Vchod

[Memory]

"Skôr som tu nečakala nikoho," poznamená, ale jak uvidí jeho výraz, zatvári sa trochu vydesene, že by ho asi nemala moc provokovať. Každopádne moc netuší o čo ide, lebo predpokladala, že jej dom pripadol Kristiánovi, keď sa tu tak dlho neobjavila. "Ja som si myslela, že bydlí." špitne len tak potichu. "Teplo tu nie je," poznamená, ale netvári sa, že by chcela vojsť dnu. Ktovie, či by ju tam neodpravil. Takže len povie: "Tak vám ďakujem..." za nič, dopovie v duchu. "Ak by sa tu objavil, povedzte mu, prosím, nech mi zavolá." a chystá sa vrátit do auta.

[H.W. Hoffmann]

Vidíte jaké nečekané překvapení! +zakoulí očima, jaká je přívětivá. Jelikož tam Kristián nebydlel, tak by ho spíš sejmulo tornádo...takže by tu nenašla nic +
A další překvapení! +pokýve hlavou+ Ale občas tu bývá...hlavně když si dojde pro-no nic..+zbraně..+
Asi jste chladnomilná, co...+konstatuje a podívá se na ni upřeně a řekne:+ Za nič. +a přemile se usměje, což je lehce děsivý vzhledem k tomu, že jí nečetl myšlenky, ale působí to tak+ Povím...ale doporučil bych ho hledat na Mýtince, jestli s ním chcete mluvit. Tak ho najdete nejrychleji...

[Memory]

(lach, jak som si to "za nič" prečítala prvý raz, tak mi to nedošlo a myslela som, že jej fakt čítal myšlienky )

On je teda tiež veľmi prívetivý, vlastne ju tým celkom štve, ale nakoniec sa len zamračí a viac to nekomentuje. U toho za nič sa trochu strhne a chvíľu uvažuje, či jej neprečítal myšlienky, tak naňho tak chvíľu skúmavo, trochu podozrievavo hľadí, no keď povie, že by Krisa mala násť čo najrychlejšie, zamračí sa a s obavou v hlase sa spýta: "Prečo najrýchlejšie? Niečo mu hrozí?"

[H.W. Hoffmann]

(Týjo já teď zjistila, že sem mu nevyplnila medailonek na losu! a nejen jemu, ale pokud se nepletu, tak on je mudla...)

+Upřenej pohled jí opětuje a vypadá přitom trochu jako masovej vrah + No já nevím, asi s ním chcete mluvit, ne? +on jí neřekl, že ho má najít co nejrychleji, ale že nejrychleji ho najde tam - že jinde by mohla čekat třeba měsíc, tam na něho mají většinou kontakt, bo tak...+ Hrozí? No...to pořád, ne?

[Memory]

Trochu sa zahanbí, že takto na sebe dala poznať, že sa o Krisa stále bojí. Spamä sa však takmer okamžite a opäť sa zamračí. "Tak vám teda ďakujem za informácie." povie. Nič moc sa nedozvedela, navyše je ešte stále otrasená z toho, že v jej dome je nejaký cudzí chlap, zrejme mäsový vrah a už jej pekne mrznú uši. "Zbohom." pozdraví a čo najrýchlejšie sa vráti do auta, kde si hneď zapne kúrenie na najvyšší stupeň, naštartuje a čo najrýchlejšie zmizne z pozemku, kým na ňu stihne, trebárs, vytiahnuť zbraň.

[H.W. Hoffmann]

Co bych pro vás neudělal...+Tak pochybuju, že se k ní za ty leta tahle informace nedostala, leda by se s Kristianem a Beou pět let nebavila...+ Spánembohem...+mávne jí a chvílu ju sleduje, no pak zavře dveře a de se zahřát+

[Memory]

(Tak ja to beriem ako u seba.... tiež moc netuším, čo sa na LoSe dialo od tej doby, čo som tu bola naposledy... ale sú to snáď len dva roky, nie päť. A Mem s Krisom a Beou v kontakte nebola, tak trochu sa zašila....)

[H.W. Hoffmann]

Doprdele. +zaparkuje před barákem, vypne motor a promne si xicht+ Že já se vždycky nechám namočit do takových sraček... +vystoupí, otevře kufr a vytáhne ven koberec. S někým uvnitř. A Rasputin to nebude. Když po nárazu na zem koberec začne projevovat známky života, tak do něho kopne+ Drž hubu! Být to na mě, už dávno jsem tě otrávil, zastřelil a utopil - ne nutně v tomto pořadí! +zabouchne kufr auta, rozhlídne se a táhne se za vydatnýho nadávání s budoucím doplňkem jeho letoviska do sklepa+ Zasraná práce!