Obývací pokoj s barem

[Byron]

No... přece tančit. +usměje se na ni a pohladí ji po tváři+ Speciální? A jak? +usměje se+

[Victoria]

já nevim. +pousměje se+ Jsem zamilovaný pako. +uculí se+ občas se pro něco nadchnu, i když je to blbina. +nakloní se k němu a políbí ho, tak dlouze a měkce, opře se mu čelem o spánek+ děsně moc tě miluju víš? +usměje se+

[Byron]

Oooo, ty seš moje zamilovaný pako, že jo? +zasměje se, ale tak hezky+ Já vím, ale proto tě taky tak moc miluju, kočko. +usměje se na ni a pohladí ji po tváři, prsty jí vklouzne do vlasů a přitáhne si ji k polibku+

[Victoria]

Jasně že jo. +zasměje se, a přijde jí to pěkný, když se směje on+ No, ale já tebe víc. to je přece jasný. +usměje se, nakloní se k němu a políbí ho, tak trochu naléhavě, protože mu chce bejt blízko+

[Byron]

No to nevim, já myslím, že já tebe víc. +koukne na ni, koutky mu cukají, ale myslí to opravdu vážně. Obejme ji a přitulí v polibku k sobě+

[Victoria]

Já jsem si víc než jistá, že já tebe víc. +usměje se na něj, ponoří se do polibku, a nevnímá nic než sebe a jeho, vplete mu prsty do vlasů+ já jsem z tebe někdy úplně hotová, až to bolí po celým těle a nemůžu se nadechnout, jak moc tě miluju, šílím z toho. +zašeptá+

[Byron]

+objímá ji a hladí po zádech a lehounce ji k sobě tiskne. Zavře oči a nos tak zlehka ponoří do jejích vlasů a přivoní si+ A cítíš to až na dně své duše. +pousměje se+

[Victoria]

já vím, je to děsnej kýč. +přikývne a uculí se, chvilku u něj ještě sedí, a tiše s ním v tý chvilce je, pak mu trochu rozcuchá vlasy a usměje se+ ty jseš strašně báječnej. +pošeptá mu+

[Byron]

Náhodou je to jako děsně pěkný. Kdo jako říká, že je to kýč? +zasměje se a koukne na ni a dá jí na tvář mlaskavou pusu+ Ty taky, abys věděla.

[Victoria]

no trošku je, to musíš uznat sám. +zazubí se trochu+ ale je to náš kýč a je moc pěknej. +pousměje se a vtiskne mu pusu na špičku nosu+ mám tu naši mini rodinku moc ráda. +pousměje se+ tebe a sophii.