Operace "Fireworks"

[Manori]

naláduje zatím Postracha do trucku, položí ho vzadu, Ulrišce nakáže, aby kolem něj nechodila. Chvíli váhá, jestli ho nemá přivázat, ale pak si řekne, že teď se stejně hned tak neprobere. Píchne ji v hrudi a vyloví malé balíčky v jedné ze skříněk u zbraní a zas vyskočí z náklaďáku ven oběhne v rychlosti místnost, během toho překročí i malý kufřík na zemi, mezi tím bordelem se zdá bezvýznamný, vůbec ji nenapadne, že by v něm mohly být nějaké důležité vzorky, materiály nebo něco dalšího...paradoxně zbytek výbušniny umístí na stůl nad ním a zaktivuje ji* musíme jít, začne tady být horko - *objeví se u Beccy a Tobiáše* a--sakra...*zírá na chvíli, pak ale rozhodně šáhne po poutech na své straně a začne je likvidovat*

[Rebecca Altamirano]

+usměje se, když otevře oči, ale když promluví, překvapeně sebou trhne a úsměv jí z tváře zmizí. Prohlíží si ho podobně, jako on ji, jakoby ho viděla poprvé.+ Těší mě. +řekne neutrálním tónem a pak pohledem sjede na popruhy, poutající ho k lůžku. Když se objeví Man, podívá se na ni, ale pak se beze slova pustí do pout na své straně.+

[Tobiáš]

*pozoruje obě upírky nad sebou, nastřídačku, jak se obě věnují urputně poutům, v tichu se jen ozývá cinkání přezek pod hbitými prsty. Čím dál víc mu cuká v obličeji až nakonec přece jen vyprskne smíchy* jeden by nevěřil, čeho a jak se dočká...nebo spíš...ten druhý? *dodá a v hlase mu zazní ironie, která ho donutí se opět tiše zasmát, jak se tak rozhlídne a vidí celou tu situaci, prostředí i je v ní*

[Manori]

Fakt vtipný...*ucedí a utrhne poslední z přezek, takže se Ten Druhý může zvednout. Ten na nic nečeká a pokusí se, přece jen se mu to na tom stole moc nelíbí. Když se posadí, otevřou se některé z již nekrvácejících ran od stříbra, tak se s tichým zaskučením skrčí na kraji stolu. Něco váží, takže se převáží a byl by dopadl tváří dolů na beton, kdyby jej nechytily případné rychlé ruce /tedy pokud ho Beccy nenechá si rozbít ciferník:D/ tím rychlým pohybem se mu roztočí celý svět a vzápětí zčerná* Skvělé, co jim to dali...*zahartusí Man, ale když mají Tobiáše volného, spěchá zpátky k trucku, po cestě vytáhne malý ovladač, zmáčkne jedno z tlačítek a ze stolu se ozve výhružné pípnutí a rozsvítí se červená pohotovostní kontrolka*

[Rebecca Altamirano]

No jo. Život je plný překvapení. +prohodí podobným tónem jako Man. I ona je v trhání pout celkem úspěšná a tak je za chvilku hotovo. Sleduje jak si sedne a neunikne jí, že se některé rány znovu otevřely a začínají krvácet. Když se začne převažovat, rychle přiskočí a chytí ho. Vypadá to trochu podivně, jak je proti němu drobná a přesto ho bez námahy udrží.+ Netuším, ale zjistíme to. A vypadneme, mám toho tady už po krk. +zavrčí a vyexpeduje Tobiáše do trucku a položí ho vedle Postracha. S obavami se na ně zadívá a přijde jí úplně proti přírodě, vidět je takhle. S povzdechem se otočí, sedne za volant, vymanévruje je ze zničené haly a vyrazí pryč. Za pár minut ještě zaslechne tlumenou detonaci, která z haly udělala definitivní minulost.+ Máme nějaký konkrétní cíl? +ozve se po chvíli ticha, na okamžik se pootočí a podívá se na Man, než se zas plně věnuje silnici.+

[Divize]

+když truck za skřípění plechu, který se řítí k zemi, vyjede z haly a zmizí v dáli, Roan na nic nečeká. Ignorujíc bolestivé škubání v ruce, bleskově vběhne zpátky do haly a očima těká po troskách rozesetých kolem. Jeho pohled zavadí o nastraženou výbušninu a oči se mu mírně rozšíří. Zůstává ale ledově klidný, vidí že má ještě necelou minutu. Odkopává trosky a už i on začíná mírně panikařit, když o hledanou věc málem doslova zakopne. Rychle ho sebere a za stále se zrychlujícího pípání, vyběhne ven a naskočí do rozjíždějícího se auta. Tlaková vlna výbuchu je ještě mírně popostrčí, ale už bez další újmy vyrazí opačným směrem než truck, k soukromému letišti, kde na ně čeká jejich letadlo, které je dopraví zpátky do Států...+

[Manori]

Hm...měli bychom odstavit Trucka, zařídit, aby ho nikdo nevystopoval....na letiště Guns...do hangáru se ještě vejde...a pak budeme muset do Prahy za panem Ho... ten bude vědět, co s nimi...snad.*kontroluje za jízdy oba vytažené upíry* napíchla bych jim infuzi, ale bojím se jim do systému zasáhnout...aby to nebylo ještě horší...hm..Ulriško, spoj mě s Klubem...*a vyžle vyleze zpoza stolu a propojí satelitním telefonem truck s ošetřovnou, kde se ozve klidný hlas pana Ho, který ji instruuje, co a jak prozatím dělat, ale moc toho není, vzhledem k tomu, že nikdo neví, co přesně jim Amanda dala*

[Tobiáš]

*v průběhu cesty na letiště leží jak leklá ryba, ani se nehne, jen někde hluboko v něm se probere opět Tobiáš, který vůbec netuší, že už je z haly pryč, jelikož štafetu "jsem upír pod parou drog" převzal Ten Druhý*

[Postrach]

*občas sebou cukne, jednou to dokonce vypadá, že se probere, ale je to spíš reflex, který Man stojí skoro zlomené zápěstí* hergot...*vykroutí ruku a promne si namožené místo* no tak...Postrachu, nech si pomoct...*zkusí se znovu přiblížit s jehlou, je to skoro, jako by Postrach i v bezvědomí věděl, že se do něj snaží něco vpravit a tělo se reflexivně na základě zkušeností brání*

[Rebecca Altamirano]

Dobře. +přikývne a při nejbližší možnosti se napojí na dálnici k Londýnu a nejvyšší povolenou rychlostí zamíří k jejich letišti. Zvuky vycházející ze zadu jí na klidu nepřidají, ale snaží se je nevnímat. Naštěstí to po dálnici už není daleko a tak už zanedlouho zajíždí do hangáru. Zastaví a vypne motor a hned zamíří dozadu za Man.+ Jak je chceš dostat do Prahy? Přemístěním? +zadívá se na ni s obavami+ Je to sice nejrychlejší, ale v jejich stavu...+odmlčí se a sklouzne pohledem na oba upíry, kteří jsou stále mimo.+