Londýn

[Victoria]

s tebou hlavně. +pošeptá mu, mrkne na něj, a sophie je moc ráda, že ji nese, protože v kočárku je chladno a nic moc nevidí, tak se nese jako princezna a všechno okukuje a komentuje+ tak šup, robine, ať jsme doma. +uculí se, a trvá jim to jen chvilku, pač mají park hned za domem+

[Byron]

To je dobře. +uculí se na ni a houpe Sophii v náručí a ukazuje jí, jak se jezdí na koníkovi a hopsá s ní dokola a směje se, takže jdou domů trošku dýl +

[Victoria]

+jen se děsně moc culí, protože jsou rozkošný, a Sophie se směje tak moc, že dostane škytavku, a každý škytnutí ji hrozně překvapí a rozesměje ještě víc+ bože ta je sladká. +chichotá se, a robin kolem nich poletuje a je taky celej divokej+ já vás miluju oba. +culí se rozzářeně+

[Byron]

No jasně, že je sladká. +usměje se na ni+ Je přece po tobě, kočko. +uculí se a dá jí pusu, jak dojdou domů, tak se zujou+ Mám jít nachystat tu vanu? +mrkne na Vici+

[Victoria]

+když dojede do nemocnice, ve čtvrtým patře je recepce a tam sedí starší černoška, a podle hlasu to je ta co mu volala+ Dobrý večer... +vezme si od něj lejstra a zadá jméno do počítače+ Pan Seebohm. Vaše žena je na pokoji 435, ještě asi není při vědomí. nedotýkejte se prosím přístrojů, nějaký lékař s vámi přijde promluvit. +oznámí mu, a Vicky leží na pokoji sama, je bledá a vypadá děsně, a má v sobě různý hadičky a je připojená na přístroje+

[Byron]

Dobrej. +přikývne a dá jí papíry a hnedka, jak mu sdělí číslo pokoje, tak za ním je ohnivá čára a on letí na její pokoj, vletí tam a sleduje ji, ode dveří, jako by se bál, že se jí něco stane, když půjde blíž+

[Victoria]

+Vicky tam jen tak leží a přístroje pomalu pípají, ale všechny životní funkce má silný, a kromě pár oděrek a odřenin není zraněná+ Vy jste pan Seebohm? +ozve se za ním lékařka+ Mám jenom pár minut... +nahlídne do karty+ Vaše... žena? +koukne na něj+ je mimo ohrožení života. Našli ji na ulici v jedné řekněme... nechvalně proslulé čtvrti v bezvědomí, byla podchlazená, dehydrovaná a měla v organismu velké množství psychotropních látek. Nasadili jsme obvyklou léčbu, během hodiny by se měla probrat z bezvědomí. +informuje ho+ Neočekáváme poškození mozku, ačkoliv to samozřejmě nelze říct na sto procent. +dodá+ Ale... +zaváhá na chvilku a koukne na něj+ Našli jsme u ní další psychotropní látky, v množství které jsme bohužel nucení nahlásit na policii. +řekne tišeji+

[Byron]

+otočí se na doktorku, protože si jí předtím vůbec nevšiml a trochu se lekne+ Jo. +přikývne+ To jsem já... +hledí na ni a poslouchá ji a čím dál víc se to v něm svírá+ Nejde vyloučit... +zopakuje bez dechu a pak se otočí k posteli+ Jo, Jasně. +přikyvuje a přejde k židli u postele a sedne si tam+ Já tu zatím počkám. Nahlaste to, jo. +přikyvuje ale vnímá jenom Vici a jak je zubožená a lehounce ji chytne za ruku+

[Victoria]

Nejde vyloučit, ale... neočekáváme ho. Šance, že je v pořádku, je tak 80%. +usměje se na něj trochu, aby se tak nebál, a nechá ho tam samotného a zavře za sebou dveře. Vicky se trochu zavrtí, jak jí morfium pomalu přestává učinkovat, zamele pusou a kníkne cosi podezřele podobnýho slovu Byron, a pak pomaličku otevře oči a zasténá, jak ji světlo praští do očí+

[Byron]

Osmdesat. +prikyvne a tezce polkne kdyz ji tak pred sebou vidi na posteli s tema vsema hadickama. Lehounce ji hladi po prstech aby ji neublizil a kdyz uslysi jeji slova chce rict ze je tam aby se nebala ale slova se mu jaksi zadrhnou v krku+