Camorr

[Locke Lamora]

+Locke se probudí druhej den na střeše a cítí se zhruba jako by prohrál fackovačku s buldozerem. Dá se trochu dohromady, sejde dolů, a ignoruje pohledy Jeana a narážky od dvojčat, a dva dny tam chodí jako tělo bez duše. Pak zajde k sobě, a den o něm není vědět, jen občas jak jde na záchod okusujíce brk, a po celým dni stráveným v tom kamrlíku si zavolá Jeana a dá mu dopis, aby ho pro něj doručil+

Spoiler: show

Wenai,

píšu tvoje jméno, a přitom bych ho chtěl spíš říct nahlas, i když budu znít jako úplnej cvok. Tohle se mnou děláš - i když tady nejsi, dokážeš způsobit že ze sebe udělám naprostého idiota. Můj mozek je moje obživa, moje nejsilnější stránka, a jediná vteřina tvojí přítomnosti ho dovede proměnit v kozí chcanky.
Sabetha je moje minulost, je vzpomínka na život, kterej jsem tu vedl před lety, když byl Okov ještě naživu a my nebyli víc než banda děcek, co se honí v ulicích a předhání se, kdo provede šílenější kousek. Byla to jednodušší doba, bezpečnější, pod Okovovou ochrannou sítí, a jednoduchost toho štěstí mě dokázala stáhnout k nostalgii, která ti ublížila. Sabetha je symbol těch časů, moje první láska, a ty si člověk nese v sobě jako střípek - jeden z mnoha, co nás tvoří. Moje střepy dovedou zraňovat, ale čas jim obrušuje hrany, a já už pro tuhle minulost krvácet nechci. Ublížil jsem ti, a omlouvám se. Minulost nejde vzít zpátky, bez ohledu na to jak moc bych si to přál. Zrovna teď si tvoji důvěru nejspíš nezasloužím, ale udělám cokoliv, co si budeš přát, abych ji získal zpátky, budu ji budovat kousek po kousku, když mi k tomu dáš příležitost. Sabetha je součást minulosti, na kterou rád vzpomínám, je moje sestra ve zlodějský přísaze. Jenže není ty.
Ty nejsi nostalgická vzpomínka, ani jeden ze spousty střípků. Strháváš mě a konejšíš. Jsi krásná, krásná jako hvězda z letní oblohy nad Camorrem, co padá z klenby nebe a nutí žasnout každýho, kdo ji spatří. Oslepující jako křišťálový písek v očích zbloudilých poutníků v deltách řek, co se tu vlévaj do moře a třpyt na hřbetech ryb táhnoucích proti jejich proudu. Je to skoro svatokrádež, mluvit o tom pocitu, o tom jaká jsi v mojí hlavě, i když jenom na papír. Používat stejná slova, kterýma lžu do otevřených uší, slova, kterýma dokážu vymámit z oči slzy, ze rtů smích nebo zasadit do srdcí hněv. Jsem veršotepec slov, a přesto nemám hlas, když chci mluvit o tom, že jsi jediná. A jsi krutá. Překrásná a strašlivá, když mě posíláš pryč,na smrt, a já přitom vím, že se chvěješ strachy jestli mě ještě uvidíš. Dlouhé dny, nekonečné, čekáš, jako milenky z legend a prastarých příběhů. Jsi každá z nich, a žádná. Jediná, která naprosto a bezpodmínečně vládne mýmu srdci.
Myslím na tebe, Kůstko, a chybíš mi. Tvoje vůně a jak se ti chvěje kůže na hrdle, když na ni dýchnu. Tvůj tep pod mojí dlaní, když mi usneš v náručí. Ty.

Miluju tě,
Locke.

[Wenai Lafayette]

+služka si vezme od Jeana dopis, pošle ho pryč a donese dopis Wenai. ta na něj chvilku kouká, ale pak ho rozdělá a přečte si ho+ Takový plky. +zmuchlá dopis a hodí ho do krbu, ale oheň tam nehoří, vstane a na chvíli vyrazí do města a do chrámu jim pak poslíček donese bednu, nahoře přehozenou látkou se vzkazem že je to náhradní součástka pro pana Lamoru+

Spoiler: show

[Locke Lamora]

+musí se trochu uculit, když převezme dovážku, a říká si, že to mohlo bejt o dost horší, a aspoň ho neignoruje, pošle jí zpátky děkovnou katičku, že pan Lamora se dává poroučet, ale všechny jeho součástky momentálně fungují naprosto spolehlivě, a klidně se může přijít přesvědčit pohledem i pohmatem, a bokem se tam taky věnuje nějaký garristovský práci+

[Wenai Lafayette]

Polib si, Lamoro. +zavrčí a roztrhá kartičku a jde se oblíct, protože musí do města na schůzku s překupníkem magických artefaktů a knih, samozřejmě nelegálním a vůbec a tak si zkouší několikery šaty, aby vyvolala přesně ten dojem co chce, aneb: nejsem někdo s kým si můžeš zahrávat+

[Locke Lamora]

+překupník na ni čeká v pajzlu kde se domluvili, je velice tajemnej, sedí v rohu a zády ke stěně, zachumlanej do pláště, a vypadá netrpělivě a podezíravě+

[Wenai Lafayette]

+když se konečně obleče a namaluje a učeše a vypadá prostě božácky, tak se tam vydá, vzpřímená a vyrovnaná, posadí se naproti němu+ Vážně jsme se museli sejít v takovém pajzlu? +zeptá se nevzrušeně+

[Locke Lamora]

+prohlídne si ji zpod tý svý kápě, a pak mávne na kulhavýho číšníka, aby jim donesl dva panáky pálenky, tak silný, že s ní v přístavu mejou okna+ Musím myslet na svoji reputaci. +usměje se křivě, a sundá si kapucu, je to chlápek co se blíží střednímu věku, tmavý vlasy mu na spáncích lehce prokvétaj šedinama, a oči má živý a neklidný+ A pod svícnem vážně bývá největší tma. +pokrčí rameny, a pozvedne na dobrej obchod skleničku+

[Wenai Lafayette]

No, tma tu rozhodně je, okna tu nemyli už hodně dlouho. +zvedne koutek v úsměvu a pohybem zápěstí do sebe hodí tu pálenku a ani se nezašklebí+ Nuže? +položí prázdný kalíšek na stůl a pohlédne na obchodníka+ Co pro mě máte? Nebo nemáte? +zeptá se ho+

[Theron]

Aspoň nehrozí žádná hořčicová nehoda. +ušklíbne se vědoucně, napodobí ji a obrátí do sebe panáka, a mlaskne jazykem o patro+ Mám... spoustu věcí, a ještě víc jich dovedu sehnat. +pozvedne obočí+ Za příslušnou odměnu, samozřejmě. +nakloní hlavu na stranu s mírným úsměvem+ Nevyjádřila jste svůj zájem zrovna konkrétně. Ale v jistých kruzích se nesou zvěsti o ženě, co hledá velice specifické informace. cestování mezi sférami, kupříkladu. +sleduje ji velice pečlivě+

[Wenai Lafayette]

++sedí tam klidně a uvolněně a jen nepatrně přikývne+ A právě jste tu ženu potkal. +pousměje se trochu+ Hledám knhy, zmínky, zápisky, prakticky cokoliv, co dokážete sehnat. Poptala jsem se na vása, samozřejmě. Jste velmi schopný. Za příslušnou odměnu, samozřejmě.