Camorr

[Locke Lamora]

+už to vypadá, že to Galdo uhádá, protože Calo se staví solidárně na jeho stranu, ale pak se z Lockeho pokoje ozve slabý zasténání, tak zapomenou na všecko ostatní a naženou se tam. Locke pomalu přichází k sobě a krk má jak v jednou ohni, bolí ho i polykat, tak jen mžourá na strop a snaží se vzpomenout si, co se stalo, a proč má nad sebou tolik vyděšenejch obličejů+

[Wenai Lafayette]

+když uslyší že ty hlasy ustaly, chvíli počká a pak vykoukne ze dvěří, uslyší to taky, z Lockeho pokoje, teda z toho pokoje, kde je a potichu přijde ke dveřím a nakoukne dovnitř, vidí je tam všechny, ale hlavně živýho Lockeho, jak se hejbe a vůbec, chvíli na něj kouká, v sobě má děsnej zmatek, než se odhodlá odplížit se pryč+

[Locke Lamora]

+Něco zkouší říct, ale vyjdou z něj spíš takový chraplavý skřeky, načež mu Jean zakáže mluvit, dokud se mu neuzdraví pohmožděný hlasivky, a kluci ho poplácávaj po zádech. Nicméně on má takovej zvláštní pocit, kterej nesouvisí s tím, že necítí krk, ale když koukne ke dveřím, už tam nikdo není, tak si v duchu vynadá do paranoidních blbců+

[Wenai Lafayette]

+nějak nakonec dojde domů, úplně mrtvá, i když není ani poledne a nechá si umejt nohy a úplně ignoruje všechny ty tázavý pohledy její služky, až už to nevydrží+ Jean je úplně v pořádku. +řekne jí a zas se kouká do blba+ Půjdu si lehnout.

[Locke Lamora]

+služka si oddechne, a zase dělá že tam není+
+jak se kluci ujistí, že je více méně v pořádku, dostane Locke šílenou čočku co to jako mělo znamenat, a ať se naprosto neopováží ještě někdy něco takovýho zkusit, jinak ho vytáhnou Aza Guille ze zadku a podají si ho. Pak mu přinesou makový mlíko na bolest, takže zbytek dne prospí, a druhej den už je mu líp, a nechá si od Jeana vyprávět, co se stalo+

[Wenai Lafayette]

+ještě koukne na služku+ kdyby... kdyby se tu stavil Jean, tak se ho zeptej jestli už je Lockemu líp. +koukne na ni a pak jde spát, i když se hodinku dvě převaluje, sem tam neklidně usne a pak si na hodinku schrupne. Druhej den se vzbudí, hlavu v ještě větším zmatku než včera a jenom sedí v posteli a kouká ven a snaží se přijít na to, co je s Lockem a jestli to spojení, co se včera objevilo, by mohla zopakovat+

[Locke Lamora]

+Locke pokorně slíbí, že už to dělat nebude, i když někde hluboko v duchu o tom není úplně přesvědčenej. úplně poslušně jí co mu donesou i když to bolí, a dělá všechno proto aby ukolébal jejich pozornost a přesvědčil je, že už je úplně napravenej a uzdravenej, takže ke večeru se mu povede vyklouznout z chrámu ven a zamíří do města k jejímu domu, na krku má pečlivě uvázanej šátek+

[Wenai Lafayette]

+vyleze až k obědu, protože si nechce nadrobit do postele, ale celej den se jenom poflakuje po zahradě a nic kloudnýho nedělá, což by měla, protože termín na ten obraz už se zatraceně blíží a večer řekne služce, že večeři nechce a sedne si na zahradě do křesla a kouká nahoru na skleněný zahrady+

[Locke Lamora]

+chvilku obchází kolem dokola jejího domu, a uvažuje že vezme do zaječích, ale pak posbírá odvahu. přemejšlí jestli tam vleze přes plot, ale nakonec normálně zaklepe a nechá se ohlásit jako slušný lidi, aby jí dal možnost dělat ž není doma+

[Wenai Lafayette]

+když jí služka oznámí, kdo že to přišel, jen na ni vyvalí oči+ Kdo? +kouká na ni chvilku a pak se zvedne, naprosto nevěřícně dojde až ke dveřím, pár metrů od něj se zastaví a hledí na něj, jak na zjevení+ Co tady děláš? +vydechne jenom nevěřícně+