Land of Sinners

Kamzík horský (Rupicapra rupicapra)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď: turovití (Bovidae)
Podčeleď: kozy a ovce (Caprinae)
Rod: kamzík (Rupicapra)

Rozšíření: Jeho původním domovem jsou především vysokohorské oblasti Alp, Tater, Karpat, vyskytuje se i na Balkáně a v Turecku. V Česku se vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách.

Biotop: Kamzík se často popisuje jako druh skalní a vysokých nadmořských výšek, připisuje se mu obliba pro pastviště ležící v dosti větších výškách než 2000 m. Toto však vždy neplatí, jak pravidelně dokazuje jeho přítomnost v lesích, kde ho nezkušení lidé spatří obtížněji. Je tomu tak především proto, že život na skalách mu neposkytuje nutnou potravu i na jaře a v létě, ale též jeho většího ohrožení v nekrytém terénu. Na jaře a v létě se kamzíkům v lese daří, zejména v lesích větších nadmořských výšek. Detekce výskytišť kamzíků podle nadmořské výšky je tedy obtížná. Nalézají se jak pod hranicí 1000 m, tak do výše nad 2500 m.

Popis: Kamzík horský je půvabná zvěř, elegantní a plná energie a síly, což jsou rysy potřebné v horském prostředí. Jeho výška v kohoutku činí 0,70 - 0,85 m, délka těla 1 - 1,30 m, váha 11 - 36 kg, ocas 3 - 8 cm a lebka 18,3 - 22 cm.
Kamzík má dlouhé končetiny, což je nezbytné, aby se mohl pohybovat v často prudkém terénu a jeho tělo je dost masivní. Má hnědou vysokou srst, která je v zimě zbarvena velmi tmavě, na zadních končetinách má bílé skvrny a dolní část tváří jsou také bílé. V létě má srst výrazně světlejší, jedině horní část tváří, hřbetní podélný pruh a dolní část končetin zůstávají dosti tmavé. Hrdý postoj a hákovité růžky, zdobící hlavu, jsou první znaky, které umožňují kamzíka přesně určit. Samec má často větší rozměry než samice stejného věku. Na rozdíl od jelenovitých, kteří každý rok mění paroží, neztrácí kamzík růžky nikdy.

Potrava: V létě se kamzíci živí především divokou trávou a nízkou vegetací, tvořící koberce, ale nepohrdnou ani bobovitými rostlinami, zvláště alpským jetelem, kterému dávají výraznou přednost. V zimě, kdy čelí omezením v potravě a pokud sněhová pokrývka není příliš silná, se uspokojí se suchými bylinami a přechází pak k režimu, kdy si vystačí s větévkami listnatých dřevin, lišejníky a letorosty jehličnanů.

Život: Kamzíci jsou pospolitá zvěř. Část roku žijí ve tlupách, kde jsou často samci i samice, ale vedeny jsou zásadně starší samicí. V určitých periodách lze nicméně zaznamenat zcela zřejmou segregaci. Například vznikají tlupy, kde jsou výlučně kamzice a jejich potomstvo, nebo jsou tlupy složeny pouze z kozlů.

Rozmnožování: Na konci října a na začátku listopadu vznikají velká shromáždění obou pohlaví - je to znak blížící se říje. Samci tíhnou k polygamii, v této době se bez ustání provokují v duelech a imponují tak samicím. Boje jsou velice prudké, zvýrazněné akrobatickými výkony kozlů a jejich vzájemným pronásledováním rychlostí, kterou skoro nelze pochopit vzhledem k obtížnosti pohybů v daném prostředí. Tyto souboje, i když jsou velice prudké, končí jen určením dominantního samce (který na místě zůstává) a podlehlého soupeře (který odtáhne pryč). Zranění na citlivém místě těla může přivodit smrt účastníka, ale tyto případy jsou každopádně velmi vzácné.
V prosinci říje končí, zvěř se odebírá do zimních stanovišť a kamzíci zcela ztratí zájem o samice. Březost trvá 160 - 170 dní a 20 - 30 dní před porodem se samice oddělí od tlupy. K porodu dochází na rozhraní května a června.
Od narození mládě disponuje všemi smysly, i když se svými poměrně dlouhými "čapími" končetinami vyvádí obdivuhodné kousky. Za několik dní již svou matku všude následuje a i když kojení trvá přibližně 2 měsíce, kůzle samo spásá jemnou vegetaci už 30 dní po narození. V naprosté většině kamzice rodí jedno mládě.