Camorr

[Locke Lamora]

Jo? +uculí se široce jako vrata, a trochu se tam promenuje, aby si mohla tu jeho šlachovitost prohlídnout a potutelně se uculuje+ To si piš že jo. +zazubí se a předvádí jí svý nesvaly, takže si ani nevšimne, že bouře se rychle blíží, možná až zvláštně rychle, a v těch mracích je určitá nekonkrétní hrozba a zuřivost, která obvykle v přírodních katastrofách nebývá+

[Wenai Lafayette]

Naprosto. +uculí se a kouká na něj, jak je boží a děsně se jí to líbí+ Pojď ke mě. +natáhne k němu ruku a přitáhne si ho k sobě a políbí ho+ Jseš boží chlap, Lamoro. +uculí se na něj, když zrovna kolem lodi hromově zahřmí, až to cítí v kostech+ Sakra.. Co to bylo? +koukne na něj vyplašeně+

[Locke Lamora]

+přivlní si to k ní, stáhne si ji do náruče skoro jako v tangu, a pořádně ji políbí, ale když zahřmí, poněkud v něm zatrne, protože to zní fakt divně+ Obleč se. +řekne, a najednou zní poněkud jinak, vážnějc, auoritativnějc. Sám se zvedne, a jde se oblíct, a pak vyjde na palubu, kde je boží dopuštění, jak se všichni snaží připravit loď na pohromu, a okolo víří temný mračna, ale takovým divným způsobem, skoro jako kdyby chtěla loď obklíčit, moře se vzdouvá, a vlny si hází s lodí sem a tam+

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj, vážně a jenom přikývne a obleče se, nic neříká a trochu zbledne, jak sebou loď hází a vyjde s ním na palubu+ Bohové... +vydechne+ To je... to není normální bouře. +rozhlíží se kolem po těch mračnech+ Sakra... +vydechne a snaží se zjistit co a jak+

[Locke Lamora]

Ne. +souhlasí, a začíná mu bejt poněkud úzko, zvlášť když vidí, jak hrozně rychle se to zhoršuje, za chvíli se rozbouří moře natolik, že se vlny prakticky přelévají vrchem přes palubu, jednoho námořníka to smete do vody, a zmizí někde pod lodí. Locke zakleje, protože samozřejmě, přesně jak nechtěl, moře začíná formovat oko a stahovat loď doprostřed, ale ještě horší než to, je to zlověstný vědomí, že se blíží něco nebezpečnýho+

[Wenai Lafayette]

Bože! +vyjekne+ Běž dovnitř! +mávne na Lockeho, ať kouká zmitet+ Doprdele! Doprdele! +běží ke stěžni a opře se o něj. Rozhlídne se kolem a začne čarovat, aby se ta bouře aspoň trochu zmenšila a rozehnala, aby se dostali z toho oka a přímo tu loď vede pryč+

[Locke Lamora]

+no Lockeho ani nenapadne někam mizet, drží se stěžně, aby ho to neodválo do vody, a chvíli to vypadá, že se loď rozerve v půli, jak ona čaruje na jednu stranu a ta druhá síla ji táhne na druhou. Pak se najednou zarazí na místě, jako kdyby ji počasí vůbec neovládalo, a nad loď se zvedne obrovitá vlna, která jako by se zformovala v nadpřirozenou postavu. kůži má barvy vody, a místo očí hluboký propasti vířícího oceánu, a její vlasy jsou celý moře, vlna vedle vlny, oděná je do pěny; upře oči na loď, a pak jako by se přízračná ruka zvedla a sáhne neomylně po Lamorovi+

[Wenai Lafayette]

+čaruje a čaruje, ale je to naprosto, jako kapka vody v oceánu, když uvidí tu postavu, tak přijde o řeč, ale jen na chvíli+ To ne... +vydechne+ Ne! +zyřve na postavu a těsně před tím, než chytne Lockeho se rozběhne, vrazí do něj a povalí ho na zem a ruka ji chytne místo ní+ Nech nás! +zařve, ale v okamžiku má plnou pusu vody+

[Locke Lamora]

+přízračná ruka z vody ji sice drapne, ale očividně ona není to po čem jde, vlna ji nabere a odnese vysoko nad palubu lodi, a z moře se materializuje druhá, která podebere Lockeho. trochu ho převrátí tam a zpátky, ale snaží se ho neutopit, a chvilku je jen tak drží oba dva, takže na sebe vidí, a pak ji upustí zpátky na palubu lodi, která se v mžiku začne znova točit čím dál víc do středu oka maelströmu+

[Wenai Lafayette]

+kouká na něj, vztáhne k němu ruce a vvykřikne jeho jméno, ale není jí to moc platný, vyzkouší jediný kouzlo, na který si vzpomene a to nefunguje vůbec a ona dost tvrdě přistane na palubě lodi. Vyškrábe se na nohy a napne všechny svoje síly k tomu, aby tu bouři utišila a začne se jí to dařit. Loď se přestane tak zběsile otáčet a už kolem ani nejsou tak velký vlny+ Vrať mi ho! +vykřikne na postavu, naštvaná a zoufalá+ Je můj!