pro sebe, když slyší jak si Sophie v postýlce pro sebe něco brouká. vklouzne do pokoje; malá si v postýlce intenzivně okusuje palec u nohy a něco u toho huhlavě mumlá - a Vicky vyklouzne lahvička z ruky, protože v křesle, kde obvykle kojí, sedí Jade. V klidu a mlčky se dívá na dítě v posteli, bez pohnutí. Ta vteřina, než lahvička dopadne na zem a poruší ticho jejího domova je snad nejdelší v životě, zaplaví ji vlna neředěný hrůzy a prsty jí ztuhnou, jako kdyby jí ani nepatřily. její mozek zpracovává ten pohled, o kterým si nikdy nemyslela, že ho uvidí, Jade a Sophie v jednom zorným poli, a celý její vědomý i podvědomý já ten fakt naprosto bytostně odmítne. NE. Dřív než se ten pocit vůbec stačí poskládat do ucelený myšlenky, je to proud magie, kterej v ní vybuchne a vyletí jeho směrem, dřív než vůbec stihne pomyslet na hůlku.
Narozdíl od ní, Jade svoji hůlku má, stačí mu jedinej pohyb zápěstím, stejně samozřejmej jako nádech, a její instinktivní pudovej útok se roztříští o jeho zlatavej štít+ Takhle vítáš hosty? +protáhne pobaveně, pohledem se pase na jejím strachu.
Nějaká minimální část jejího mozku prchavě zauvažuje nad sarkastickýma odpověďma, ale nemůže mluvit, nemůže se nadechnout, dokud je on tak blízko u postýlky, on a jeho krutý oči, on a vysmívající se křivka jeho rtů. Hůlka si sama najde cestu do její dlaně a špička se na něj namíří jako obviňující prst+ Vypadni od ní. +zavrčí a samotnou ji překvapí, že si její hlas vážně našel cestu skrz ten obří knedlík hrůzy v jejím krku. Pomalu se pohne, oči upřený na něj, hůlku naprosto pevně namířenou na jeho srdce. Udělá krok stranou, a druhej, nespustí z něj oči a pomaličku se přesune k postýlce, jako kdyby měla v pokojíčku hladovýho tygra, což vlastně tak trochu má. Aniž by snad jen mrkla, jednou rukou vyloví Sophii z postýlky a přitulí si ji na hruď. Jakmile ucítí těch sedm kilo teplý živý váhy na sobě, uleví se jí tak prudce že má chvilku zcela vážnej pocit, že omdlí+

[Jade]

+Jade ji celou dobu pobaveně sleduje, aniž by udělal jedinej pohyb navíc, dívá se, jak si přivine dítě do náruče a křivka jeho obočí podá jedinej chvilkovej důkaz o tom, že oba moc dobře cítí, jak strašně je ta situace zvláštní a nepatřičná; on, ona a dítě v jedný místnosti+ Našel jsem to. +poruší ticho mezi nima a koutek se mu zlehka zvedne v samolibým úšklebku+