Camorr

[Wenai Lafayette]

+najednou se zarazí, něco je špatně, až po chvíli jí dojde čí jméno zaslechla mezi jeho steny, ale nedá na sobě nic znát. Skloní se k němu a políbí ho a ve stejné chvíli ho nechá ze sebe vyklouznout, aby si lehla vedle něj a přitiskla se k němu. Oči zavřené a snaží se uklidnit rozbouřené srdce+ Locke... +vydechne+

[Locke Lamora]

+zůstane ležet v peřinách, a když vzrušení opadne, přijde si najednou strašně unavenej, nejradši by se stulil do klubíčka a spal tak deset hodin+ Já vím. +zašeptá v odpověď, a nechce se mu nic řešit ani se o ničem bavit, pohladí ji po rameni a cítí, jak se mu zavírají oči, překulí se na bok, zaboří jí obličej do kůže a pomalu usíná+

[Wenai Lafayette]

+ještě chvíli tam s ním je, hladí ho po horké kůži a po světlých vlasech, klidná a uspokojená si říká, jak je to krásný, ale když nemůže sama usnout, tak se nakonec zdekuje a jde k sobě do pokoje, nicméně ráno vstane brzo a jde chytstat snídani+

[Locke Lamora]

+vzbudí se s nepříjemně urputnou bolestí hlavy a v puse má jak v polepšovně, tak akorát zasténá a převalí se na posteli, a chvilku si přeje, aby byl mrtvej, ale pak se teda vyhrabe z postele, opláchne si obličej, a celou dobu ho pronásleduje pocit, že udělal nějakou hroznou pitomost, jen si nemůže přesně vzpomenout. Obleče se, košili omylem naruby, a doplouží se do kuchyně, ve dveřích si všimne Sabety a v tu chvíli se mu to všechno vrátí+ Kurva. +hlesne, a před očima mu defiluje její nahá kůže, vlasy nad jeho obličejem, její vzdechy+ U perelandrovejch koulí, my jsme... ugh. +zasténá, jak se mu žaludek propadne až ke kolenům, otočí se na patě, a maže chodbou zpátky, chvilku sedí na svý posteli, kleje a nadává si, a je mu furt hůř a hůř, až se sebere a zamíří do Jeanova pokoje+

[Jean Tannen]

+Jean se zrovna dooblíkává, když Lamora zaklepena dveře+Dále! +zavolá na něj a když se tam dopotácí, tak na něj udiveně koukne+ Locke, ty seš bledší než obvykle, co ti je? +přistčí mu židli+ Stalo se něco? Nějakej průser? Přišel na nás Cappa? Pučmelouni? Nebo Pavouk? +vyjmenovává, co ho zrovna napadne+

[Locke Lamora]

Nic, mám kocovinu velkou jak Spálenín. +zabručí+ Ty, Jeane. +koukne na něj+ Kdybych měl jednoho kamaráda. A ten kamarád udělal strašlivou kravinu, ale fakt děsnou. Myslíš, že by to měl říct svojí holce, nebo to radši totálně zatlouct? +koukne na něj bezradně, a tváří se tak zoufale, až je to skoro vtipný+

[Jean Tannen]

Cože? +koukne na něj nejdřív zmateně, jak mu to po ránu moc nezapaluje+ No, to záleží na tom, jak moc velká je ta holka histerka.... No moment, co jsi provedl? Prohrál jsi ji v kartách? Nebo hůř? +snaží se číst ve výrazu jeho obličeje+ Takže hůř. Už se nevrátí domů. Ještě hůř? Je mrtvá? No... to bys jí asi neříkal, to by věděla.

[Locke Lamora]

Copak prohrávám v kartách? +urazí se skoro+ Není mrtvá. +zavrtí hlavou+ Mrtvej budu já. +poleje ho studenej pot+ Teda ale jen mezi náma, byl bys rozhodně první, koho bych šel poprosit o pomoct se zakopáváním mrtvoly. +pousměje se+ Já se asi vyspal se sabetou. +zamumlá tak potichu, že to skoro není slyšet+ Vyspal jsem se se Sabetou. +řekne víc nahlas, když vidí jeho zmatenej výraz, a vypadá fakt totálně zkroušeně+

[Jean Tannen]

+když mu to řekne, tak na chvilku zapomene dejchat+ No to kecáš... +vydechne nakonec a zase začne a radši se na to posadí+ A to se k ní chceš vrátit? +zeptá se ho, zmatenej, protože takhle svýho přítele nezná+ Kámo, musím říct, že tohle bych do tebe nikdy neřek. +zavrtí hlavou a jeho pohled se ztrácí někde na podlaze+ No... +vzpamatuje se hnedka+ Musíš si rozmyslet se kterou chceš bejt a pak tu druhou nějak... umravnit. Wenai poslat pryč můžeš, ale Sabeta tu má domov. To bude průůůser. +vydechne a přejede si dlaněma obličej+ A se kterou chceš bejt?

[Locke Lamora]

Já nevim, jasný? Byl jsem ožralej jak prase, divím se, že se mi vůbec postavil. +prohrábne si vlasy+ A pohádali jsme se s Kůstkou. +povzdychne si+ To mi nemusíš říkat. +odfrkne si+ Kdybych věděl, co chci, tak bych tady takhle neseděl, ne? +koukne na něj celej zoufalej+ Proč se sem do háje musela vracet. +zaběduje+