Zahrady a les

[Viktor Lafayette]

Hned teď? +podiví se+ Tak jo. +kouká, jak hned zajede do křoví a otočí se, aby jí poskytl soukromí+ Syr? Nebolí to? +zarazí se, když uslyšší to sténání a otočí se. Poněkud vykulí oči, když ji uvidí+ Páni. +vydechne a pomalu k ní natáhne ruku, aby se dotkl jejího kožichu+

[Syriana Spinnel]

+přijde k němu blíž, trochu ho oňufá a pak mu položí čumák na dlaň a nechá ho aby se jí dotkl. Kouká na něj jasnýma očima, který jakoby říkaly: tak to jsem já. Sem tam švihne ocasem, když zaslechne vábivé zvuky lesa+

[Viktor Lafayette]

+kouká na to jako u vytržení, protože vlkodlaka takhle zblízka ještě neviděl, pohladí ji, tak opatrně a pročísne prstama její srst+ Páni. +vydechne a sleduje ji+ Děje se něco? +koukne na ni+

[Syriana Spinnel]

+trochu do něj drcne bokem, když ze křoví vedle vykoukne zajíc a Syr na něj vycení zuby a trochu zavrčí a tím ho odežene. Toť odpověď na jeho otázku. Dívá se na něj, jak je z toho vykulenej a skoro to vypadá že se směje+

[Viktor Lafayette]

Aha. +pousměje se, když vidí toho zajíce. A jak ona zavrčí, tak se mu úplně udělá husí kůže+ Páni... +vydechne+ Brrr. +oklepe se poněkud+ Přeměníš se už zpátky? +usměje se na ni+

[Syriana Spinnel]

+hned ucítí, že ho asi trochu vyděsila, tak omluvně zakňučí a se staženýma ušima odběhne zpátky do křoví, kde se zas přemění zpět. Když je zas v lidský kůži, chvilku tam zůstane ležet na listí v klubíčku a rozdýchává tu bolest+

[Viktor Lafayette]

+opatrně se k ní přiblíží, ale nekouká na ni+ Promiň, nechtěl jsem, aby tě to bolelo, to jsi měla říct, nežádal bych tě o to. +usměje se na ni omluvně+ Můžu ti nějak pomoct? Mám tě vzít domů?

[Syriana Spinnel]

To nic +vydechne a začne se oblékat, až k němu přijde zcela ustrojená, možná trochu bledá.+ potřebuji trénovat. Projdeme se zpátky jo? +se do něj zavěsí teď trochu víc a jde pomalejc.+ omlouvam se, nechtěla jsem tě vyděsit. +omluvně se na něj pousměje.+ tak, už mě poznáš? +zvedne obočí v otázce+

[Viktor Lafayette]

Jasně,projdeme se. +usměje se a přikývne a vezme ji za loket a podpírá ji+ Mě jsi nevyděsila, Syr. +usměje se na ni+ Bude tě to časem míň bolet ta přeměna? +zajímá se+ Jo, myslím, že tě poznám. +usměje se na ni+

[Syriana Spinnel]

Dobře +nicméně si dokáže představit, že takový vlkodlačí vrčení není nic příjemnýho.+ No... dost jsem o tom načetla a prý se to časem zmírní, až tak, že si na to zvykneš, nicméně to nikdy bolet nepřestane. Jak říkám, musím trénovat. +Pomalu se zas blíží k Tvrzi, která už je v šeru osvětlená....+ Ale víš, pro jistotu stejně radši zdrhni... +podívá se na něj se směsicí výrazů, na půl omluvně, na půl s obavou, že by se mu mohlo stát něco podobnýho.+