Operace "Fireworks"

[Manori]

*vzhlédne od Postracha*Pomož mi ho přidržet, prosím tě...*mrkne na Beccy, když zaparkuje* nebo si to budu moct píchnout leda tak sobě...potřebuju třetí ruku a tu jaksi nemám...ty ne.*koukne na Ulrišku, která se natahuje, že by taky držela* nepotřebuju ještě tobě rovnat nos. Dojdi se spíš mrknout, jestli tady má někdo z našich pilotů službu...*podívá se na Beccy* taky se bojím, co by to s nima udělalo...zas tak dlouho to letadlo neletí...jen musíme dát pozor na ty krvácející rány...hm...něco mě napadlo...nejdřív ale tohle...*znovu se podívá na Postracha, odhodlaná tentokrát ho společnýma silama přemoct*

[Postrach]

*nechce se nechat, takže chvíli to vypadá na slušnou přetlačovanou, ale pak si nějakým šestým smyslem uvědomí, že se mu snaží pomoct, tak povolí, i když svaly má pořád zaťaté, div že o něj Man nezlomí jehlu*

[Rebecca Altamirano]

Jasně...+přikývne a přidrží Postracha. Chvilku se tam trochu kočkujou, ale nakonec se zadaří.+ Jo, ty rány...+podívá se na ně a zamyšleně se kousne do rtu+ Možná bych s tím taky mohla něco udělat. A technicky vzato i s...+zadívá se znovu na Man a poklepe si na spánek+ Ale s tím bych asi radši počkala až na to, co řekne pan Ho. +v žádným případě nehodlá riskovat, že to ještě zhorší. Pak jí dojde, co říkala o pilotech+ Takže zase letadlo, jo. +zatváří se trochu kysele, ale pro to, aby je zachránily je ochotná přežít mnohem víc, než pár hodin deset kilometrů nad zemí:D+

[Manori]

Uf...*narovná se*no mě léčivé kouzla napadly, ale...vím, že na kouzla obecně reagují jinak, oba...*koukne z jednoho na druhého s povzdechem* spíš na ně moc neúčinkují, nebo jinak, než by měly..na něčem menším bych to zkusila, ale takhle...*pokrčí trochu bezradně rameny* jo...ale jestli nechceš, můžeš se přemístit a počkat na nás v Praze. *navrhne ale nečeká, že by toho využila* hned jsem zpět. máš je na povel...*s prásknutím se přemístí. v trucku a vůbec hangáru je najednou jen ticho...hrobové, tím spíš, že oba ležící pánové nedýchají.*

[Postrach]

*po injekci se zase zklidní, vypadá všeru až přízračně, kůži má papírově bílou, tváře propadlé a ostře řezané víc než obvykle, i titul panda roku by mohli s Tobiášem úspěšně soupeřit*

[Tobiáš]

*a do toho ticha se z ničeho nic probere, jako když zapne vypínačem. Zamele sebou a otevře oči....a promluví starým známým hlasem* co- se stalo? *zmerčí Beccy, tak mu po tváři probleskne směsice hluboké úlevy a radosti, že jí vidí a zároveň strachu a bolesti*Kde je Postrach?*jelikož byl mimo a Ten Druhý se nepodělil, má informační výpadky a snaží se posadit, což doprovodí zkřivenou grimasou na obličeji*

[Rebecca Altamirano]

No, tohle nejsou tak docela léčivý kouzla. Nebo možná částečně, ale jako člověk jsem to nedokázala. Projevilo se to až po přeměně. Vím, že na lidi to funguje bez následků. Ale vy jste tak rozdílní, že fakt nevím...+pokrčí bezvýchodně rameny.+ Ne, poletím s vámi. +odmítne hned, bez rozmýšlení.+ Jasně, bez obav. +usměje se trochu šišatě a když zmizí, sedne si a opře se o stěnu proti nim. Když sebou náhle Tobiáš zamele, sama sebou trhne, jak to nečeká. V příští vtěřině je ale u něj, šťastná, že je to zase on.+ Ššš, lež klidně. Všechno je v pořádku. +usměje se a pohladí ho po tváři.+ Postrach je tady. +kývne vedle, je jí jasné, že dokud ho neuvidí, neuklidní se.+ Jak se cítíš? +starostilvě se na něj zadívá, jakoby čekala, že se každou chvíli zase objeví Ten Druhý.+

[Tobiáš]

Jo?*zamžourá do tmy, stáhne zorničky, sice pomalu a omámeně, ale zvládne to a když uvidí Postracha vedle, tak sebou přestane cukat* kde...*musí si odkašlat* kde to jsme? A kde jsou ostatní? *napadají ho jedna otázka za druhou, ale už po těhle se opět znaveně rozplácne a musí se soustředit, aby zase neodpadl. Vezme si její radu k srdci a zůstane ležet bez hnutí a pozoruje ji ze své pozice kočičíma očima* jako by po mě proběhlo stádo slonů...okovaných....stříbrem. *ušklíbne se* ty jsi v pořádku? *snaží se rozpomenout, co se dělo před vystoupení na lehátku v hale*

[Manori]

*mezitím v Praze vpadne do ošetřovny za panem Ho, vylíčí mu stav a možnosti. Malý Číňan mlčí, jen drobná vráska na čele signalizuje, že se mu to nepozdává. Na nějaké pokusy s kouzly zavrtí hlavou, ale nachystá Man nějaké propriety na cestu, kafrovou mast, vylepšenou vlastní recepturou, obvazy a další*

[Rebecca Altamirano]

Už jsme na našem letišti. Man si odskočila do Prahy za panem Ho pro rady. Zpátky letíme letadlem. +neodpustí si kyselý úšklebek+ A Ulriška je taky tady...+ohlédne se po jejich malé kouzelnici+ No, tak to by tomu i celkem odpovídalo. +přejede pohledem jeho zmučené tělo a zamračí se+ Jo, mě nic není. Ani Man. +ujistí ho s úsměvem+ Ale tohle už nám nedělejte...báli jsme se o vás, víš? +usměje se na něj měkkce, ale na ní poznat, že se úplně bát ještě nepřestala+