Camorr

[Locke Lamora]

+Locke na ni jenom vyděšeně kouká, jak tvrdě dopadla, a volá na ni, ale přes hukot příboje to není moc slyšet. Jakmile ovšem začne bortit bouři, vodní postava z toho nemá radost, a mořská dlaň ji podebere znova, tentokrát ji vynese nahoru naproti nadpřirozenýmu obličeji, dvě propastný oči se na ni upřou a pod nima se objeví cosi jako ústa, hlubina, která pohltila všechny ztracený na moři, a místo zubů má úlomky lodí+ Můj. +ozve se hrobovej hlas, studenej jako nejhlubší oceán, a Locke se ve vodní pěsti zmítá jak může+

[Wenai Lafayette]

Ne!! Neee!! +křičí a cítí jenom vztek a bezmoc+ Nech ho bejt, nech ho bejt! +kouká jí do očí a pak teda nechtě i do úst a jen se svíjí a vrtí v jejím sevření+ Nech nás... +vzlykne+ Já ti dám co budeš chtít, ale nech nás. +zavzlyká+

[Locke Lamora]

+přízračný pěsti se kolem nic obou sevřou, a chvilku to je jako by se dusili a topili zároveň, ale ve chvilku, kdy mají pocit, že už za vteřinu určitě umřou, se kolem nich rozhostí světlo a ticho, a najednou se můžou nadechnout. Oba dva leží zmáčení na podlaze z leštěnýho černýho mramoru, v síni se stěnama ze skla, za kterýma leží očividně dno oceánu, občas se tam prožene ryba, a v čele sálu stojí trůn z korálu a mořských perel, a na něm sedí žena s nepřirozeně bledou pletí a vlasama barvy modrozelenýho příboje, ovšem jde ji jednoznačně poznat podle těch propastných očí. Na sobě má ty šaty z mořský pěny, ale už vypadá víc jako člověk+

[Wenai Lafayette]

+dusí se a je to fakt hnusný, snaží se někde nadechnout aspoň trošičku, ale všude je voda, až se jí zatmí před očima a omdlí. Když se probere na podlaze, tak zachroptí a chvilku zvrací vodu a pak se rozhlídne kolem, spatří Lockeho a přejde po kolenou k němu+ Locke. +zašeptá a sáhne mu na rameno a pak si všimne jí, Lockeho nepustí a koukne na ni a sedne si na paty+ Co chceš? +zeptá se jí chraplavě+

[Locke Lamora]

Víš kdo jsem? +osloví ji tím mrazivým podmořským hlasem+ Beru si životy mužů dost pošetilých, aby se vydali na moře s otevřeným srdcem. +pronese, a jinak se ani nepohne+ Protože někoho hledám. +dodá+ Kdysi dávno jsem milovala a byla milovaná, a moře bylo klidně a nosilo život. +pomalu vstane+ Ale pak mi ho vzali. +stáhne ostře černý obočí, a moře za sklem zabouří+ Spoutali ho a ukryli uprostřed pevniny, na místě, kam se mořská voda nedostane, pryč ode mě. +řekne jí, a v očích i hlase má bolest+ Přišel ke mně muž, se srdcem červivým a děravým jak korálové útesy. +upře na ni ten svůj pohled+ Pojede loď, řekl mi. Vezmi si muže, dej mi ženu, řekl mi. +pokračuje studeně+ Pomoz mi, a já ti přivedu, koho hledáš, řekl mi. +dodá do třetice, a do skleněných stěn se opře vlna. žena pomalu přejde k ní a upře oči do jejích+ cítím tvoji moc. cítím tvůj cit. +řekne jí tiše+ obojího máš víc než měl on. +pozvedne oblouky obočí+ říkám ti, pomoz mi, a nechám tě jít. +pronese, a sleduje ji, čte v jejím srdci+

[Wenai Lafayette]

+vstane a konečně pustí Lockeho+ Nemám nejmenší tušení. +přizná a zavrtí hlavou+ Kdo jsi? +zeptá se jí+ Jsi vládkyně moří? Nymfa? +hádá a poslouchá ten její příběh+ No... to není mocveselý. On tě miloval? +koukne na ni+ Miloval. +přikývne a zamyslí se+ Pomůžu ti. +přikývne+ Pomůžu ti získat ho zpátky. Kdo ti ho vzal? Kde je? Víš to? +koukne na ni tázavě+ To byl Sokolník... +vydechne+ On žije? To nemohl... +vydechne nevěřícně+

[Locke Lamora]

Já jsem Kalypsó. +sdělí jí úsporně+ Miloval mě. +pousměje se trochu+ Vzali mi ho před mnoha staletími. +zavrtí hlavou+ Pohřbili ho do suché země, kde k němu nemůžu, ale jeho srdce bije. +přejede prsty po klíčku, který má na šňůrce kolem krku+ Ten muž řekl, že ho našel. Slíbil mi, že ho přivede zpátky ke mně. +řekne jí, a zlehka se jí dotkne na čele, čímž jí pošle záblesk myšlenky, rychlý obraz toho, jak vypadal+

[Wenai Lafayette]

Sokolník? +vyvalí na ni oči+ Sokolník je šílenec, ten je tak blízko smrti, že vidí na druhou stranu a nemá už těle špetku zdravýho rozomu. +zavrtí nad tím hlavou+ Ty mu věříš? +zeptá se jí+ Tak proč mu nedáš co chce? +zeptá se jí+ Jsi si jistá, že ho má? +koukne na ni tázavě+

[Locke Lamora]

Mně nemůže lhát. +pousměje se způsobem krutým jako moře+ Ví, kde je můj milý pohřbený. +přikývne+ Věřila jsem mu, protože dokážu poznat lidské touhy. A on něco hrozně moc chce. +otočí se zpátky k trůnu+ Ale teď jsem vdechla tebe, a cítím, že ty chceš víc. Je to otázka zdravého rozumu. +pokrčí rameny+ Nuže? +probodne ji očima+

[Wenai Lafayette]

On chce jenm pomstu. +vydechne a prohráne si vlasy rukama a otočí se kolem dokola+ Já chci jenom aby nám dal pokoj. +koukne na ni+ Ano. +přikývne+ Přivedu ti ho, přinesu nebo přivezu, jak jen budeš chtít. +přikývne a klekne si zase k Lockemu a pokouší se ho probrat+