Hannibal Lecter

[Wenai Lafayette]

Jistě že musíte kreslit podle předlohy. Popaměti kreslí jen amatéři. +pohlédne na něj a usměje se+ Jistě, že se mi líbí. +přikývne+ Mohu? To je od vás laskavé.

[Hannibal Lecter]

myslíte, +zasměje se a potěší ho to+ Jistěže můžete. +usměje se+ Dám vám cokoliv, co vás potěší. +dodá tak měkce a nespouští z ní oči, v takovém zvláštním, nečekaně něžném pohledu+

[Wenai Lafayette]

To si myslím. +pousměje se a přikývne+ Opravdu? +pohlédne mu do očí, překvapená tím pohledem, ale tak pěkně+ A dáte mi polibek? +vydechne+

[Hannibal Lecter]

to jsem rád. +usměje se+ pokud vás to potěší. +přisvědčí s lehkým úsměvem na rtech, nakloní se k ní, přitáhne si ji za boky blíž a políbí ji, dlouze, a klidně, beze spěchu, vychutnává si každý dotek jejich rtů+

[Wenai Lafayette]

Velmi mě to potěší. +pousměje se na něj, než odloží skleničku vína a obejme ho kolem ramen a pomalu, beze spěchu oplácí jeho polibky+

[Hannibal Lecter]

+obejme ji paží kolem pasu a trochu polibky prohloubí, jednou rukou jí vklouzne do vlasů a jemně se jimi probírá, zatímco ji líbá. lehce ji opře o kuchyňskou linku a trochu se k ní přitiskne, ale nijak moc nemravně, prostě jen tak protože může+

[Wenai Lafayette]

+po chvíli opustí jeho rty, slastně vydechne a otevře oči, spojí je s jeho a pousměje se+ A kdy to jídlo bude hotové, hannibale? +zeptá se nevině+

[Hannibal Lecter]

Jídlo? +pousměje se, nakloní se přes její rameno a zhluboka se nadechne vůně z hrnce+ řekl bych tak... +přimhouří oči+ ještě asi půl hodiny. +usoudí a zlehka jí olíbne rty+ Máte snad plány? +zvedne obočí a rty mu zvlní úsměv+

[Wenai Lafayette]

Půl hodiny je docela dost času na jisté... plány. +usměje se na něj s přimhouřenýma očima+ A vás snad něco napadá, Hannibale? +uculuje se poněkud nemravně+

[Hannibal Lecter]

Na některé ano, na jiné ne. +usměje se a prsty jí sklouzne po krku na rameno+ možná... +přimhouří oči, skloní se k jejímu krku a políbí ji tam, lehce ho okousne a polechtá ji špičkou jazyka na tom citlivém místě na kůži pod uchem+