Bucuresti, Romania

[Jade]

+to on si dává pozor, svoji krev jí jen tak nedopřeje , a po páteři mu přejede další záblesk vzrušení, a když se ho dotkne v klíně, kde to momentálně chce nejvíc, přitiskne se jí víc do ruky, protože už je pěkně vydrážděnej na hranu, zasténá jí do rtů a na chvilku zastaví pohyb svejch prstů v jejích kalhotkách, aby se jí líp svlíkaly jeho kalhoty, ačkoliv ho to stojí dost sebeovládání, protože protože ten zvoucí žár jejího nitra mu zrovna klidu nepřidává, nemluvě o tom, jak moc ho baví nutit ji kroutit se mu pod rukama+ ne. +zamumlá jí do kůže na krku, který se zatím věnuje rty a zuby, a upřímně ho to vůbec nezajímá, jeho pozornost momentálně plně zaměstnává vlastní vzrušení a její roztoužený tělo. palcem zakrouží kolem jejího klitorisu, zrovna ve chvíli, kdy se dveře s cinknutím otevřou. Jade je k nim příhodně zády, takže z výtahu ven nevidí, a nemůže si tak užít pohled na mírně řečeno vyšoklou recepční, která na ně zírá, oči rozšířený, bradu někde u koberce, a jaksi se nezmůže ani na půl slova, jen její rty zformujou drobný oh+

[Rebecca Altamirano]

+jeho záporná odpověď jí pronikne do mysli se značným zpožděním a cinknutí výtahu tak splyne s jejím zasténáním. Tichý hlásek jí napovídá, že už nejsou tak docela sami a exibicionista v tomhle ohledu zrovna není, mozek jí přesto poslouchá jen pomalu a neochotně. Pustí ze sevření svých rtů jeho ucho, kterému věnovala intenzivní péči, zatímco mu systematicky stahovala kalhoty, zvedne hlavu a zadívá se k otevřeným dveřím, kde je vyjeveně pozorují vytřeštěné modré oči. Pohled jí sklouzne na to, co drží v ruce a pobavený úsměv jí zvlní rty+ Řekla bych, že tu máš ctitelku. +zavrní mu do ucha a kmitne po něm špičkou jazyka. Je teď celkem ráda, že ještě nejsou úplně nazí+ Se šampaňským. A jahodama. +oči jí stále září vzrušením a divokým chtíčem, když se zadívá na recepční+ Zlato, tenhle je spíš na biče a pouta. Než na jahody. +informuje ji přátelsky+ Tak nevím jestli jí mám poděkovat a nebo vyrvat srdce z těla. +zamyslí se dost nahlas na to, aby to slyšela a oblaží ji dalším, tentokrát poněkud zubatým a šíleným úsměvem+

[Gabriel]

Tady se dají najít i vyjímky. +zablýskne mu v očích, takže těžko říct, jak moc vážně to s těma pannama myslí:D Zapadne do sprchy a zrovna je v půlce splachování mýdla a šamponu z vlasů, když se ozve nesmělé zaklepání. Rty mu zvlní poněkud škodolibý úsměv a naprosto zákeřně pootevře kousek zástěny a otočí se zády ke dveřím, takže mezírkou může zcela zřetelně vidět jeho snědé, dokonale svalnaté, ale přesto štíhlé tělo a úžasně pevný, sexy zadek+ Jasně, jen pojď. +ten tón jakým to řekl, by ji možná mohl trochu varovat, ale jen pokud si vzpomíná na to, jaký je to hrozný zmetek:D+

[Jade]

+on by se vůbec nenechal vyrušovat nějakýma výtahovýma dveřma, kdyby nezareagovala a nevytrhla ho z momentálního oparu touhy. nespokojeně zamručí, a zvedne k ní obličej, co to jako blbne+ tak to si vybrala fakt hodně blbej moment. +odfrkne si, a nechá v tom zaznít tu nelibost a netrpělivost+ já myslím, že podceňuješ jahody. +protáhne pobaveně a donutí se z ní pomalu vytáhnout prsty, i když si dá záležet, aby se o ni přitom otřel dlaní a fakt není rád, že se toho vabivyho horka musi vzdávát+ a že se tyhle věci nemusí navzájem vylučovat. +ušklíbne se trochu, rozplete se z toho propletence jejich těl, aby se otočil+ příště. +věnuje recepční jeden z těch svejch mírně degradujících poloúsměvů/poloúšklebků+ ledaže by se chtěla přidat, očividně je tu dost pro všechny+poznamena a přejede becca po obřadu ňadra pod trikem, a dveře se ne a ne zavřít, protože vyjukana recepční stojí v senzoru+

[Syriana Spinnel]

Moc nad těma pannama už nepřemýšlím, je to jenom je ho věc, kde se dře
Zmáčknu kliku a vejdu do koupelny, která je zahalená v oparu mlhy. Možná i díky bohům za to, protože chvilku trvá, než zaostřím. Najednou jsem moc ráda, že držím ručníky, v ruce, protože je mám před sebou jako nějakej štít. Pomaličku, klouzavě sjedu očima po úžasně svalnatých zádech. Nepodívám se tam, nepodívám se tam.... Oh bohové podívala jsem se Sakra to je zadek... docela zrudnu a zdvihnu oči k těm jeho, vidím jak se nepokrytě baví
Mno, jsem ráda, že se paseš na nebohý dva roky strádající ženský vypláznu na něj jazyk,ale v očích se mi pomaličku rozdmýchává oheň, touha, hlad
Eh... co jsem to... jo, ty ručníky. Položím je tam někde a mám se k odchodu, když mě napadne něco vskutku ďábelského,a nevím, jestli to stejně nakonec neodnesu já, ale po tom výhledu...
Nenech se rušit uculím se a s ještě jedním pohledem, jak si kousek pěny razí cestu přes břicho tam dolů polknu, a vypakuju se do obýváku. Jdu do ložnici a ještě jednou ji obhlídnu. Ha! Bejzbolka! Ta se přímo hodí. A pak neskutečně rychle začnu likvidovat to semeniště hříchu. Mlátím do postele hlava nehlava, až z zní odlítávají třísky a peří, a konečně ze sebe dostávám všechno to, co mě tížilo. Na něčem se holka vybít musí. Gebím se od ucha k uchu, jak kolem mě poletují chomáčky a jsem se sebou docela spokojená. Dejte mi bejzbolku a ukážu vám kouzla. Jo, užívám si to. Fest.

[Rebecca Altamirano]

Možná blbej a možná ne. +ušklíbne se, ale tělem jí projede zachvění, když prsty vytáhne+ Jahody nepodceňuju. +zavrtí odmítavě hlavou+ Spíš jsem tebe špatně odhadla. Ale máš pravdu, nevylučují se. +cukne koutky a pak se zatváří lítostivě.+ Ach jo, jahody. Dala bych si. +povzdechne si zasněně+ Sorry, ale trojku dneska fakt ne. +odfrkne si a čím dýl na ně recepční zírá, tím rychleji z ní vzrušení vyprchává. A nahrazuje ho naštvání, úleva, hlad a ta klasicky blbá nálada, nastupující po tom, kdy tělo nedojde očekávanýho uvolnění.+ Ledaže by mi chtěla dělat předkrm. +upře na ni nepopiratelně hladový pohled a oči, které už víceméně znovu ztmavly do své běžné tmavě hnědé, na okrajích znovu vzplanou zlatem. Pak zvedne pohled k Jadovi a ta tmavě hnědá postupně přecházející do zlatavé je tak nějak znepokojující.+ Myslím to vážně. Jestli jsi nezměnil svůj názor na nedotknutelnost tvý krve, měla bych jít. +hlas má pořád lehce zastřený, ale s jakýmsi temnějším podtónem hrozby a varování. Obratně se mu vyvine ze sevření, stáhne si tričko zpátky dolů a zamíří ven z výtahu. Jak se začne přibližovat k recepční, ta před ní začne automaticky couvat, až zády narazí do zdi. Becca kráčí k ní, s ladností a elegancí predátora, pohled upřený do rozšířených modrých očí. Dojde těsně k dívce, tlačící se ke zdi a neschopné vydat jakýkoliv zvuk, opře dlaň o zeď vedle její hlavy a jak se před ní dívka instinktivně krčí, skloní tvář k ní a zhluboka se nadechne její vůně a hlavně podmanivého a smysly všech predátorů omamujícího pachu strachu. Pak nepatrně natočí hlavu a jazykem přejede přes divoce pulzující krční tepnu. V tu chvíli dívka konečně najde hlas a z hrdla jí vyjde vyděšené zakňučení, téměř vzlyknutí. Becca se narovná a s očima planoucíma odlišným hladem než před chvílí se jí zadívá do očí, pak o dva kroky couvne a ohlédne se na Jadea.+ Dobrou noc. +zapřede se slabým úsměvem, pak se otočí, projde chodbou a zmizí ve svém pokoji. Tenhle incident mohl Jadovi napovědět dvě věci: že její sebeovládní je na takové úrovni, aby nechala být zcela jasnou kořist, i když už má její krk takřka mezi zuby, ale že to sebeovládní bylo na absolutním minimu, protože jinak by takovou scénu nikdy nepředvedla. A obzvlášť ne jemu, zapřísáhlému rasistovi, věřícímu, že dobrý upír, rovná se mrtvý upír:D+

[Jade]

Docela jednoznačně blbej. +zavrčí fakt nakrknutě, na to odmítnutí se jen tak zašklebí, ne že by čekal, že na trojku přistoupí, ostatně v týhle fázi by tam chudák recepční byla jednoznačně navíc. Cítí z ní změnu; změnu v postoji, její tělo mu z uvolněnýho přechází pod ruka v něco ztuhlejšího a zaťatějšího, a když se mu podívá do očí, nic neřekne, ale jeho ruka se nenápadně přesune z obliny jejího ňadra blíž ke krku, a kdovíjak se na ní zpátky objeví jeho oblíbená plejáda stříbrnejch prstenů, ovšem zatím si dává pozor, aby se jí nedotknul. I jeho postoj se změní, oči mu trochu ztvrdnou, a hlavou mu projede, že ať říká co chce a tváří se jak chce, to co je nikdy nepopře a neschová. Stiskne čelisti a nechá ji projít, zvedne svoje tričko ze země a taky si z výtahu vystoupí. čím blíž se becca dostane k recepční, tím zachmuřenějc se tváří, ruka mu sjede ke zbrani u pasu, stříbrný kulky jsou na svým místě; ne snad, že by mu na tý holce nějak záleželo, ale je to jeho druh, a jestli se jí pokusí ukousnout hlavu, moc velký dilema mít nebude. sleduje celou tu scénu, tělo má napjatý a prst na spoušti; na jednu stranu mu to přijde omamujícím způsobem fascinující, a na druhou stranu nelidský, špatný, zvrácený, a plný hodně hnusnejch vzpomínek v každým pohybu, vzpomínek na jiný zuby nad holčičím hrdlem, a taky na lahvičku, ve který ty zuby teďka na krbový římse přechovává. pomalu, neslyšně vytáhne zbraň z pouzdra, každej nerv a sval napruženej a připravenej k boji, je mu jasný, že prostřelený koleno ji nezastaví, kor když má hlad, ale pak se Becca odtáhne, a během chviličky zmizí v chodbě pryč. ještě asi deset vteřin stojí nehnutě, připravenej, a poslouchá, ale pak usoudí, že je to pryč, a nechá smysly povolit, tělo uvolnit, a zbraň zastrčí. Zamračí se, když vidí ten roztřesenej uzlíček, co tam po ní zůstal, a pomalu k recepční přijde, aby ještě nezačala ječet. Je mu jasný, že takhle zřízenej od krve a všeho asi nevypadá dvakrát sympaticky, takže se pohybuje opatrně a beze spěchu, zvedne si její obličej za bradu k sobě, a vpije se jí do očí. Nesnáší to dělat, uklízet po nich, ale v tomhle je sám namočenej až po uši a nějaký vyšetřování tady nemůžou potřebovat, takže proklouzne do její nechráněný mysli, ve který je momentálně bordel jak v tanku, rychle se zorientuje, a vzpomínky na dnešní radostný setkání zakryje a rozmlží, jako když se přes starej nábytek přehodí prostěradlo; za pár dní možná bude pobaveně vykládat kámošce, jak tuhle načapala dva úchyly ve výtahu, ale to bude tak všechno. nechce jí je brát úplně, protože nečekaná díra v myšlenkách by jí mohla v hlavě udělat slušnej bordel i tak. stejně rychle její mysl zase opustí, a obezřetně se dívá, jak z jejích očí ustoupí strach a nahradí ho krátký zmatení, a pak si uvědomí, že tam je s ním a on je u ní dost blízko, usměje se na něj a trochu se koketně začervená. Jade se na ni dívá, a jak opadne adrenalin, najednou si uvědomuje každej sval v těle, a jak je neskutečně unavenej, a taky pořád napůl tvrdej, takže celkově nasranej, hladovej, neuspokojenej a vyčerpanej, rty mu zvlní ten jeho poloviční úšklebek, nakloní se k ní blíž, a jazykem přejede po tom místě, kde předtím upírka; a trochu, se o ni otře klínem, možná varovně, že by měl a zdrhat, dokud může; ale dívka se trochu zachvěje a tiše vydechne, a Jadeův úšklebek se ještě prohloubí, koukne na ni a oči mu blýsknou. Její boky mu padnou do dlaní tak akorát, její tělo se k němu podvědomě ochotně přitiskne, a koneckonců, přišla sama a dobrovolně+ vem ty jahody. +poznamená jenom, tím tónem, kterej dokáže holkám rozechvět kolena, chytne ji za zápěstí, a odvede si ji do svýho pokoje, kam ostatně stejně šla+

[Gabriel]

+zvedne lehce pobaveně obočí+ Já se na ničem nepasu. A kromě toho ten problém má celkem snadný řešení. +zajiskří mu ďábelsky v očích+ Nenechám. A díky za ručníky. +houkne za ní pobaveně a v klidu dokončí svou očistu. Pak ale i přes šumění sprchy zaslechne divný zvuky. Vypne vodu a zvuky zesílí. Zamračí se, hodí na sebe kalhoty, s tričkem se neobtěžujíc a zamíří přímo do ložnice, odkud se zvuky linou. Na prahu se zarazí, jakoby vrostl do země a nevěřícně zírá na tu spoušť. Po prvotním šoku mu ale rty zvlní trochu křivý úsměv+ Rekonstrukci ložnice si můžeš klidně vzít na starost. Stejně potřebovala změnu. +utrousí nevzrušeně a zadívá se na ni+ Takže jsi mě k tomu gauči přece jen odsoudila. No, co se dá dělat. Povzdechne si, vezme Syr za ruku a jakoby nic ji odvede zpátky do obýváku. Po cestě jí sebere bejzbolku a opře ji tam někde o stěnu. Rozestele gauč, z kterého je teď celkem slušný letiště a vypadající i dost pohodlně. Jakoby nic si svlíkne kalhoty, nechá si jen černý hedvábný boxerky a zaleze do peřin. Zvedne oči k Syr a dlaní poklepe na místo vedle sebe+ No tak pojď, jde se spát. Nebo hodláš spát ve stoje? +zvedne koutek v úsměvu a teď se zdá se opravdu baví:D+

[Syriana Spinnel]

Prý jednoduchý řešní vyheknu s úculem na rtech a nepřestávám řezat do trosek z kdysi betelné postele. Ve vlasech mi sem tam ulpí nějaké to chmýříčko, ale účel to splnilo. Tady už panny, a vlastně vůbec nikoho prznit nebude, hih. V dalším rozmachu mě zastaví Gabrielova slova. Prudce se otočím a chvilku to možná vypadá, jako bych ho chtěla přetáhnout, pak ale ruku skloním a trochu provinile se ušklíbnu, jako že já jsem nic neprovedla Jestli to myslíš vážně, tak tě beru za slovo, aspoň budu mít co dělat, než zjistím, co vlastně dělám, když teda nesloužím jako inkubátor démonům. Odsoudila? ušklíbnu se nad tím škaredým slovem děláš, jako by ti vidina noci strávené po mém boku dělala vyloženě zle ale už z těch slov může slyšet skrytej smích. Poslušně jej capnu za ruku a nechám se odvést ke gauči, a dokonce si vzít i pálku Škoda, se z nás staly docela kámošky zakřením se na něj a vůbec nebudu přemýšlet nad tím, proč člověk jako ty, má v ložnici bejzbolku. Vzápětí se o mě pokusí další infarkt, jen ať pod tím něco má, nebo za sebe neručím. Stojím jak solnej sloup a sleduju jak mu tepláky spadnou z boků. Pak pomalu vydechnu. Boxerky, jo, pěkný, mám moc pěkný výhled. Jak se tam rozvaluje, musím se ušklíbnout Vypadáš jak hladovej vlk, co chce sežrat chudáka jehně ale vlezu si za ním. Chvilku ležím na zádech a nic neříkám, jen civím do stropu. Je to docela hezkej pocit, mít vedle sebe někoho jako je Gabriel. Otočím se na levý bok, a docela z blízka se mu dívám do tváře, trochu zahloubaná do svých myšlenek studuji každý záhyb, vrásku, dokud se naše oči nesetkají. Mrzí mě, že jsem ti ve smečce způsobila tyto problémy. Přijít o alfu musí být těžké. Nakrčím obočí k sobě, v tom tolik známém zamračení, kdy se mi udělá nepatrná vráska mezi nimi. Trochu se zavrtím, abych si udělala pohodlí a přitom se lýtkem otřu o jeho, ale nebylo to úmyslné Řekni mi prosím, a odpověz jen ano, nebo ne... Je vidět, jak je pro mě těžké mluvit o tom, co si nepamatujuRozešla jsem se s tebou, protože jsi mě třeba bil, týral a tak něco...? Chápej, nerada bych spala s někým... kdo mě třeba terorizoval...Unaveně si povzdechnu a zase zívnu. I když na někoho takového nevypadáš, vlastně vůbec. pokrčím rameny, a sama vlastně nevím, co jsem chtěla říct. Zase zívnu. Dobrou noc Gabrieli vydechnu už se zavřenýma očima. A trochu se k němu přivinu. Trochu... takřka spící cítím jak mě obejme a jak jeho tělo hřeje

[Rebecca Altamirano]

+Chvíli má pocit, jakoby se na sebe dívala někde od stropu, vidí sama sebe, jak tiskne dívku ke stěně, skoro v milostným objetí, ale to jak přejíždí rty po krční tepně rozhodně jako předehra nevypadá. Vidi i Jadea, jak křečovitě svírá ruku na pistoli a v očích se mu zrcadlí skutečnost, jak snadné by pro něj bylo vystřelit. Jen silou své vůle a desítkami let trénování sebeovládní se od recepční odtrhne a s posledním pohledem na Jadea, prozrazujícím, že ví, jak blízko k tomu byl, projde chodbou a zmizí za dveřmi svého pokoje. Opře se o dveře a zhluboka a roztřeseně se nadechne a pomalu, kontrolovaně vydechne. Dostane tak svůj hlad znovu pod kontrolu, ale s tím se vrátí i racionální uvažování. A když si tu scénu, kterou právě předvedla, znovu v duchu přehraje, nemá ze sebe radost.+ Doprdelekurvaprácesenatovyseru! +zavrčí vztekle a když přes dveře zaslechne tlumené štěbetání recpeční a následné klapnutí dveří, na jeden jediný zrádný okamžik, kratší než jeden tep, jí zalije něco velmi podobného žárlivosti. Ten pocit zmizí tak rychle, že může docela klidně předstírat, že nic takovýho neproběhlo, odlepí se od dveří a zamíří přímo do sprchy. Po cestě upustí obě pistole, mačetu i dýky a oblečená vleze pod sprchu. Postupně ze sebe sloupe oblečení, které je už stejně na odpis, smyje ze sebe všechen ten bordel a co to jde, i Jadeovu vůni, což se bohužel ne tak docela podaří. Nakonec na sebe nechá téct nejméně pět minut úplně ledovou vodu, aby zchladila stále poněkud rozbouřené hormony. Třesoucí se chladem pak vypne vodu a osuší se měkkým ručníkem. Pak si oblékne své nejlepší oblečení pro dramatické chvíle - rudočerný korzet, černé kalhoty tak nízké, že mezi okrajem kalhot a korzetu prosvítá nejméně pět centimetrů kůže. Těsně obepínají její štíhlé nohy a mizí ve vysokých černých kozačkách na podpatcích, které jí přidávají nejméně osm centimetrů výšky. Tohle není oblečení na boj, ale na lov. Zábavu. A jídlo. Přestože zbraně není možné v tomhle oblečení někam schovat, rozhodně je nenechá tady, k pasu si připevní pozdro s Five-seveN, nabitým stříbrem a na stehno přidá vojenskou dýku s nejméně patnácticentimetrovou čepelí. Nakonec se i nalíčí, výrazněji než jindy, temně rudá rtěnka ostře kontrastuje s bledostí její kůže a ostrou bělostí špičáků, momentálně jantarem zářící oči orámuje černou tužkou a dá si práci i s kouřovými stíny. Zkontroluje výsledný efekt krátkým pohledem do zrcadla a to co vidí ji velice potěší. Nikdy nechtěla být něžnou holčičkou, potřebující ochránit. Proto je tím, čím je a je na to hrdá. Sebere ze stolu klíčky od auta, zabouchne za sebou dveře pokoje a vyjde ven. Nasedne do auta a v agresivním zaburácení silného motoru vyrazí na brzkou snídani a možná i něco víc.+