Cizí země

[Wenai Lafayette]

Wenai: Có?! +koukne na Tonyho a ten to hned taky schytá do kolena, jak je v ráži a dle Wenainýho výrazu může být rád, že ne výš+ No a co?! +vyštěkne+ Stejně už měla bejt dávno mrtvá! +pohodí vzpurně hlavou+ Já se jdu projít. +zavrčí ještě než vypochoduje ze dveří+

ta stará: +kouká za Wenai+ Není moc klidná, že? +obrátí se na Tonyho+ A i kdybych lhala, tak co s tím uděláš? Hm? +zvedne jedno obočí+ Do večera chci ten kámen. Ne. Žádné nebo. Prostě ho večer budu mít. +řekne, jako by na světě nebylo nic samozřejmějšího+

[Tony Dolohov]

+sykne bolestí, jak ho kopne a radši se k ní už moc natěsno nepřibližuje+ Jako mrtvá by nám byla houby platná, nedozvěděli bychom se, k čemu ten kámen slouží. Nebo to už nechceš vědět? +upraví se po té rvačce a pak koukne na tu ženu+ Co s tím udělám? Nic. Ten kámen jednoduše nedostaneš. A tvých výhrůžek se opravdu nezaleknu +otočí se a jde ven za Wenai+ V pořádku? +zeptá se s nepředstíraným zájmem+ Omlouvám se... za tamto... trochu jsem to přehnal.

[Wenai Lafayette]

+venku se načučeně opře o zábradlí+ Promiň. +řekne, když za ní Tony dojde+ Doufám, že tam nebudeš mít modřinu, ale vždycky můžeš říct, že ten druhej dopadl hůř. +kouká na údolí pod nimi+ Ale ona nám to neřekne... Leda... +její pohled se zafixuje na postavičce, která prochází kolem pohřebních mohyl+ Jasný... +zamumá si pro sebe a hned se vydá po cestičce k mohylám+

[Styx Lupin]

Už jsem dopadl i hůř +zasměje se, co je pro smrtijeda jedno kopnutí do kolena+ Nedal bych jí to, dokud by nám neřekla, k čemu to potřebuje +poznamená, ale to už mluví k opuštěnému zábradlí, protože Wenai už míří dolů po cestě+ Zatracená holka... chvíli neposedí +zamrmlá si pod nos a vydá se za ní+

[Wenai Lafayette]

+doběkne až k Tichému ohni a usměje se na něj, hezky, trochu dravě a trochu zvědavě+ Hrobníku... +promluvý tichým hlubokým hlasem a soustředěně ho hypnotizuje očima+ K čemu je ten krystal? +zeptá se ho a vzhledem k tomu, že zase vypadá jako obvykle, tak to hrobníka poněkud znervózní+

Tichý oheň: +najednou neví kam s očima+ Ehm... +pokusí se získat ztracenou rovnováhu+ To je krystal...

Wenai: Ano...? +zeptá se ho+

Tichý oheň: Totiž...

Wenai: Víš...+nakloní se k němu+ Já jsem měla vždycky pro hrobníky slabost. Ta blízkost k smrti... +zapřede potichu+

Tichý oheň: když se postaví na správné místo, tak v určitý den určitého cyklu v sobě soustředí sluneční paprsky a ty otevřou bránu do nultého světa. To mi aspoň říkala...

[Tony Dolohov]

+po chvíli doběhne za Wenai a když vidí, jak svádí hrobaře, aby z něj něco dostala, zastaví se a zpovzdálí ji sleduje a musí se u toho usmívat. Nechce je ale rušit, obzvlášť, když vidí, že strážce mohyl Wenai úplně propadl a rozpovídal se+

[Wenai Lafayette]

Wenai: Nultého... +zopakuje po něm+ To je opravdu zajímavý. +pokývá hlavou+ Tak ti děkuju. +usměje se na něj+ Moc jsi mi pomohl. +otočí se a dojde k Tonymu+ Myslím, že jí ten šutr můžeme klidně dát.

[Tony Dolohov]

Dat ji to? /zepta se nevericne/ Jen tak? /neni zvykly delat dobrodince/ Proc... co ti rekl ten hrobnik? /chce znat odpoved/

[Wenai Lafayette]

A chceš si to nechat? +vytahne drahokam a kouká na něj+ Mě to k ničemu nebude a když jí to dám, tak od ní bude nadobro pokoj. Pokud se mu dá věřit +střelí pohledem po hrobníkovi+ tak to otevírá bránu do nulté dimenze. Něco jako nirvana. Nebytí. A pochopitelně odtud není cesty zpět.

[Tony Dolohov]

+chvíli ji poslouchá, co se dozvěděla a nakonec pokrčí rameny+ Je to tvůj kámen. Dělej si s ním, co chceš. Ale uvědomuješ si, že pokud jí ho dáš a ona jej použije, už svoji milou příbuznou nikdy neuvidíš? +ušklíbne se vesele, až téměř škodolibě+ Řekl bych, že je to geniální nápad, jak se jí zbavit, aniž bych si musel špinit ruce.