Camorr

[Wenai Lafayette]

+chytne se ho za tu ruku, jako tonoucí se chytá stébla a pevně ho drží+ Locke... +zašeptá a kouká na něj, jak jí top vysvětluje+ Měls jít za mnou. Jak dlouho myslíš, že bych na tebe byla naštvaná? I deset minut by bylo moc. +zahuhňá tiše+ Já nevim co mám dělat, tohle... tady... to není můj domov. Už jsem myslela, že jo, ale teďka? Kluci ze mě akorát budou mít srandu, pokaždý když s tebou nebudu tak se budu bát, s kým seš. Nemám právo, tady o čemkoliv rozhodovat a teď si tu připadám cizí víc, než kdy dřív. Asi bych se měla vrátit domů. Aspoň na chvíli.

[Locke Lamora]

já jsem... nepřemejšlel. +přikývne posmutněle, a jak ji poslouchá, tváří se pořád nešťastnějc a nešťastnějc+ kluci budou mít srandu ze mě, z tebe ne. +zavrtí hlavou+ Máš přece stejný práva jako my všichni, seš taky Pán Parchant. +kouká na ni úpěnlivě+ Já... já nechci, abys šla. +pohladí ji po ruce+

[Wenai Lafayette]

Nemůžu tady bejt, nemůžu ji každej den potkávat. Dneska mi řekla, že by bylo lepší, abych byla mrtvá. Co mi řekne příště? Locke, já se bojím. A taky nechci bejt Pan Parchant jenom proto, že spolu chodíme. +zavrtí rozhodně hlavou+ Já půjdu. Ty... +řekne mu a vstane ze židle a zaváhá+ mě budeš muset znovu dobít. +stáhne si orsten co jí dal a položí ho na stůl a pomalu se vydá do pokoje+

[Locke Lamora]

Myslíš, že bych někomu dovolil, aby ti ublížil? +koukne na ni zkroušeně+ Já si s ní promluvim, nebo Jean, ona pochopí, jak se věci maj. +kouká na ni úpěnlivě, a když mu vrátí prsten, srdce se mu propadne až na zem, protože to je teda fakt blbý, chvilku na něj zírá, a pak si ho vezme do dlaně a chvilku ho převrací v prstech, a nakonec si ho schová do kapsy u košile, aby ho neztratil, protože ho jetě bude potřebovat, nebo je o tom aspoň přesvědčenej+

[Wenai Lafayette]

+přijde do pokoje a začne balit, ale na jednu stranu si přeje, strašně, aby ji nikam nepustil, aby něco udělal. Jen si utře oči a skládá do vaku svoje oblečení, knížky a blbiny, pak vak zatáhne a posadí se nerozhodně na postel+

[Locke Lamora]

+chvilku tam sedí s hlavou v dlaních a vůbec neví, co má dělat, jen je mu fakt děsně, ale pak dojde k nějakýmu rozhodnutí, kopne do sebe zbytek rumu a vstane+ Nechoď nikam. +vyhrkne, sotva dojde k ní do pokoje+ Nemusíš... nemusíš mi odpustit, ale nechoď odsuď pryč. Kluci jsou taky tvoji kamarádi, Přijali tě mezi Pány Parchanty a nebylo to jenom protože jsme spolu zrovna chodili. Zeptej se Jeana, jestli isi myslí, že jseš dobrá zlodějka. +pokrčí rameny+ A Pání Parchanti neplněj svý povinnosti jen když se jim to hodí. +koukne na ni vážně+ Tak nikam nechoď, prosím tě.

[Wenai Lafayette]

Locke. +koukne na něj, když za ní přijde+ Potřebuju bejt aspoň chvilku pryč tady od toho všeho. +mávne rukou kolem+ Od chrámu a pánů parchantů. A od Sabety. A od tebe. Víš, já jsem vlastně ani nikdy pan parchant bejt nechtěla. Jenom jsem chtěla bejt s tebou. +sevře v ruce svůj vak+ Nepůjdu domů. Ale tady taky nebudu. Najdu si nějaký bydlení ve městě. +přijde k němu a dá mu pusu na tvář+ Nebudu moc daleko. +slíbí mu a odejde z chrámu+

[Locke Lamora]

+už chce začít nadávat, jak je to pro samotnou holku nebezpečný, bydlet sama ve městě jako je Camorr, kor když tady její peníze neplatěj, aby si mohla najmout slušnej pokoj v normálním hostinci, ale pak to teda spolkne a kouká si zasmušile na špičky bot+ Tak si vem aspoň nějaký peníze z trezoru. +koukne na ni+ A... buď na sebe opatrná, jo? +rozhlídne se po tom prázdným pokoji a je mu z toho úzko+

[Wenai Lafayette]

+chvilku se courá po městě a štípne pár měšců, až nakonec dojde k nejlepšímu hotelu a tam si pronajme pokoj. Unaveně si lehne na postel, oblečená se zamotá do peřin jako do kokonu a spí tak hodně dlouho, načež ji napadne, že by se měla rozmazlovat. Takže začne koupelí a pojídáním nejlepších čokoládových pralinek. Sežene si lístek do divadla, protože tam kvůli lamrovi neměla čas zajít a nechá krášlit v různejch zkrášlovacích salonech+

[Locke Lamora]

+Lamora stráví zbytek dne opilej povalováním v posteli a sebelítostí, pro jistotu zamčenej, aby ho Sabeta náhodou nepřišla utěšovat, a když se z toho vyspí, a překousne tu strašlivou kocovinu, pošle pár rychlej zlodějíčku špízovat a celkem rychle vyzjistí, kde se ubytovala, tak jí nechá poslat největší kytici sedmikrásek, jakou mu v obchodě dovedou uvázat, prezentuje se jako nešťastnej opuštěnej hrabě, takže mu všichni ochotně vychází vstříc, pak skočí za Cappou, ohlásit že koliku už nemá, a na zbytek dne si vezme službu na schodech, kde má dost času přemejšlet+