od Payne » 31 pro 2018 03:33
+postaví se do řady vedle ostatních a když se otevřou dveře, automaticky vzhlédne a zadívá se tam. Na chvilku, jen na zlomek vteřiny, kratší než mrknutí oka, pocítí něco, co by mohlo být možná radost, že ho vidí. Jenže vzápětí si vybaví Deana a jeho výraz, když mu řekla, že musí jít, zatímco se na něj dívala přes svátečně prostřený stůl a ten pocit, zmizí tak rychle, že může klidně předstírat, že nic takovýho ani necítila. V každým případě pro jistotu se dívá do země, dokud si není jistá, že dostala svůj výraz pod kontrolu a pečlivě poslouchá, co bude jejich úkol. Že to dost možná bude osm hodin úplně zbytečně promarněných jí náladu moc nevylepší, ale drží pečlivě neutrální výraz, když si přebírá svoji složku. Krátce do ní nahlédne, v duchu si už prochází body, ale ze všeho nejdřív tu osobu prožene darknetem. Ten se jí totiž víc než osvědčil. Trochu se pousměje, zase složku zavře a když vzhlédne, zjistí, že se dívá Billymu přímo do očí. Má pocit, jakoby udělala krok do prázdna, jednak proto, že to nečekala a taky proto, že jeho oči jí zrovna klid a vyrovnanost nepřináší. Na okamžik možná ta její pečlivě bezvýrazná maska sklouzne a poodhalí něco z těch démonů, se kterými se potýká; ať už svými vlastními nebo i jinými. Celkem rychle se ale vzpamatuje a jen se pousměje jedním koutkem, i když spíš než úsměv to je tentokrát úšklebek. Podívá se na hodinky na své ruce a zjistí, že do deseti večer ještě zbývá dvacet minut a rozhodne se, že prvotní průzkum udělá ještě odtud, v teple. Z tašky si vezme svůj notebook, napíchne se na síť a ponoří se do zákoutí darknetu, kde je po těch měsících už jako doma. Dobré na tom je to, že hned zjistí, kdo její cíl je a že ona civila sledovat nebude. No, aspoň to všechno k něčemu bude, ušklíbne se v duchu. Chvilku před desátou si sbalí věci, pořádně se oblíkne, vezme si všechno vybavení co nafasovali a celkem odhodlaně vyrazí do víru nočního, svátečního New Yorku.+
I'm not a victim. I'm a survivor.