od Wenai Lafayette » 14 led 2014 02:07
+Wenai ho obezřetně sleduje, ale vypráví dál, kdyby se vzbudil, kdyby přestala, pomalu a opatrně sleze z hromádky mincí, na který seděla a jme se prozkoumávat východ zatarasenej ocasem a poté jezero v jeskyni s nadšením sezná, že do něj voda jedním koncem proudí a druhým z něj vytíká jakýmsi tunelem a pomalu, vycházkovým krokem se k té části přemísťuje+
Jen proto jsem se prodíral porostem jako obyčejná pruhovaná šelma. Ještě před rokem bych se přehnal nad vrcholky stromů a vtrhl do královských zahrad
jako zelená smrt. Kolik válečníků ve zlatých pancířích čeká, až je v nich uškvaří můj dech?
Džungle prořídla a z temnoty vyvstaly hradby Anchorského hradu, osvětlené pochodněmi strážných. Protáhl jsem se skupinou skořicovníků a připravil se ke skoku. Na ochozu nad branou Anchoru postávala trojice ozbrojenců, ale z těch jsem mněl strach jako z kozího stáda. Musel jsem je překvapit, vtrhnout do zahrad tak rychle, aby nestačila královská dcera zmizet v podzemních chodbách...
Na okamžik se v mezeře mračen ukázal měsíc a zase se schoval na zbytek noci. V tom okamžiku jsem se odrazil a vznesl se jako přízrak z čínských pohádek. Vržené kopí se odrazilo od mého krku a neškodně spadlo zpátky na ochoz brány. Máchl jsem levým křídlem, za letu se protáhl mezi stájí posvátných bílých slonů a vysokou, zlatou ptačí klecí, jejíž vršek dosahoval stejné výšky jako palácové zdi
Kdosi vykřikl. Zrychlil jsem, sklonil hlavu a na jeden ráz prorazil bránu do zahrad. Růžový baldachýn nad královským sedátkem v závanu mého dechu vzplál jako suché štěpy bambusu. Panovník ve zlatém vyšívaném kabátci potupně padl na tvář a ještě dřív, než stačil vstát, dal příkaz k popravě všech, kdo tomu byli svědkem.
Dosedl jsem do trávy vedle něj a úderem ocasu zabil vojáky, chystající se provést popravu otroků a dvou dvorních dam. Chvíli to trvalo, než jsem dal dohromady těch pár lidských slůvek, které jsem znal: "Kde je princezna?" Jen zavrtěli hlavou.
"Tu, která mi poradí, vezmu sebou a ponechám ji, kde si bude přát. Tu druhou váš král popraví..." Nebylo to dlouhé přemlouvání, věděli, že mám pravdu. Ve stejný okamžik obě ukázali k nízkému stavení jízdárny.
Princezna! Plakala hrůzou a byla při tom půvabnější než žlutá horská růže. Bila mne přes oči jezdeckým bičíkem, jako by to mohlo pomoci proti zelenému draku, delšímu než deset lidských kroků. Nevnímal jsem údery mečů, jež mi krvavili boky. Nevšímal jsem si pantera s obojkem kolem krku, jež se mi zakousával do slabin nad pravou zadní nohou. Vztáhl sem pravou přední tlapu k princezně, obemkl ji prsty a spoutal drápy, jež se kolem jejího těla semkly jako rohovinové brnění.
Teprve pak jsem se otočil. Plamen z mé tlamy smetl pantera a řadu ozbrojenců. Úderem ocasu jsem podtrhl nosné sloupy jízdárny a vznesl se do vzduchu. Až potom jsem si vzpomněl na ty, jež mi pomohly. Nemusel jsem se vracet a mohl jsem je nechat napospas vzteku jejich vládce, ale to by mi čest bojovníka nedovolila... Mrsknutím ocasu jsem se otočil a dostal se zpět do zahrady. Pozdě. Už jsem spatřil jen bezhlavá těla králových konkubín...
A ještě něco jsem uviděl, pro všechny bohy, co jich je!
Za jízdárnou, v těžké, železné kleci, zuřila hrůza. Hnědý drak, třikrát větší než já. Moje smrt, co jednou přijde. Jindy bych se radoval až k zbláznění, že je můj jediný opravdový nepřítel v lidském zajetí, ale všiml jsem si něčeho, co moji radost kalilo do rudé a bílé barvy smrti.
Na zádech mezi lopatkami měl sedlo.
* * * * * * * * * * * * * *
Wenai, jsi krásná, ale jen kouřící hory na jihu vědí, jestli tě ještě někdy uvidím. Neznámý princ z lidské rasy v sedle hnědého zabijáka se žene po mé stopě a nedovolí mi, abych se zastavil. Abych nabral dech. Nedovolí mi, abych jako vždycky přistál nad řekou, tam, kam má Wenai nedohlédne, abych postavil svoji zajatkyni na skálu a chvíli se na ni díval, jako se díváme na krásné věci, než se jednou rozbijí a přijdou vniveč.
My tu nežijeme. +zavrtí hlavou+ My pocházíme z jihu, je tam větší a krásnější les nezž tenhle. +ukáže bradou na les a je vidět, že si toho o něm moc nemyslí+ Slyšela jsem ještě o několika. Pár jich žije na severu, nebo v pouštích na jihu. S některýma se dá domluvit. +připustí+
Nil mortifii sine lucre.