Káhira, Egypt

[Rebecca Altamirano]

[Rebecca Altamirano]

+z Guns zamíří přímo na letiště. Do odletu jejího letadla zbývá asi půl hodina, přesto s odbavením ani s tím, že má s sebou zbraně nejsou žádné potíže. Bez problémů ji provedou vip vchodem a exkluzivní letuška ji odvede k jejímu místu v první třídě. Když odstartují a naberou směr Egypt, slunce sklánějící se k západu se ostře odrazí od křídel a Becca znechuceně zatáhne záclonky. Myšlenky se jí neustále stáčí k tomu, proč si dal Seth tu práci, aby sehnal meč od Hattori Hanza jen proto, aby ho nabídnul v aukci. Kde bral tu jistotu, že to vyhraje ona. A pak jí to v jediném záblesku prozření dojde.+ Ty bastarde... +vydechne šokovaně, ale na to, aby to otočila je už pozdě. Nehledě na to, že ten meč vážně chce. A tak se snaží uklidnit a připravit se na setkání s mužem, kterého naposledy viděla v sedmnácti letech a dalších dvacet let jí trvalo, než se jí povedlo trochu na něj zapomenout.+

+po přistání si pronajme auto s tmavými skly v první autopůjčovně, kterou potká a s nepříjemným mrazením v zátylku se čas od času podezíravě rozhlédne. Cítí, že ji někdo sleduje, ale nic podezřelého nevidí. Přesto jí ruce úplně bolí touhou vytáhnout browning, čistě pro jistotu. Sotva nastoupí a vyrazí k jednomu z menších přístavů u Nilu, kde se má dojít k předání, zazvoní jí mobil. Zapne handsfree a vzápětí si gratuluje, že to udělala protože se z přístroje ozve Jeho hlas.+

[Seth]

+sedí pohodlně usazený na měkkém gauči v místnosti, jejiž interiér je přehlídkou luxusu, elegance a okázalé demonstrace moc a bohatství. Dokonalou iluzi egyptského paláce z úsvitu éry faraonů kalí pouze několik monitorů počítačů, kamery bezpečnostních systémů a ochranka oblečená v tradičních černých oblecích. Muž zaujatě sledující jeden z monitorů je vysoký téměř 190cm, jeho tělo je štíhlé, šlachovité, ale o síle skryté uvnitř není pochyb. Dlouhé černé vlasy mu splývají téměř do půl zad a když se se zájmem předkloní blíž k monitoru, spadnou jako černý vodopád podél jeho ostře řezané tváře. Zářivě modré oči se mu třpytí jako ledové krystaly a prstem si zamyšleně přejíždí po plném spodním rtu a nepřítomně si pohrává s piercingem uprostřed. Na monitoru pozoruje Beccu, jak nastupuje do auta a napjatě se rozhlíží a rty mu zvlní ďábelský úsměv. Vyťuká pár tlačítek a sleduje jak Becca zapojí handsfree a ohlásí se.+

Vítej v Káhiře, honey. +zapřede a v těch čtyřech obyčejných slove je tolik hříchu, nebezpečí a skrytých hrozeb, že z nich přímo prosakují.+

[Rebecca Altamirano]

+v duchu děkuje všem egyptským bohům (kromě jednoho:D), že použila handsfree, protože v opačném případě by se mobil válel kdesi u plynového pedálu. Zhluboka a mírně roztřeseně se nadechne, aby se co možná nejvíc uklidnila.+

Sethe, dík za milý přivítání. +odvětí věcným tónem+ Počítám, že ta dvě černá suvéčka, co mě od letiště sledují jsou tvé pojetí uvítacího výboru. +optá se konverzačně a krátce se podívá do zpětného zrcátka. Pořád tam jsou.+ Doufám, že tenhle výlet nepodstupuju zbytečně, ale každopádně ti tleskám. Naplánoval jsi to dokonale. a já ti na to jako dokonalá blbka naletěla. +pomyslí si, ale nahlas to neřekne.+ Nečekala bych, že si budeš pamatovat, jak moc po tomhle meči toužím už od...+zarazí se, protože právě na tu dobu narážet nechce.+

[Seth]

Ach a já věřil, že si jich nevšimneš. +pomlaskne nespokojeně, ale i přes zkreslený zvuk v mobilu mu z hlasu zaznívá pobavení.+ Nepodvedl bych tě, honey. Nikdy jsem ti nelhal. +dodá tišeji a temný odkaz na minulost tam zazní zcela zřetelně. Becca potlačí zachvění.+ Hmm, pamatuju si toho mnohem víc, než tvé nejtajnější tužby a přání... +úsměv, který mu zvlní smyslné rty je z těch slov cítit i na dálku.+ Na další ulici doleva, honey. +změní téma tak rychle, že Becca chvíli přemýšlí, co to sakra mele.+ Brzy na viděnou... +usměje se koutkem rtů a s pohledem upřeným na monitor sledovacího zařízení ukončí hovor.+

[Rebecca Altamirano]

Možná bys mě neměl podceňovat, Sethe. Dost jsem se od té doby změnila. +upozorní ho tiše, ale důrazně+ Jo, to je jedna z mála věcí, která mě u tebe uklidňuje. Ty ostatní mě většinou spíš neskutečně sraly. +zavrtí hlavou, ale koutky jí cuknou.+ Hmm, dík za navigaci. +ušklíbne se a dle instrukcí vjede do tmavé uličky končící plotem, evidentně pod vysokým napětím.+ Paranoia, matka všech starých upírů. +protočí oči, když vystoupí a zkontroluje si všechny své zbraně. Nehodlá se o ně nechat připravit za žádných pošahaných podmínek, které jí Seth nejspíš nastíní. Když za ní zastaví i dvě černá SUV jejího doprovodu, je připravená vstoupit do jámy lvové.+

Je mi jasný, že mě chcete prohledat, ale ušetřím vám práci. +koukne z jednoho bodyguarda na druhého.+ Mám u sebe browning a desert eagle s plnými zásobníky stříbra a speciálními dum-dum náboji naplněnými silným uv-zářením. Vím, že Sethovi to neublíží, ale vám zcela jistě ano. +usměje se na ně mile.+ Takže když se budem všichni chovat slušeně a civilizovaně na žádnou krev a prach vůbec nemusí dojít, ne? +stále se na něj líbezně usmívá a přestože ji oba převyšují o víc jak hlavu a nejmíň padesát kilo, usoudí, že bude vážně lepší tuhle drobnou upírku moc nedráždit. Navíc mají stejně zákaz na ni jakkoliv sahat, takže jen přikývnou. Hned na to se otvře brána a všichni tři vejdou. Rychlým krokem zamíří k jediné velké skladištní budově, která je osvětlená silnými reflektory osvětlujícími prostor jako za jasného dne. Jeden z bodyguardů vyťuká bezpečnostní kód a otevře Becce dveře, která bez váhání vejde dovnitř, přestože jí mrazí v zátylku a ta malá, sedmnáctiletá holka, která se v ní stále ukrývá, zuřivě kroutí hlavou a chce odtud ihned pryč.+

Vítej zpět, Nimet...+ozve se po její pravé ruce. Becca sebou prudce trhne a ohlédne se. Když Seth vystoupí ze stínu, musí bezděky zadržet dech. Vypadá stále stejně jak si ho pamatuje. Sexy, hříšně, nebezpečně. Jako smrtící dravec, před kterým není radno prchat, přesto je to pocit, převažující nad všemi ostatní.+

Neříkej mi tak, Sethe. To jméno nepoužívám už téměř dvě staletí. +prohlásí s větší odvahou v hlase, než skutečně cítí a zadívá se mu do očí. Skutečnost, že musí dost zaklonit hlavu, aby tak mohla učinit ji štve víc, než kdy dřív. Vždycky jí to u něj vadilo.+

[Seth]

+s mírně pobaveným úsměvem na smyslných rtech sleduje, jak Becca vyhrožuje jeho ochrance. Když vstoupí, ostražitá a napjatá, okamžik ji ze stínu pozoruje. Změnila se. Z té mladé, vzpurné, ale v hloubi vyděšené a po bezpečí toužící dívce se stala sebejistá upírka, jistá si svými schopnostmi a vyzařující vlastní moc, kterou ale dokázala velmi dobře skrývat a dát tak nepříteli falešnou představu o její bezbrannosti, které ještě nahrávala její drobná postava a jemný obličej. Všiml si i jizev pokrývajících její ruce a ten pohled ho zabolel téměř fyzicky.+

+když ji osloví jejím původním jménem, překvapí ho tvrdost v jejím hlase, kterým mu odporuje. Přistoupí k ní tak blízko, že ihned vycítí teplo, které z jejího těla vyzařuje, spolu s exotickou vůní, která je tak neuchopitelná, stejně jako ona.+ Velmi jsi se změnila, Nimet. +řekne tiše a pohledem svých hypnotických, světle modrých očí se ponoří do hloubky jejích tmavě hnědých.+
"To se dá, po skoro dvou staletích, docela čekat." odsekne mu Becca a o krok ustoupí, aby si uvolnila osobní zónu. "Kde je ta katana?" Vysloví hlavní důvod své přítomnosti a Seth se zamračí.
"Opravdu bych tě sem jinak nedostal, co?" Zavrčí a v jeho tónu se zračí docela obyčejná, uražená mužská ješitnost. Becca se neubrání úsměvu, přestože ví, že ho to naštve ještě víc. Pohled v jeho očích ještě o odstín potemní.
"Nedostal. Tohle už snad máme za sebou, Sethe. Je to už spousta let a já už nejsem tvoje hračka pro pobavení." Výraz v očích jí při vzpomínce na tu dobu ztvrdne a podvědomě sevře ruce v pěst, aby potlačila zachvění a mrazení v zádech, které jí jeho dravčí pohled vyvolává úplně stejně, jako tenkrát.
"To by se dalo snadno změnit..." prohlásí hrozivě tichým hlasem a znovu přistoupí těsně k ní. Skloní k ní tvář, aby přitiskl své rty na její a jeho dlouhé, černé vlasy mu spadnou podél tváře jako černá opona z havraních křídel. Jednu ruku jí ovine kolem pasu, ale těsně před tím, než se jeho pevné rty dotknou jejích, ucítí chladný kov dýky na krku. Otevře ledově se třpytící oči a zahledí se do jejích, planoucích vztekem a nevyslovenou hrozbou.+
"Pusť mě, Sethe, protože tady opravdu nechci prolít ničí krev. Překvapivě ani tvoji." Prohlásí hlasem tak klidným a bez emocí, že to na okamžik překvapí i ji samotnou. Po několik úderů srdce ji bez pohnutí zírá do tváře. Pak ji ale pomalu pustí a o krok ustoupí. Dívá se na ni, jakoby ji viděl poprvé a rty mu zvlní potměšilý, děsivý úsměv.
"Překvapuješ mě tak moc, že vůbec nevím, jak s tebou jednat, Nimet...Rebecco." Opraví se a zvedne koutek rtů v náznaku úsměvu. Krátce kývne na jednoho upíra stojícího opodál a Becca schová dýku zpět do zápěstního pouzdra.
"Venku jsi tvrdila, že máš jen pistole." Prohlásí obviňujícím tónem.
"Copak, byl bys radši, kdych do tebe udělala díru Desert Eaglem?" Zvedne Becca zvědavě obočí a nespouští ho ani na okamžik z očí.
"Stejně by mi to neublížilo." Odfrkne si Seth pohrdavě a opře se o jeden z pozlacených sloupů.
"Asi ne, ale mě by to fakt zvedlo náladu." Odvětí Becca s milým úsměvem. Sethův propalující pohled se snaží ignorovat, což se jí docela daří, protože se vrátí upír, kterého poslal pryč a nese to, kvůli čemu sem vůbec přijela. Oči se jí nepatrně rozšíří, ale jinak dál drží pečlivě neutrální, ale ostražitý výraz. Upír položí katanu na stolek kousek od ní a o krok ustoupí.
"No, tak ji můžeš zkontrolovat. Přesvědčit se, že je to opravdu meč od Hattori Hanza." Mávne elegantně rukou ke stolku gestem prodejce luxusních aut. Becca k meči váhavě přistoupí a opatrně pohladí černé, lesklé pouzdro. Zvedne katanu ze stolku, podrží ji vodorovně před sebou a zlehka zatlačí dovnitř, aby uvolnila pojistku. Pomalu vytahuje katanu na světlo a když se od čepele odrazí teplý svit stovek svící, bezděky zadrží dech. Zlehka s ní švihne, jen proto, aby slyšela zpěv vzduchu na ostří a rty jí zvlní slabý úsměv. Opatrně katanu zase vrátí zpět do pochvy a políží na stolek.
"Nepochybovala jsem o tom, že skutečně máš to, co nabízíš, Sethe." Prohlásí měkkce a zadívá se mu do očí. Na stůl vedle katany položí šek na šedesát milionů dolarů a výměnou se znovu chopí meče. Už ho nehodlá dát z ruky a s hladkým povrchem saya v ruce má pocit, že by se klidně postavila celému světu.
Seth ji stále pozoruje s tvrdým leskem v modrých očích a když na stůl položí šek, svaly na čelisti se mu na okamžik napnou potlačeným hněvem.
"Nejdřív jsem ti ji chtěl dát, ale teď vím, že nemá cenu ti nic takového ani navrhovat. Nebo se pletu?" Když Becca jen zavrtí hlavou, unikne mu neveselé zasmání, které vyvolá mrazení v zádech všem přítomným.
"Je mi jasné, že bys za to chtěl něco, co bych ti nemohla a ani nechtěla dát." Řekne Becca tiše, ale s jistotou a pomalu začne couvat ke dveřím.
"To asi ano." Souhlasně přikývne Seth a v očích mu temně zablýskne. "Ale není všem dnům konec, Nimet. A čas pro mě nic neznamená, to dobře víš." Prohlásí s nevyslovenou hrozbou, ale zároveň i přislíbem něčeho, co jí vyvolá známé motýlky v břiše. Zamračí se na něj.
"Na to zapomeň, Sethe. Budu nesmírně šťastná, když tě nejmíň dalších dvěstě let neuvidím." Ušklíbne se a ve chvíli, kdy Seth kývne na ochranku, aby ji zadrželi, se Becca přemístí přímo na toalety Káhirského letiště. Ví, že si netroufne jít po ní hned a mezi tolika lidmi a nemýlí se. Se spokojeným úsměvem si koupí letenku na první volný let a zmizí z Egypta a prozatím i ze Sethovy blízkosti.+

[Rebecca Altamirano]

+pravděpodobně by neovládla nutkání protočit oči nad tím jeho výrazem, naštěstí to ale nestihne, protože v tu chvíli se aktivuje přenášedlo. Přetrpí vteřiny v nicotě, které se zdají jako minuty a sotva ucítí pevnou zemi pod nohama, zhluboka se nadechne horkého, suchého vzduchu s vůní moře, koření a typického pachu přístavišť. Když se trochu vzpamatuje, okamžitě ji přepadne zlé tušení, ještě podpořené něčím, co zatím nemůže pojmenovat. Znovu se nadechne a rozhlédne se. Slunce právě zapadá za obzor a přestože jí v téhle denní době slunce už většinou nevadí, tady jí ještě trochu zaštípe kůže. Instinktivně si přejede rukama po pažích. A v tu chvíli jí dojde, co to cítila mezi typickými pachy přístavu.+ Krev. Cítím krev. Spoustu. +vydechne tiše, všechny smysly na maximum zostřené. Five-Seven jí vklouzne do ruky skoro sám, opatrně vykoukne zpoza zdi do uličky, která končí o pár desítek metrů dál, širokým prostranstvím bez jakéhokoliv osvětlení. Přesto pro její oči není těžké rozpoznat, co je to uvázané u dvou kamených sloupů.+ Musíme pryč. Je to past. +stiskne rty, když se znovu skryje za zdí a přemáhá zuřivý vztek, který jí začíná proudit žilami+

[Jade]

+sotva se přemístí, jeho lidi se navyklým způsobem rychle rozprostřou, a když to vypadá, že jim nehrozí bezprostřední nebezpečí, dva z nich rozsvítí tlumená světla, jejichž měkká záře osvítí dvě bezvládná, očividně mtvá těla u sloupů. Okamžitě pozná, komu patří; jsou to dva jeho lidé¨, které poslal jako předvoj, oblíhdnout situaci, připravit jejich příchod, monitorovat oblast. oba zná už spoustu let, a oba patřili k jeho velice dobrým spolupracovníkům. Zvedne se v něm vlna vzteku, bílé žhnoucí čiré zlosti nad tím, že si někdo dovolil na ně sáhnout. Pevně sevře čelisti, a oči se mu lesknou chladným vztekem, ale momentálně moc dobře ví, že teď s tím nic neudělá. Zvedne ruku a rychle dá ostatním znamení k rychlému stažení zpátky, a popadne Beccu za předloktí, aby je přemístil, protože ona samozřejmě jejich domluvená znamení nezná, ovšem jakmile se pokusí vstoupit zpátky do meziprostoru a protáhnout se do Anglie, ucítí známé stažení sítě protipřemisťovací bariéry, která je nepustí z místa+ Kurva. +uteče mu pod vousy+

[Rebecca Altamirano]

+i kdyby jí nebylo jasné hned, kdo jsou ti mrtví, při pohledu na Jadea by jí to okamžitě došlo. Nijak proto neprotestuje, když ji chytí za ruku, aby je přemístil pryč, protože odtud chce zmizet tak rychle, jak je to možné. Že je ale všechno v hajzlu jí dojde hned na to. Ze všech sil potlačí strach, který jí na pár vteřin sevře hrdlo, zhluboka se nadechne a vydechne, aby se uklidnila.+ Zdá se, že Seth nechce hrát podle našich pravidel. No tak fajn. Ať je po jeho. +usměje se studeně a zadívá se na Jadea+ Vylákám ho ven z tý jeho pavučiny, vy zatím rozmístěte ty nálože. Zabijte každýho, koho po cestě potkáte. Včetně toho zkurvenýho kouzelníka, co se nechal nalákat na Sethovy prachy. +stiskne rty a přestože se jí to ani trochu nelíbí, nehodlá ustoupit. Z té hodné, civilizované holky z obchodu se zbraněmi toho v jejích očích moc nezůstalo. Teď je v nich vidět jenom to, co jí pomohlo přežít téměř dvě staletí bez ochrany jakékoliv organizace. A jelikož se s ním o tom nehodlá dohadovat, poprvé přestane své schopnosti skrývat a než Jade stačí mrknout, nebo se jen nadechnout k námitkám, je Becca pryč. Objeví se mezi oběma sloupy a zadívá se na zmučená těla jeho lidí. Pak se od nich odvrátí, sevře v dlani Five-Seven a zadívá se na široká vrata do stejné části skladiště, ve které si před pár měsíci vyzvedávala katanu. Bez varování pak prudce mávne levou rukou, ozve se ohlušující výbuch a vrata se rozletí na tisíce kousků, aniž by ji byt jen jediný kousek zasáhl. Když se prach trochu usadí, objeví se silueta vysokého, štíhlého muže. Na rtech mu pohrává slabý, arogantní úsměv a ledově modré oči upírá přímo na Beccu+