Cizí země

[Wenai Lafayette]

+drží se ho za ruce, poněkud křečovitě a Tony zjistí, že jak Wenai nedýchá, tak mu se taky nedostává vzduchu, z jakýchsi neznámých důvodů, a Wenai vypadá, že ji nedostatek vzduchu nijak nezneklidňuje, ve chvíli, kdy se jí začne motat hlava se motá i jemu a pak... černo, nic, tma. Ale konečně čerstvý vzduch. Leží na trávě, dost chudé. pomalu se jí rozjasňuje pohled, posadí se a rozhlídne se kolem+ No... +zhodnotí, když se rozhlídne kolem a prožene se kolem nich vítr+ Mohlo to dopadnout hůř...

[Tony Dolohov]

+udusí zbytky ohně a vydají se za mnichem, světlo na jeho holi jim slouží v té tmě jako maják+ Otázkou je, jestli nás pustí do té jejich knihovny. Co jsem slyšel, tito mniši si velice přísně chrání své učení, svou víru a písemné poklady. Je to uzavřená komunita, která mezi sebe nikoho nepustí. Leda... +najednou ho napadne bláznivá myšlenka+ Ne, neměj strach, nemíním ho mučit +ušklíbne se, když vidí Wenain výraz+ Ledaže bychom projevili přesvědčivý zájem o tu jejich víru +koukne po Wenai+ Dokázala bys to?

[Wenai Lafayette]

No, uvidíme. +pokrčí rameny a pak jen zvedne obočí, na to mučení (ale odhal její výraz úplně přesně )+ Uvidíme, až tam dojdem, a jistě, že bych to dokázala. Koneckonců, nebude to prvně. +zazubí se na něj+

[Okolí]

+mnich jde mlčky skalami a zanedkouho před sebou uvidí klášter+

[Tony Dolohov]

Výborně. Když se budeme o to hodně zajímat, rozpovídá se... znám tyhle náboženské fanatiky +mrkne na ni a když dojdou ke klášteru, začne akorát svítat, takže jeho obrysy začínají pomalu vystupovat ze tmy+ No... docela skromné. Doufejme, že vevnitř objevíme, pro co tvá teta opustila náš svět.

[Wenai Lafayette]

No, tak v to vřele doufám, že tam bude. +povzdechne si, docela unavená+ Možná mi to ukážou jen tak, viděl jsi, jak reagoval na moje jméno? +dojdou až k bráně+ Jen musíme doufat, že se tehdy chovala slušně.

[Okolí]

+mnich se na ně u brány otočí+ Toto je posvátná půda. +řekne jim vážně+ Když vstoupíte se zlým úmyslem, poznám to. Když budete chtít něco zničit, nebude vám to dovoleno. +otevře a vstoupí dovnitř a nechá otevřeno+ Pojďte.

[Tony Dolohov]

Wenai: Všiml jsem si, jak z tebe nemohl spustit oči. Nejspíš jsi mu někoho připomínala... zjevem a pak i jménem. Zdá se, že nejsi první z vašeho rodu, kdo vkročil na jejich posvátnou půdu +zavrtí hlavou+ Kdyby měl rod Lafayettů tady špatnou pověst, myslím, že by tě do svého svatostánku vůbec nepustili +nato jeho slova nevědomky potvrdí i mnich svým varováním+

Mnich: Nepřišli jsme nikomu ublížit ani nic zničit. Rádi bychom si to tady jen prohlédli. Zajímáme se o vaše učení +ujistí ho a když projde bránou kolem něj, doufá, že mnich z něj nebude cítit temnou magii, i když má tentokrát Tony výjimečně dobré úmysly+

[Wenai Lafayette]

Tony: No, v to doufám. +přikývne a nakloní se k němu, aby to nikdo jiný neslyšel+ Ale nevím, jak dlouho oni žijí, jestli si ji pamatují osobně. Nevypadá staře... A jen doufám, že si mě prohlížel kvůli tomu a ne, protože bych byla vhodná oběť.

Mnich: Snažíme se najít pravdu. +přisvědčí a vejde dovnitř+ Putovali jsme daleko a navštívili mnoho chrámů, ale nikde se nám nedařilo.

[Okolí]

+vejdou na jakýsi dvůr, ohraničený hradbami na jedné straně a na dalších třech budovami, kolem kterých vede dřevěné loubí, budovy jsou z kamene, všude kolem je prázdno+ Potom jste na správném místě. Zde pravda vstupuje do myslí bytostí stejně jako světlo. Vítám vás. +usměje se na ně, ne moc, jen náznakem+ Museli jste vážně ujít dlouhou cestu, když neznáte náš kraj. Přejete si uctít světlo nebo tmu? +zeptá se jich+