Camorr

[Locke Lamora]

Tak jo. +uculí se spiklenecky a pohladí ji po stehně, kluci se culí, ale nic neříkaj, a pak ještě chvíli probíraj, jaký udělají bezpečnostní opatření, jestli by neměli stavět hlídky, a jak moc je to vůbec ohrožuje, a tak za hodinku to tam rozpustí, staví se u sebe v pokoji, aby se aspoň trochu opláchnul a vzal si čistou košili, než potichu otevře dveře jejího pokoje+ Wenai? +zašeptá, když je tam všude tma+ Lásko? +napíná oči do šera a přemýšlí, co na něj nachystala+

[Wenai Lafayette]

+v pokoji hoří několik svíček, je tam krásná vůně růží a oknem dovnitř proniká oranžová záře, ve světle svic se zalesknou rudé vlnité vlasy a satén. Dívka, vysoká jako Wenai, s její chůzí i vlasy přijde k Lockemu. Není jí pořádně vidět do obličeje, protože svíčky jsou za ní, ale natáhne ruku a pohladí ho láskyplně po tváři, pak se k němu natáhne a hluboce ho políbí+ To je pro tebe. +pošeptá+ Třesou se ti kolena?

[Locke Lamora]

+uculí se na ty svíčky a růže, a když ji pak uvidí, zamžourá do světla a usměje se, obejme ji kolem pasu a opětuje jí polibky, něco na tom, co řekla, spustí jeho instinkty, jenže tu myšlenku nějak nedokáže uchopit, najednou má pocit, jako by měl na mozku mlhu, a i zrak se mu trochu rozmlžuje, nějak nedokáže pořádně zaostřit na rysy její tváře+ Je mi... divně. +zamumlá, a sjede jí rukama na boky, potřese hlavou, aby si ji trochu pročistil, a sklouzne jí rty na krk, kde cítí Wenain parfém nanesený v silnější vrstvě než obvykle, z čehož se mu trochu zatočí hlava+ Wenai... já... +zamumlá jí do kůže, sílí v něm pocit, že něco není v pořádku, ale když se k němu přitisknou její boky, tak tu myšlenku prostě opustí+

[Wenai Lafayette]

Ne, ne. +zašeptá mu do kůže+ Je ti krásně, jsi se mnou, miláčku. +šeptá a její prsty se rozběhnou po jeho kůži, nedočkavě, roztřeseně z něj stahuje oblečení, oranžová záře za oknem sílí a kdesi ve městě se ozývají výkřiky. Ona ho líbá a hladí, tiskne se k němu+

[Locke Lamora]

+pomáhá jí setřást ze sebe oblečení, a pak svlíkne z ní ten kousíček saténu, slaněmi polaská kůži na bocích a břiše, ale ten pocit, že je něco špatně, v něm pořád sílí, něco na jejích polibcích mu připadá zvláštně neosobní, jenže ta mlha v jeho hlavě mu pořád zabraňuje to přesně pojmenovat, pokaždý, když už tu myšlenku má nadosah, uklouzne mu jako mejdlo ve sprše+ Kůstko... +začne zase, ale její tělo tisknoucí se k tomu jeho, mu trochu ztěžuje už tak dost těžký přemejšlení, jeho mužství pomalu reaguje na mechanický tření jejich těl, polaská jazykem její vzrušivý místečko a zajede jí prsty do vlasů+

[Wenai Lafayette]

Oh, Locke, Locke. Bylo k nevydržení tak dlouho... +zašeptá hlas+ Že mě nikdy neopustíš, viď, že ne. Že mě miluješ. +šeptá hořečnatě, na vzrušivý místo ovšem žádná reakce. Jen se k nemu tiskne a sténá, sevře v ruce jeho mužství+

[Locke Lamora]

+ze silný vůně růží a jejího parfému se mu točí hlava ještě víc, její hlas mu zní v uších jakoby v ozvěně a pokoj se s ním poněkud točí, dlaněmi vyjede na její ňadra, a v tu chvíli jeho mozek dožene instinkty a Locke ji od sebe podvědomě odstrčí+ Já jsem ti to neřek! +vykřikne zdánlivě nesouvisle, na čele má vystouplej pot a musí se opřít o dveře+ Neřek jsem ti, že se mi třesou kolena. +dojde mu konečně, co mu na začátku přišlo tak divný+ A tvoje prsa jsou....sou... špatně. +dodá poněkud chabě, a koukne na svoje ruce, který mají zafixovanej poněkud jinej tvar kopečků+ A vůbec, když tě políbím tam, tak se mi rozpustíš v rukách. +zamračí se na not-really-Wenai+ Kde je Wenai? +zamrká a potřese hlavou+ Cos jí udělala? +zaostří na ni pracně, a v žaludku se mu zase zvedá ta studená ruka absolutní hrůzy+

[Wenai Lafayette]

Já jsem Wenai! +vykřikne a vztekle dupne nohou+ Jsem ona! Třesou se ti ze mě kolena a mám vlasy jako když hoří Spálenín, vidíš?! +zaječí a ukáže k oknu. V okamžiku se vztek změní v lítost a ona se k němu prakticky připlazí+ Locke, Locke. Co má ona co já ne? My dva sme si souzený, vždyť to víš, někde hluboko uvnitř sebe to víš. Nevzpírej se tomu. Ta děvka pro tebe není dost dobrá. Není. +vrtí rezolutně hlavou a věší se na něj+

+v tom se na chodbě ozvou spěšné kroky, rozhodně ně mírumilovné a otevřou se dveře. V nich stojí Wenai, nasraná, na hlavě ránu, ze které tekla krev, takže ji má na půlce obličeje. Vypadá to jako dost zlá rána, ale jí je to zjevně jedno. Stejně jako to, že tí někdo napůl vyrval a napůl oholil vlasy. Zavrčí, až se jí na krku napnou šlachy, vrhne se k Sirah a za krk ji zvedne ze země, až se podlahy dotýká sotva špičkami prstů na nohou+ Nesahej mi na mího chlapa. +procedí Wenai mezi zuby a svaly na pažích se jí rýsují, najednou se zdají jaksi mohutnější, ale to asi jenom to světlo svíček+ Už nikdy nesahej na mího chlapa, nebo ti holýma rukama vyrvu játra a ty zjistíš, jak přesně chutnaj, chápeš to?! Tak chápeš? +když se Sirah z hrdla podaří dostat jakés také zachroptění tak ji Wenai pustí na zem+

[Locke Lamora]

tys... ty si zapálila Spálenín? +vydechne nevěřícně, když koukne z okna +Ty seš fakt magor. +zírá na ni, když vidí tu oranžovou záři na obzoru, v místech kde je jeho rodná čtvrť, a veškerej soucit, kterej s ní kdy měl, je definitivně pohřbenej, špičkou boty si ji od sebe drží dál a sáhne po noži, co tam Wenai má na stole+ Poslouchej, ty naprostý hovno. +začne konverzačně+ Když mi okamžitě řekneš, co jsi udělala s Wenai, zvážím možnost neoběsit tě na tvých vlastních střevech. Koukej mi říct, kde je moje holka, nebo tě kurva fakt zabiju, jasný? +zavrčí na ni, když tam akorát vrazí Wenai, první věc, co Lockeho upoutá, je ta šílená rána na její hlavě, ale stačí jen zírat na tu scénu, která v něm vyvolává nejdřív neskutečnou vlnu úlevy, že je v pořádku, pak záblesk instinktivního strachu z tý aury absolutního vzteku a touhy po pomstě, co z wenai vyvěrá, a úplně letmej záchvěv vzrušení+ Jsi v pořádku? +vydechne, když ji pustí na zem, a vyskočí k ní, načež se mu zamotá hlava, adrenalinovej nával je pryč a Locke padne zas zpátky na zem pod okno+ Bože mě je zle. +zamručí+

[Wenai Lafayette]

+když vidí, jak je Locke mimo, tak ji ona přestane zajímat a klekne si k němu. Je z ní zas ta normální bledá vychrtlá holka, jako před tím+ Locke. +koukne na něj, opatrně ho pohladí po tváři a vezme jeho hlavu do dlaní+ Locke jsi v pořádku? +přidrží mu krátce ruku na čele, starostlivě, zkoumá co mu je, pak ho zase chytne za tváře a položí mu čelo na čelo+ Locke. +zašeptá+ Už je to lepší. +nechá kus jeho omámení přeplout do sebe, takže se smíchá s tupou bolestí v hlavě a kupodivu ji i trochu utlumí, ale taky lehce zastře smysly+ Je to lepší. +oddělá čelo od jeho a usměje se na něj+ Ty se ani nehni. +zamračí se na Sirah, co se krčí u dveří a vzlyká+