Scream, New York City

[David Stern]

Nejlepší klub ve městě s velice speciálním zaměřením...

Pan majitel, David Stern. Většinou "neloví" na vlastním území. Ale vyjímky potvrzují pravidlo...

"U nás si každý může splnit všechny své touhy..."

[Rebecca Altamirano]

+zastaví před klubem a vystoupí a tentokrát klíčky poslíčkovi předá. Je si jistá, že Agerku určitě neškrábne, protože takové excesy s v takových podnicích prostě nestávají. Vejde dovnitř a zamíří přímo k baru, kde je tentokrát o dost rušněji, než při její první a zatím i poslední návštěvě. Sedne si k baru a poručí si tu nejlepší skotskou. Nějak má pocit, že napoprvé by svoje "dospělý řešení problémů", měla oslavit ve velkým stylu. Popíjí a pozoruje lidi kolem, sama docela zvědavá, jestli někoho uloví ona a nebo naopak bude ulovena. Trochu roztržitě přejíždí konečky prstů po skleničce, jakoby ten sžíravý neklid v sobě, potřebovala ventilovat aspoň nějak; jen do doby, než ho bude moct utišit někdo jiný a o dost...intenzivněji...+

[David Stern]

+zrovna se rozhodl, že dnes už půjde domů, když se ozvalo krátké zaklepání a dovnitř nakoukla recepční+ Zrovna přišla...+řekne jen dvě slova, zdánlivě naprosto nesouvislá, ale jemu stačí k tomu, aby mu v těle zažehla tu známou jiskru, které obvykle netrvá dlouho rozpoutat požár. A tentokrát souvisí s někým zcela konkrétním. Rozhodne se okamžitě, na tenhle den čekal od chvíle, kdy sem přišla a tím chladem v tmavých očích, odměřeností a jakousi aurou tajemství ho úplně uhranula. Odloží černý, kožený kufřík zpátky na zem, svlékne si sako a jako jedinou úpravu svého vzhledu provede to, že si sundá kravatu a rozepne dva knoflíky na své černé, hedvábné košili. Musí potlačit spokojený úšklebek, když se zadívá do zrcadla, pak se otočí a zamíří do baru. Uvidí ji hned, jak vejde a to i přes tlumené, intimní osvětlení. Chvilku má pocit, jakoby se všechno zaměřovalo jen na ni, jakoby temné, sugestivní tóny "Tainted love", hrály jen kvůli ní, jakoby světlo dopadalo záměrně v tom nejlepším úhlu na její jemné, ale výrazné rysy; pozoruje, jak si zvedne skleničku ke rtům a napije se a zadívá se na perleťově se lesknoucí jizvy pokrývající celá předloktí. Dívá se na ni celou dobu, když se k ní blíží a nepřekvapí ho, když po pár vteřinách otočí hlavu a podívá se přímo na něj.+ Slečno de Pablo...jsem opravdu rád, že jste konečně přišla mezi nás. +usměje se na ni vřele, ale nevtíravě+ Smím si přisednout? +nakloní lehce hlavu na stranu a zvedne koutek v úsměvu, částečně vysloveně provokativním a částečně trochu nejistým, jako kluk, co čeká, že dostane košem+
+pomalu dopíjí druhou skleničku, když na sobě ucítí tak intenzivní pohled, až ji zamrazí v zádech. Otočí se a když se setká s tmavýma očima samotného pana majitele, překvapí ji to jen trochu. Dívá se na něj a jeho pohled se dootkne přesně toho místa, které teď doslova žhne, svíjí se jako klubko hadů a při pohledu do jeho očí se vzrušeně, téměř bolestivě sevře. Zvedne koutek v podobně křivém, provokativním úsměvu+ Ale jistě. Bude mi ctí, když mi bude společnost dělat sám pan majitel. +podívá se mu do očí+ Napijete se se mnou, pane Sterne? +zvedne skleničku a podívá se na něj přes její okraj+
S radostí. Ale jen když mi budete říkat Davide...+zajiskří mu v očích a jen kývne na barmana a vzápětí před ním stojí skotská+ Na vaši krásu a první noc u nás, slečno de Pablo...+pronese přípitek a přivře oči+
Dobře, Davide...+usměje se a přiťukne si s ním+ Sintra. +řekne jen a podívá se mu do očí, na rtech slabý úsměv a napije se+

[Jade]

+druhý přemístění ho vrátí do New Yorku, tentokrát jde najisto. Už je to pěkně dlouho, co tu byl naposledy, víc než pět let. Ne že by to snad byl špatnej podnik, majitel si dává záležet a na diskrétnost a vysokou úroveň služeb se dá vždycky spolehnout. Ale... prostě si vybrat jako z katalogu, jako v supermarketu, v tom není žádný vzrušení. Žádnej lov, žádná zábava z toho, jak se holka pomalu chytá do jeho pavučin, nechá se přitahovat blíž a blíž, až ji polapí. A tak sem chodí jen v hodně výjimečnejch případech, kdy je mu jedno, co z toho ta holka bude mít, kdy nevěří sám sobě a tomu, jak bude ráno odcházet. Kdy nemá čas ani chuť oťukávat ženský v baru dotazam a na to, zda by jim vadilo, kdyby je přizabil. Nikdy žádný neublíží trvale, ale je přece jen jednodušíí, když vědí, co a jak čekat, a souhlasí s tím. Nikomu nevadí, když se pár let neukáže, a pak se zase vynoří u diskrétního, nenápadnýho vchodu, tak jako teď. Recepční ho uvítá s profesionálním úsměvem, zvedne telefon a krátce někoho informuje, že je tady. Netrvá to ani pět minut, a mile ho vyzve, aby pokračoval k soukromým pokojům v zadní části baru, konkrétně do pokoje číslo tři. Odloží si zbraně, tohle pravidlo celkem chápe. Chodby osvětlují tlumené lampy, mine bar a dovnitř nevejde, zamíří rovnou na trojku. Když otevře dveře, pozná, že to je ten samý pokoj, kde byl posledně, jen pod jiným číslem. Stylově, střízlivě zařízený, nevtírvě luxusní, a především funkční. Při pohledu na háky ve stropu mu blýskne v očích. Stejně jako tehdy ho tu čeká selekce kvalitního alkoholu, led, který netaje, což mu napoví, že někdo tu zřejmě dosponuje magií, pečlivě ustlaná obří postel a několik prosklených skříní s hračkami podle jeho gusta. Jen jedna věc je jinak, narozdíl od minule vedle postele klečí připravená jiná dívka, hlavu má sklopenou, oči upřené před sebe, a na sobě nemá nic, kromě koženého obojku na krku. Jahodově nazrzlé vlasy jí padají do tváře, ale dýchá naprosto klidně, tiše čeká a ani se nepohne. Kde je v tom nějaká zábava? ušklíbne se pro sebe, nalije si na dva prsty drahé whisky, a pomalu k ní dojde. Pozvolna, kontrolovaně nechá ten odoutnající plamen v sobě zase rozhořet, vezme ji za bradu a přinutí ji podívat se mu do očí. Na chvilku se pase očima po jejím těle, přes plné rty, pravidelné rysy, drobná, pevná ňadra, a zpátky k ostře modrým očím, a mezi obočím se mu udělá drobná vráska. Jo, pamatuje si její tvář z fotky v tom katalogu, který mu kdysi diskrétně poslali. Pustí ji, otočí se na patě a dojde ke stolku s alkoholem, kde leží přeložený papír se základními údaji o jeho dnešní kořisti. Jméno: Leah. Věk: 26 let. Velikost ňader, výška, bezpečnostní slovo, pokud si klient nezvolí vlastní, schopnost dosahovat mokrých orgasmů... Speciální dovednosti, a tak podobně. Už si vzpomíná, viděl ji v katalogu sekci se zvýšeným prahem bolesti. Leah s polovičním úsměvem a smetanovou kůží. Ušklíbne se, a hodí papír zpátky+ Vypadni. +protáhne tiše, a naprosto zřetelně, a když se k ní otočí, oči má výhružně chladný+ Hned. Ven. +zavrčí. Dívka se na něj podívá, trochu zmateně, ale zřejmě v jeho tváři uvidí něco, co ji okamžitě přesvědčí, rychle vstane, popadne župan a beze slova zmizí ve druhých dveřích a zavře za sebou. Jade se pomalu napije svojí whisky, potěžká skleničku v dlani, stiskne zuby a mrskne ji proti zdi. Zvuk tříštěného skla ho nijak neuspokojí, ani velká jantarová skvrna na omítce. Zato klapnutí dveří v něm zahraje na tu správnou strunu. Nová dívka na sobě ještě má šaty, na blonďatých kudrnách má ještě vidět to zmáčknuté místo, kde je měla sepnuté sponou do culíku, ale když se střetne s jejíma zelenýma očima, vidí v nich soustředění, náznak jiskry. Pnutí v jeho nitru se připomene s obnovenou silou, jako ostré, pulzující nutkání. No, a proč kurva ne. Koutek mu zvlní lehkej úšklebek. Dívka se na něj napjatě dívá, čeká na verdikt, trpělivě snáší jeho hodnotící pohled. Jade pomalu nakloní hlavu na stranu, v očích mu blýskne cosi dravčího, cosi krutýho a skoro k nesnesení chladnýho+ Svleč se. +poručí jí tím kovově chladným hlasem, a pomalu otevře skříňku se skleněnými dvířky. Není kam spěchat+

[Rebecca Altamirano]

+dopije svoji druhou skleničku a přemýšlí, jestli si má dát ještě jednu a ani si neuvědomí, že roztržitě otáčí sklenkou v prstech a pohledem těká po baru, aniž by z něj cokoliv nebo kohokoliv vnímala. Uvědomí si to až ve chvíli, kdy ji David chytí za ruku a jemně, ale důrazně sevře její prsty ve svých. Vzhlédne k němu a okamžitě ji chytí jeho uhrančivé, nekonečně hluboké oči, téměř stejně tmavé jako její. Jenže najednou má pocit, jakoby byl jeho pohled trochu příliš hluboký. A okamžitě jí dojde, co dělá. Prudce vyškubne svou ruku z jeho sevření, jakoby se spálila+
Zkoušíš na mě nitrozpyt?! +zasyčí jen kousek od jeho tváře a oči jí vztekle blýsknou+
+přes tvář mu na okamžik přelétne překvapený výraz z toho, že nejen poznala skoro okamžitě co dělá,ale že se mu nepodařilo proniknout ani o kousek dál. Nikdy tak silnou nitrobranu nezažil, ale zároveň si všiml, že je to něco víc.+ Chtěl jsem zjistit víc o ženě, na kterou jsem nemohl přestat myslet od chvíle, kdy jsem ji viděl. +přizná lehce, jakoby lezení do hlavy byl běžný způsob získávání informací o ostatních. A pro něj dost možná i je+
To se obvykle dělá tak, že se jí zeptáš. +ušklíbne se sarkasticky a najednou jí už nápad jít sem, nepřijde až tak skvělý, jako před tím. Položí na bar několik bankovek a sklouze z židle s jasným úmyslem vypadnout odsud, když ji náhle pevně chytí za ruku a prudce přitáhne k sobě, až se k němu přitiskne tělem. Dvěma prsty ji vezme za bradu a zvedne si její tvář k sobě a prudce, skoro až hrubě ji políbí. Je to polibek, na který okamžitě zaregauje, zasténá mu do rtů a zvedne ruku, ale než mu stačí vklouznout prsty do vlasů, chytí ji druhou rukou za zápěstí a podrží ji ji za zády+
Tohle je mnohem lepší způsob, jak zjistit, kdo jsi. +zavrčí jí do rtů a záměrně opře špičku jazyka o její drobný, ale ostrý špičák+ Tohle jsem tedy opravdu nečekal. Ale můj zájem prudce vzrostl. +zvedne koutek v křivém úsměvu a podívá se jí do očí+
+když se dívá do jeho potměšile se lesknouích očí, chvilku má prostě chuť mu rozbít hlavu o bar a zmizet odtud. Ale pak jí ruku za zády sevře pevněji, bolestivě a ta potřeba v ní se připomene tak intenzivně, až tiše zasténá a je jí jasné, že oči jí už hoří jantarem+ K čertu s tebou...+zavrčí jenom a jeho sebejistý a spokojený úšklebek jí napoví, že mu akorát hraje do karet+
Půjdeme...+protáhne tiše a otře se svými rty o její; vezme ji za ruku a vede ji chodbami do svého vlastního pokoje, pro speciální případy. A tenhle je rozhodně velice speciální...A je si jistý, že si to oba velice užijí...+

[David Stern]

+ve chvíli, kdy nedokázal prolomit její nitrobranu, na okamžik skoro zpanikařil a vztek v jejích očích mu téměř zmrazil krev v žilách. Kdo sakra je, tahle holka se zjizvenýma rukama, co dokáže současně vypadat nevinně a o vteřinu později jako ztělesnění hříchu. Ale teď vypadala pořádně naštvaně a on ale v žádném případě nemohl dovolit, aby odešla. A když ji políbil a ona mu zasténala do rtů, měl pocit, jakoby se mu krev v žilách proměnila v lávu. Sevře jí ruku za zády pevněji a podívá se jí do očí a když vidí ty zlatem zářící oči a zároveň vztek tak žhavý, že by ho mohl spálit na prach, zvlní mu rty křivý úsměv.+ Půjdeme...+protáhne tlumeně, zvedne se a vede ji za sebou. Zčásti ještě trochu čeká, že se mu vyškubne a zmizí a nebránil by jí. Jenže oba vědí, že kdyby něco nepotřebovala, nepřišla by sem. Což také znamená, že nemá doma nikoho, kdo by se o tuhle potřebu postaral a on je za to rozhodně rád. Otevře dveře do svých pokojů, které využívá, když se rozhodne z různých důvodů tady zůstat. Zavře za nimi kouzlem a otočí se k ní.+ Četl jsem tvůj dotazník, Sintro. A mnohé věci už mi teď dávají smysl. +pousměje se a zvedne ruku, aby ji hřbetem ruky pohladil po tváři. A úsměv se mu rozšíří, když uhne+ Alergie na stříbro...+pronese tiše a oči mu blýsknou+ Je to bod, o kterém se dá diskutovat? +zvedne se zájmem obočí a sleduje každou, i tu nejmenší reakci+ Cítím, jak jsi napjatá. +řekne po chvíli tiše, dívá se jí do očí a když ji vklouzne prsty do vlasů a zvedne si její tvář k sobě, neuhne+ Nech mě, ať ti s tím pomůžu...+zašeptá do jejích rtů a pak je spoutá v polibku, dobyvačném, intenzivním, vášnivém, ale i zkoumajícím. Nepřestává ji líbat, když s ní pomalu postoupí k jedné stěně, na které je mříž, s vypolstrováním kůží do písmene X.. Zvedne jí jednu ruku a zacvakne ji do pout nad hlavou, stejně tak i druhou. Neujde mu, jak se jí zrychlil dech a z jejích očí mu přebíhá mráz po zádech a zároveň hrozí, že na místě shoří. Sklouzne jí rukama po těle, krátce sevře v dlaních její ňadra, nijak velká, vlastně spíš přesně do jeho dlaní. Vtiskne polibek na kopeček dmoucí se z korzetu a pak jazykem pohladí hojící se růžovou jizvu na pravém rameni a pak i na pravém, která je ale starší, už zahojená.+ Tolik jizev...taková škoda...+zašeptá a jeho horký dech se jí vpije do kůže. Klekne si, pohladí ji přes boky, vtiskne polibek na ploché bříško a zatáhne za šněrování jejích kalhot. Tlumeně zavrčí, když zjistí, že nemá kalhotky. Políbí ji na právě odhalený kousek jejího těla a pak se ozve další dvojité cvaknutí, když ji připoutá i kotníky. Vstane a zadívá se na ni a ten pohled si chce vpálit hluboko do paměti, jak se opírá do pout, tělo napjaté přesně na té hranici, kdy už by to mohlo být nepříjemné. Nepřestává ji sledovat, když si pomalu svlékne košili a hodi ji na zem. Kalhoty si nechá, ale rozepne si knoflík na džínech a když vidí, jak klouže pohledem po jeho těle a kousne se do rtu, zvlní mu rty hříšný úsměv+ Dočkáš se, zlatíčko...ale nejdřív si budeme hrát...+vykročí k ní, v očích divoký, ale dokonale kontrolovaný chtíč a ten pohled jakoby se propálil přímo do toho místa, které pulzuje touhou a potřebou tak intenzivní, až ji skoro donutí zasténat...+

[Rebecca Altamirano]

+jak jde za ním chodbou, chvíli opravdu přemýšlí o tom, že vypadne. Jenže pak si musí poctivě přiznat, že to nejen potřebuje, ale i chce. A to, že ten chlap je vážně pořádně sexy je taky slušný argument. Takže vejde za ním a když za nimi kouzlem zavře, na chvilku má zvláštní pocit, jakoby tohle rozhodnutí mělo být něčím důležitý. Pak ale už věnuje svoji pozorost Davidovi a uhne před jeho rukou, když se ji pokusí pohladit. + Možná. Později. +přivře trochu oči a když přistoupí blíž, zůstane stát a vzhlédne k němu, ale odpovědět už nestihne, protože ji začne líbat a rozhodně to není žádný opatrný polibek. Opětuje mu polibky stejně dravě, nezůstává mu nic dlužna a když pak za zády ucítí chladivé polstrování z kůže, dech se jí trochu zrychlí. Nechá se připoutat a když vidí, jak se na ni divá, má pocit, jakoby se jí už dotýkal. Dívá se mu do očí, když k ní vykročí a z té intezity jeho tmavých očí se slabě zachvěje. A od chvíle, kdy se jí začne plně věnovat, hraje s ní, střídá bolest s rozkoší v dokonalé rovnováze, až není schopna rozeznat jedno od druhého, hlas má ochraptělý z mnoha výkřiků a ví, že na zápěstích už má znatelné modřiny z toho, jak se do pout opírá, ale je jí to jedno. Vlastně přesně tak to chce; vidět na sobě stopy téhle noci, rozbolavělost těla, která na chvíli umlčí démony v její hlavě...+

[Jade]

+zamyšleně setře kapku krve, která dívce stéká po bělostné kůži; chvilku ji sleduje očima, a pak ji zastaví dřív, než ukápne na koberec. Děvče dýchá trochu přerývaně, ale tep už se jí evidentně uklidnil, sklouzla do lehce zamlženého oparu únavy, rozbolavělosti a postkoitální malátnosti. Pomalu zamrká, jako by ho každý pohyb stál neskutečně moc úsilí. V duchu ohmatá tu zvláštní prázdnotu, která po tomhle vždycky následuje; kromě ní už cítí jen smrtelnou, těžkou únavu, která mu kovově spoutala všechny končetiny i mysl. Pomalu sklouzne dlaní po jejím boku, polaská konečky prstů zmodřené plochy, které se jí začínají na kůži znatelně rýsovat. Pak prudce ruku stáhne, skloní se a natáhne si kalhoty. Obléká se beze slova, úsporně a účelně, ale v jeho pohybech je znát vyčerpání, a konečně taky určitý klid. Dojde ke stolku, kde před několika hodinami nechal svoji nedopitou skleničku, a pod nohama mu přitom zakřupou střepy z rozbité vitríny. Radši se o něj neopírá, aby podlomená statika kusu nábytku nepovolila, jen si tu skleničku vezme a na jeden lok ji do sebe obrátí. Dívka pořád upírá oči do koberce, ani nehlesne; dobře, do očí se jí ani dívat nechce. Tiše si olízne rozbitý ret a celé nahé tělo se jí trochu chvěje. Otočí se k ní zády, posbírá si svoje věci a beze slova odtamtud odejde; nic na světě teď nechce víc než si lehnout do postele a na několik hodin blaženě odpadnout, uzavřít tenhle zkurvenej den a hodně rychle na něj zapomenout. Na recepci si převezme zpátky svoji zbraň a nechá celkem slušný dýško v hotovosti, holka si ho koneckonců víc než vysloužila. Vyjde diskrétním východem do postranní uličky, ujistí se, že na nic nezapomněl, a přemístí se rovnou do svojí ložnice. Se svlékáním už se neobtěžuje, jen se odzbrojí a zuje, zkontroluje mobil, a když se zdá, že nehrozí žádný akutní potíže, natáhne se na postel a během několika vteřin upadne do spánku podobnýho bezvědomí+

[Rebecca Altamirano]

+pomalu a líně nechává vplouvat své vědomí zpátky do reality. Přehled o čase ztratila už dávno a momentálně si nedokáže vybavit ani to, kdy se dostala do téhle obrovské postele. Cítí v pokoji svoji vlastní krev, ale ví, že už nekrvácí. I když viděla, jak moc rád by David použil dýky s příměsí stříbra, nedovolila to; na to se přece jen neznají dostatečně dlouho. To jí zcela nevhodně stáhne myšlenky k tomu, že Jadovi to dovolila. Mnohokrát. Zamračí se a přinutí se vyhnat z hlavy otázky, které hned začaly otravně dotírat a žádat odpovědi. Ucítí na rameni lehký dotek a pootočí se, aby na něj viděla. Sleduje, jak jí jemně přejede prstem přes už téměř úplně zahojenou jizvu po kulce, kterou utržila asi před sto lety v Bunkru. A je to tady zase. Zase se jí vetřel do hlavy, aniž by byl zván. Zamračí se a sedne si, čímž se od Davida odtáhne.+
Nejspíš mi nepovíš, co se stalo, že? +řekne tiše a zadívá se na její profil, dokonale bezvýrazný.+ Ani o těchhle...+pohladí jednu z jizev křižujících záda a ani ho nepřekvapí, když pod jeho dotykem uhne+
Ne, Davide. To se naší smlouvy totiž nijak netýká. +odhodí přikrývku, vstane a začne po pokoji sbírat své oblečení a oblékaat se.+
+Cítí, že teď nemá smysl se jí dál na něco ptát a že už mu ani nedovolí žádný dotek. Ten kontrast mezi touhle ledovou královnou a ženou, která ještě před okamžikem sténala rozkoší v jeho posteli je až děsivý. Jenže jeho spíš fascinuje. A on umí vyčkávat...+ Máš pravdu. Pro...+začne, ale vzápětí se ozve zaklepání na dveře. Zamračí se, protože všichni vědí, že když je tady, nemají ho rušit. Pokud to není naprosto nevyhnutelný+ Ano? +houkne přes dveře a mezitím se taky začne oblékat+
Pane Sterne, omlouvám se, ale budeme potřebovat vaši pomoc. +ozve se hlas recepční+ S léčením. +dodá a podle zvuku podpatků hned zmizí+
Práce volá...+pousměje se Becca a zapne si poslední háček na korzetu a zamíří ke dveřím+
Jo, vypadá to tak. +přikývne a sleduje, jak si zapíná korzet a musí potlačit chuť zapnout je sám.+ Počkej...+chytí ji za ruku, když prochází kolem něj+
To nevadí, stejně musím jít. +pokrčí lehce rameny, ale když ji chytí za ruku, zastaví se a vzhlédne k němu a pak se podívá na ruku, kterou jí drží a jemně, ale neústupně ji z jeho sevření vyprostí+ Mám zaplacený členství, Davide. Přijdu znovu...+pousměje se a je to kupodivu docela milý úsměv+ Měj se. +rozloučí se, vyjde z pokoje a zamíří k východu. Když prochází chodbou s ostatními pokoji, v jednu chvíli má pocit, jakoby cítila...Ne, sakra, už dost! Podrážděně zafuní sama nad sebou, rychle vyjde ven, kde si vezme od poslíčka klíče, nastoupí a zamíří domů+