Edgar Degas

[galeries Lafayette]

Ženy na terase kavárny
Degas, 1877, pastel
Tento obraz vyvolává dojem, že autor si výjev několika sedících žen vybral náhodně. Tuto nahodilost okamžiku sleduje umělec také rozmazanými postavami, které procházejí v pozadí. Na rozdíl od děl jiných impresionistů máme zde ale pocit, že čím déle se na obraz díváme, tím více nás nutí přemýšlet nad životy těchto žen a hloubat nad tím, co asi dělají takto vystrojené v pařížské kavárně. Nejnovější interpretace spojují tento obraz s Degasovou zálibou ve zobrazování prostituce.

[galeries Lafayette]

Čekání
Edgar Degas, 1880-1882, pastel
Drobný a dojemný pastel tanečnice s její průvodkyní poukazuje na Degasovu schopnost naplnit jednoduché a neúprosné kompozice hlubokým pocitem a psychologickou nuancí. Póza tanečnice, která si masíruje bolestivý kotník, nás nabádá k tomu, abychom se vcítili do namáhavých a únavných nároků na její řemeslo. Samotná póza byla námětem mnoha jeho kreseb a objevuje se v několika formách v mnoha dalších vyobrazeních.

[galeries Lafayette]

Tanečnice v modré
Edgar Degas, 1895, olej na plátně
V 90. letech 19. století začal Degas objevovat výrazové možnosti, které mohl propůjčit svým námětům použitím menších kompozičních úprav, odlišným provedením a barevnými schématy. Této volně provedené verzi s nepatrnými obrysy dominuje studená modrá, žlutá a zelená tonalita.

[galeries Lafayette]

Tanečnice, zelené a růžové
Edgar Degas, 1890, olej na plátně
V této verzi tanečnic opakuje Degas kompozici Modrých tanečnic, ale spatřujeme zde změny v barvě, pozadí a uspořádání postav. Degas také přidal další postavu v pravém rohu, která zprostředkovává scénu mezi divákem a hlavní skupinou postav. Tato kresba je svěžejší a barevné schéma je rovněž živější – Degas staví vedle sebe červené a zelené odstíny, aby zvýraznil barevný efekt.

[galeries Lafayette]

Malá tanečnice
Edgar Degas, 1881
Degas vždy dbal na tradici a ve své Malé tanečnici se ohlíží zpět k tradici naturalistického sochařství z barevného vosku pocházejícího z renesance a baroka, jehož sochy se v 19. století zachovaly pouze v malém počtu v Musée Grévin. Když byly Tanečnice vystaveny, jeden kritik je popsal jako ,,první vyjádření nového umění“.