Operace "Fireworks"

[Divize]

+Auta s přeživšími agenty, Amandou, Roanem, Warrenem a oběma zajatci zamíří ven z města, do průmyslové zóny, plné opuštěných továrních budov a skladišť. Amanda si je dobře vědoma toho, že pokud se oba muži probudí a oni je nebudou mít pod kontrolou, byla celá ta akce zbytečná. V hlavě se jí už rodí jeden z jejích plánů na to, jak je pod tou kontrolou udržet, aniž by je musela pokaždé nechat zmlátit do bezvědomí. Ráda by je dostala do Států, kde má víc potřebného vybavení, ale nouzová základna musí stačit. Zatím. Tobiáše nechá dopravit do jedné z hal, je ale vidět, že opuštěná je jen na první pohled. Lekařské křeslo s pásy na připoutání a hrozivě vyhležející dlouhý a úzký přístroj napojený na obrazovku s tenkou jehlou na konci připomíná nejen vzdáleně mučící nástroj nějakého šíleného dokotora... Dokud je v bezvědomí, nechá ho připoutat, napíchne mu žílu v předloktí a pustí do něj tolik drog, kolik si troufá. Pak si sedne na židli vedle něj a čeká.+

+Postracha odnesli agenti k jedné z víc než deset metrů hlubokých šachet a bez nějakých jemností ho shodili dolů. I jeho před tím napumpovali drogami, přestože nikdo netuší, jestli to pomůže. Zůstane u něj hlídat jeden z agentů s pistolí nabitou stříbrem...+

[Manori]

(uíí uííí )

[Rebecca Altamirano]

(ano, cítím se velice podobně )

[Manori]

*Už po cestě z márnice přes střechy domů ví, že tam nikoho nenajdou, to ticho je příliš velké a taky slyší pneumatiky hvízdat pryč...přesto někde v koutku duše doufá, že to jen zlý sen. Mlčky stojí po boklu Beccy v uličce, kde se obě skoro doslova brodí po kotníky v krvi* Jo..ale kdo...a odkud...*vzhlédne nahoru, jediný logický přístup, který nemohli Postrach s Tobiášem ovlivnit. To už ale běží tmou zpátky do Trucku. Odhodlaně rozrazí dveře a vlítnou dovnitř* nesmíme ztrácet čas...*aniž by si to uvědomovala, přestalo ji zajímat všechno a všichni okolo, včetně toho, kolik lidí se válí na ulici v kondici, jako by se jim po hřbetě projel kombajn. Ví, že teď musí jít přes mrtvoly, doslova. A je ochotná to udělat bez mrknutí oka.*

[Noční Klub]

*když se rozrazí dveře trucku, nadskočí Ulriška dobrý metr do vzduchu, ale v ruce drží baseballku, kterou vyštrachala v jedné ze skříněk se zbraněmi. Polkne, jakmile zahlídne výraz obou upírek, ruka se jí podvědomě sevře okolo okolo dřeva - asi nějaký šestý smysl a moc filmů s upírama a kolíky:D* já se snažila...ale...nemohla jsem jim nijak pomoct...varovat je*škytne a zuřivě zamrká a sesype se zpátky do křesla a sleduje, jak se program, který v mezičase napsala a kterým se snaží získat zase nadvládu nad sítí*

[Postrach]

*nechá se bezvládně odtáhnout do auta a naložit s Tobiášem do kufru...dovolí si jeden pohled na mladšího muže, aby se ujistil, že není zraněn natolik, aby mu to zkřížilo plány. Ze stříbra se mu dělá zle, ale není to tak hrozné, protože až na tu zpropadenou střelu od Denisy se mu projektily docela vyhýbaly. Denisa...když si na ni vzpomene, udělá si v duchu mentální poznámku, že tentokrát se Klub bude držet svého zákonu. Teď ale mají na práci něco naléhavějšího... jak projíždějí různými oblastmi města se podle zvuků a pachů snaží určit, kam je vezou...nakonec to netrvá dlouho. Když zastaví, slyší zřetelně šplouchání vody, pach splašků a vrzání kovu o kov. Auto zpomalí, jak projede bránou, ozývá se praskání statické elektřiny z vysílaček. Otočí hlavou, ale zdá se, že Tobiáš je stále mimo. Přesto se nahne a něco mu zašeptá. Pak už se ozve klapnutí dveří, tak opět vytuhne a nechá se pronést areálem až k jedné z prázdných nádrží. Když ho předtím, než ho shodí dolů, napumpují vlastními preparáty, na vteřinu zaváhá, ale teď už musí pokračovat. Ví, že Divize by jim nedala jen tak pokoj. To už se mohli přesvědčit. Ale pořád neví, s kým mají tu čest oni. A co se bude dít, když kontaminují Postrachovi krevní oběh něčím, co tam nepatří... Vzápětí ho hodí dolů, následuje krátký pád a tvrdý dopad na dno šachty. Ale na ten je Postrach připravený. I když je v šachtě tma jako v pytli, jeho zrak je lepší, mnohem lepší než všech, kteří v továrně jsou a to včetně Tobiáše. Maně ho napadne, že teď by se mu spíš hodila levitace, ale nemůže mít všechno. Nadechne se, ze zvyku, a zaposlouchá se. Nahoře zůstane jen jeden agent. To mu vyloudí na tváři úsměv, studený a tvrdý jako ocel. Pak se mu v těle rozproudí koktejl drog. Mávne to s ním na stranu a křeč ho donutí se zkroutit u stěny. Netrvá to dlouho a cizí látka zaplaví celý organismus. A jako už jednou předtím, díky hrátkám svých stvořitelů, zareaguje jediným způsobem, kterým to jde, jelikož nedokáže jed v těle vstřebat a neutralizovat. Ještě ho střízlivě napadne, že to už tady bylo, kombinace stříbra a drog. Na vteřinu mu probleskne za zavřenými víčky prázdná podzemní chodba, zvuk ozvěny kroků, pach stříbra, svist chladné oceli a dotek jemné kůže rukojeti..horký dech na obličeji, který předčí i stříbrný mechanismus, který se mu zakusuje do tváře a zvuk hlasu s těžkým přízvukem, který zašeptá jediné slovo, jediný příkaz..."zabíjej". *

[Tobiáš]

*poslední, co vidí skrz záblesky hvězd a andělíčků, je Postrach klesající na kolena vedle něj. Zaplaví ho panika, chladná a někde v hloubi se ozve Ten Druhý, že to je v prdeli. Pak ho pohltí tma a milosrdné nic. Z celé cesty si nepamatuje nic, šok zapracuje spolu se stříbrem dostatečně. Přesto má v jednu chvíli jeho podvědomí pocit, že něco slyší. Známý hlas, který ho podržel už tolikrát a to i tehdy, daleko odtud na moři, když si myslel, že jeho majitel je mrtev. Upne se k tomu tónu a i když v zraněném stavu nedokáže rozlišit význam slov, na okamžik je zpátky tam, kde se cítí v bezpečí, cítí vůni tabáku, ohně, naleštěného baru, kůži knih na policích za ním...slyší chřestot korálků, zvuk piána...domov. Pak nic, tma...probere se až v jakémsi křesle, spoutaný, jak vzápětí zjistí, dost pevně na to, aby měl v oslabení s pouty dostatečný problém. Zatne čelist a zamrká. Když si zvykne na světlo, a dává si pozor, aby mu panenky nereagovaly na světlo po upířím způsobu, vidí nad sebou vysoko strop tovární haly, plno trubek, plošin a žebříků..pak otočí hlavu za hlasem, který se ozve po jeho pravici a střetne se pohledem s cizí ženou, která působí svým dokonale upraveným a pěstěným zevnějškem v tomhle prostředí poněkud nepatřičně*

[Divize]

No konečně...už jsem se začínala nudit...*pronese Amanda skutečně lehce znuděně a zadívá se na Tobiáše (a na chvíli má pocit, že ten xichtík už někde možnááá viděla :D:D)* Copak? *nakloní hlavu na stranu a mrtvolné světlo zářivek se jí zaleskne ve vlasech* čekals někoho jiného?*zatváří se nespokojeně* jak sexistické...*zvedne se a přejde k němu, aby si ho mohla prohlédnout zblízka, asi jako nějaký objekt vhodný k pitvě při školní hodině biologie*

[Tobiáš]

To ne...jen byste si měla dát pozor...*procedí mezi zuby a setká se s mírně pozvednutým pobaveným obočím Amandy* abyste si neušpinila blůzku...*dořekne, když se k němu nakloní blíž a přidá křivý úsměv, jak se mu v hlavě motá z těch drog ledascos. Vzápětí mu hlavu pootočí rána do čelisti čímsi kovovým. Vyplivne krev a zamrká na ženu nad sebou* Klidně pokračujte, až se vám setře lak na všech nehtech, ale pak budu muset jít...nemůžu se s vámi bavit celou noc. *Odněkud z dostatečně velké vzdálenosti v mysli od drog a toho všeho se ozve Ten Druhý, že by měl asi radši držet hubu, dokud nějakou má. ale Tobiáš má jiný plán, ani na okamžik nezapomíná, že tam není sám...*

[Divize]

Ale ne..to byla jen malá lekce chování z Nového světa...zadarmo, jak bonus...*usměje se Amanda, ale je to asi stejně veselé, jako kdyby někdo přimaloval figuríně úsměv rudou rtěnkou* A teď...po troše společenské konverzace přejdeme k tomu podstatnému...totiž k tobě a tvému příteli, který přijde na řadu později...*zatímco mluví, tak přejde k nedalekému stolku s mnoha více či ještě více nechutnými nástroji a s klidem si natáhne silikonové rukavice* Už jsem se setkala s ledasčím...ale dnešek byl mnohem zajímavější...*úkosem se zadívá na Tobiáše* Ale protože nemám všechno potřebné a hlavně čas...*přimhouří oči, když ji Tobiáš polituje* tak se nebudu zaobírat lžemi, které mi tady hodláš napovídat. Nejsi první vojáček s výcvikem na mém stole.*potřese hlavou, obejde si stůl, jen vysoké podpatky zaklapají a vezme do ruky přístroj s jehlou* Takže se dáme do práce. Pro tvé dobro doporučuji, nesnaž se moc hýbat. *doporučí mu dobrácky a pak se pustí do práce. O vteřinu dvě překvapeně sykne a stáhne se, stiskne rty a sleduje Tobiáše, pak kmitne očima k obrazovce, kde se místo, kudy prošla jehla už zacelilo* to je malý problém...ale z toho, co už vím...myslím, že vím, jak to vyřešit. *s tím přejde od stolu i křesla někam dál, chvíli je slyšet jen tiché syčení prudkého ohně, cinkání a šum...pak se vzduchem roznese pach stříbra. Za okamžik je Amand zpátky s vylepšenou jehlou* Možná to bude trochu trvat...*tváří se omluvně, asi jako veterinář, který hodlá vystříhat zacuchanou srst oblíbenému domácímu mazlíčkovi, ale varuje, že taky při tom může ustřihnou packu nebo dvě* ale zas tolik nás čas netlačí. A tady můžeš křičet jak chceš, nikdo nás neuslyší...ani nebude rušit...*s tím se nad Tobiášem zase sehne....*

*na vzdáleném konci továrny se agenti u šachty zaposlouchají, trochu škodolibě čekají, až vězeň dopadne na dno a rozbije si hubu...ale ticho se prodlužuje a žádný zvuk se ze tmy nenese...zamračí se a podívají se po sobě. Pak se zdola ozve něco jako přidušený sten a náraz těla o stěnu. To je uklidní, jeden z nich zůstane na stráži, stojí zády k díře, ostatní odejdou. Čím déle tam tak stojí, tím nervóznější je. I když nevidí ani neslyší nic, co by ho ohrožovalo, tělo reaguje jinak. Jakýmsi dávno umlčeným starým pudem děděným po předcích z dob dávno minulých cítí, že něco je špatně. Chloupky i vlasy na krku se mu ježí, až to nevydrží a otočí se k šachtě. Opatrně nahlédne dovnitř. Nevidí ani prd. Povzdechne si, zakroutí nad sebou hlavou, že je paranoidní a otočí se zpátky. A střetne se s párem šedých očí, které mají, jak si stihne ještě užasle uvědomit, kočičí panenky. To tajemství si vezme s sebou na dno šachty.*