Bucuresti, Romania

[Gabriel]

+jemně ji olíbává a okusuje krček a pomalu postupuje níž, až rty pevně obemkne bradavku a začne ji intenzivně sát a laskat. Když řekne jeho jméno, zamručí jí hluboce do kůže a pevněji sevře její boky, až možná bude mít trošku zarudlý otisky v kůži.+ Hmm, to asi jsem...+konstatuje a nechá se od ní povalit. Trochu se nadzvedne, aby mu mohla sundat tričko a tím zvedne pánev proti ní, takže může jasně cítit, jak rád tam s ní je. Přitáhne si ji na sebe a polibky ji vášnivě oplácí, rukama ji přejíždí po zádech, až na zadeček a nakonec jí zručně zbaví i kalhotek. Sevře v dlaních její zadeček a přitiskne si ji pevněji k erekci, stále uvězněné v džínech.+

[Syriana Spinnel]

+Hrdelně zasténá a vyklene hrudník vstříc jeho žhavým rtům. V klínu jí tepe dosud nenaplněnou touhou, potřebou mít ho hluboko v sobě, čím dřív, tím líp.+ to máš bouchačku, nebo mě tak rád vidíš? +zasténá, jeho zvrdlou erekci přitisklou ke svému klínu.+ Prosím tě, sundej si to. +Zakňourá a škubnutím mu rozepne kalhoty, rukou vklouzne pod ně a sevře v dlani jeho rodinné poklady. Sklouzne po něm dolů, vysvobodí ho z a uvězní jeho hlavičku ve svých rtech. Vsaje a obkrouží ho a culí se jak kočka, která slízává nejsladší smetanu.+

[Gabriel]

Jak si přeješ...+zavrčí tlumeně a bleskově ze sebe kalhoty serve. Když ucítí to horké vlhko, hrdelně zasténá a svaly na břiše se mu stáhnou, jak se snaží ovládat; dívá se na ni dolů, oči bledě zlaté, jak je v tuhle chvíli i jeho vlk těsně pod povrchem a oba tak sledují svoji družku. Natáhne ruku a hladí ji ve vlasech; když už cítí, že se déle ovládat nedokáže, sevře v pěsti hrst jejích vlasů a jemně, ale důrazně se od toho sladkého mučení osvobodí. Vytáhne si ji k sobě, nadzvedne ji v bocích a pomalu si ji spustí na sebe, dívajíc se jí upřeně do očí. Když je v ní až po kořen, kontrolovaně se nadechne, vydechne a zlehka nadzvedne pánev proti ní. Určování tempa ale nechá na ní, dlaně jí položí ne stehna a zlehka do té vláčné, pružné kůže zatíná prsty+

[Syriana Spinnel]

+Mít takovou moc nad mužem, je naprosto dokonalý pocit. Krásný, takový, že si připadáte jak bohyně. Nejsou potřeba žádná slova. Teď je na řadě řeč těl, po staletí tak známá všem milencům. S úsměvem sklouzne po celé jeho délce, až dosedne na jeho bedra, špičku mužství hluboko, velmi hluboko uvnitř sebe. Kdyby to šlo, tak by spokojeností předla. Na chvíli jen tak zůstane, užívá si toho pocitu vyplnění a pak se začne pomalu, líně pohybovat, na tváři rozlitý široký úsměv. Zorničky má rovněž rozšířené, skoro jako feťák, který právě nastoupil do vlaku nejlepšího rauše na světě. Má dojem, že tohle mučivé pomalé nasedání ji roztřišťuje na miliardy malinkých kousíčků víc, než kdyby do ní bušil jak zběsilý. I když ten příslib divokého, nespoutaného sexu je hned za okrajem a to ji vzrušuje ještě víc.+

[Gabriel]

+nechává jí zcela udávat tempo a upřeně ji pozoruje. Užívá si ten pocit, být hluboko v ní a sám se drží pevně pod kontrolou. Po chvíli ale cítí, jak se jeho železná sebekontrola začíná pomalu tříštit ve vlnách vzrušení a náhle ji v jediném okamžiku obejme a přetočí se s ní, takže je náhle pod ním. Usměje se jí šelmovsky do tváře a hluboce ji políbí a pak převezme kontrolu on. Prohloubí a zrychlí přírazy, zvedne jí nohy a dostane se tak ještě hlouběji, až se otírá o to magické místečko hluboko v ní. Postupně zrychluje, jak ho její svírající horkost čím dál rychleji postrkuje k tomu zničujícímu výbuchu po kterém touží, ale zároveň ho chce oddálit co nejvíc. Je ale odhodlaný počkat na ni, vášnivě ji líbí, plení její ústa ve stejném rytmu, v jakém plení její lůno, až mají oba rozbolavělé a pohmožděné rty. Nakonec sklouzne rty na její hrdlo, jemně, ale tak, že to rozhodně cítí, stiskne zuby jemnou kůži a z hrdla mu unikne hluboké, temné zavrčení a místnost znovu naplní ta magická, kořeněná vůně, dávající všem najevo, že je JEHO.+

[Syriana Spinnel]

+poťouchle se zasměje, kousínek před tou propastí. Naprosto a dokonale zbožňuje ten pocit mít svého chlapa na sobě, celou jeho mužskou sílu. A pak se do toho Gabriel opravdu pustí. Skrze divoké polibky ji unikají mručivé steny, až skoro nemůže popadnout dech a rty má opuchlé a rozbolavělé, tvář citlivou od jeho krátkého strniště. A pak, přesně v tu chvíli, kdy se v ní začne vlk otřásat v slastných křečích, se rozpadne na miliony kousíčků hvězd. Ještě víc pevněji se jej chytí za ramena a zatne paže. Místnost provoní ta nejnádhernější vůně na světě, která jí ulpí na pokožce až jí zamotá hlavu. V okamžiku kousnutí ji strhne ještě hloubš a Syr zvolá do ticha místnosti jeho jméno tak hlasitě, že je musela slyšet celá smečka. Cítí se naprosto dokonale, úžasně. Je tam, kde má být, v náručí svého chlapa a doma. Co může být lepšího?+

[Gabriel]

+užívá si ty poslední slastné dozvuky vyvrcholení, stale v ní, než se po chvíli odkulí a stáhne si ji do náručí. Něžně ji políbí na šíji a přitulí si ji co nejblíž k sobě.+ Vítej doma, družko. +mroukne jí do ucha s úsměvem a nemá v úmyslu ji pouštět+

[Syriana Spinnel]

+Spokojeně si mu hoví na hrudníku, vlasy rozprostřené přes jeho kůži.+ Už jsem ti řekla jak nádherně voníš? +zabrouká mu do kůže a znovu nasaje tu dokonalou vůni, až ho má plnou hlavu. A nad jeho oslovením se musí usmát, zní to hezky.+ můžeš mě unášet častěji +krouží mu prstem po kůži břicha a pořád se tak jako culí.+

[Syriana Spinnel]

*dneska je zasranej dlouhej den. Od rána už ji vyzvaly další tři ženy a ne že by ji to zmohlo, ale zacalo ji hodně bolet zas to rameno. Zrovna se chystá že si dopřeje dlouhou horkou sprchu, když někdo zase zaklepe.* už zase ?? *otevře dveře a za nimi stojí drobné děvče, které má na starosti office smečky *
Olena: Alfo, *skloní hlavu*,
S: ahoj, co se zase děje? *pozvedne obočí nad dívčiným zachmuřeným výrazem *
O: mohu s vámi mluvit?
S: no jasně, pojď dál *otevře dveře do obýváku jejich alfa pokoje*
O: děkuji *vejde dovnitř.* alfo, *vytahne z tašky velkou nažloitlou obalku vypadající dost formálně * tohle ti přišlo od vůdce Uralské smečky.
S: *zastaví se uprostřed pohybu, tedy vyslékání mikiny.* S Uralskou smečkou jedná Gabriel, *zamračí se a na čele se jí udělá vráska.*proč by psali mě? *dívka jenom pokrči rameny a obálku jí podá * díky *rozlepí to a začne číst. Chvilku jí trvá než si osvěži azbuku.* Bolšoj durak *zavrčí Syr a koukne na Olenu.* Gabriel l tom ví? *koukne na ni přísně. *
O: *v jednu chvili její alfa vypadá naprosto neškodná a v druhé ji vyděsí k smrti.* rychle zavrtí hlavou* ne Alfo, šla jsem hned za vámi.
S: přísahej mi, že budeš o tom dopisu mlčet. *jo upírá na ni svuj mega alfa pohled*
O: jistě alfo, *pípne vyděšeně ale zároveň by ji zajímalo, co v tom dopise bylo napsané. *
S: fajn, můžeš teď jit. Děkuji ti.

[Syriana Spinnel]

+Tu dlouhou sprchu si neodepře, ale už z ní nemá tak dobrý pocit. Vlastně spíš má chuť mlátit hlavou do kachliček. To je prostě tak typické. Proč by něco mělo jít jednoduše, že jo. A Gabriel bude zuřit, ne, zuřit je slabé slovo jestli na to přijde. Že na to přijde je jasné, ale vážně doufá, že to bude až za nějaký (hodně dlouhý) čas. Vážně uvažovala nad tím, že by mu to prostě řekla, ale na miliarda tisíc procent si je jistá, že by na takové podmínky nepřistoupil a tím pádem by přišli o možnost získat panaceu. A to prostě nejde, ne potom, co se ráno byla podívat na Olega a Káťu.
Povzdechne si a ztrápeně opře hlavu o vlhký obklad sprcháče.+ co mu u Merlina řeknu? +vysloví na hlas a zní trochu zoufale.+ Vyleze z koupelny zabalená do ručníku a koukne na hodiny na stolku. Jedenáct pryč, pán domu se za chvilku vrátí. Do pytle. Musí vyrazit co nejdřív, ale rozhodně ne dřív než ráno. Být vůdce je sakra tak zatraceně těžký.+