Noční klub, Praha

[Kocour]

*šedý Kocour sedí na stolku vedle a asistuje panu Ho, tváří se, jako by na tom stolku byl celou dobu, co tady Postrach byl.*

[Rebecca Altamirano]

Tak podědila..+uculí se.+ No já si třeba jméno změnila hned po své "změně stavu". +naznačí uvozvky+ Protože se svým původním jménem bych zrovna moc nezapadla. +ušklíbne se pobaveně+ Nene, žádný zkoušení, ani malování terčů na záda. +zavrtí důrazně hlavou.+

Dobré ráno, pane Ho. +usměje se na malého Číňana a v dnešním bdělejším (:D) stavu si ho prohlédne důkladněji. Nakonec se mu zadívá do očí.+ No jo, dnes už bych to asi poznala. +prohlásí nakonec.+ Prima, snad si mě nebudou už náhodní svědci plést s propečenou zombie. +zašklebí se a mávne Manori. Pak se znovu podívá na pana Ho a zvědavě sleduje, co se pod obvazy objeví. Když jsou obvazy dole, zvedne ruku a důkladně si prohlíží plochy stále tenké, narůžovělé nové kůže, která pokryla spálená místa. Opatrně si po jedné z ran přejede prsty. Kůže je stále velmi citlivá, ale je to o dost lepší, než čekala.+ No pěkné...+prohlásí se spokojeným úsměvem.+ ...myslím, že zůstane pár jizviček, ale to nevadí. Vlastně je to docela fajn změna. Moje první upomínka, která mi po zajetí zůstala. +poněkud nepatřičná spokojenost, ale nikdy netvrdila, že je normální:D+ Co myslíš, Kocoure, budu se ještě někomu líbit? +natáhne k němu ruku a koutky jí pobaveně cuknou. Pak trochu zvážní a podívá se na pana Ho.+ Děkuju vám, za vaši péči. Nemyslím, že bych se z toho dostala tak rychle, nebýt vašich..schopností. A nebo možná dostala, ale ne se zdravým rozumem... +zachvěje se, když si uvědomí, jak tenká hranice ji dělila od šílenství.+

[Noční Klub]

Poznala, paní Rebecco?*zvedne k ní oči od tácku a na okamžik vypadá o dost starší, vrásky jako by vystoupily, pak se pousměje a je to zase jen drobný postarší Číňan* Vypadá to opravdu dobře...*hodnotí* nadprůměrně dobře...myslím, že teď už nehrozí žádné větší komplikace. Jen si prosím tu novou kůži nenechte v nejbližší době něčím pořezat, hojilo by se to hůř.*koukne na ni* Rádo se stalo *kývne na poděkování* Mám pocit, že stejně se do žádného boje hned tak nevrhnete, že...mysl je zvláštní věc...*uklidí gázy* občas dokáže svého majitele překvapit. V dobrém i ve zlém. A část vašich díků určitě patří i Kocourovi.*kývne k šedivé kočce na stolku* Nebudu vás tedy déle zdržovat.

[Kocour]

Mrrrr....*zamrouká, vytrčí ocas ke stropu a udělá obří kočičí hřbet velikosti kola cirkulárky a otře se jí o ruku, pak si zas sedne a skoro to vypadá, že se směje, jak se mu blýskají čertovské (:D) ohníčky v očích*

[Manori]

*čte si venku ranní noviny a zamračeně kouká, co kde plave a je ráda, že obešla klub a vypomohla mu kouzly*

[Rebecca Altamirano]

+pozoruje tu krátkou změnu s přivřenýma očima+ Hmmm....zajímavý. +podotkne jen.+ Ale jsem vážně ráda, že ti z vás, s kterými jsem do teď měla tu čest, nedosahovali vaší úrovně..+dodá ještě a myslí to naprosto vážně.+ Myslím, že to bych si teď už starosti s hojením ran nedělela. +ušklíbne se sarkasticky+ Do boje? Děláte si srandu? +zavrtí rázně hlavou.+ Ani nápad, beru si dovolenou. Až se vrátím domů, hodlám jen běhat po lesích se svými vlky, objímat stromy jak bláznivá hipísačka a následně chodit meditovat do Zenové zahrady. +prohlásí s vážnou tváří, ale v očích jí pobaveně jiskří.+ Jo, to máte pravdu. A to jsem si myslela, že už mě nic moc překvapit nemůže. +pokýve hlavou a pak se podívá na Kocoura.+ No jo, vím o téhle jeho schopnosti. +podrbe Kocoura za uchem a když vidí ty ohníčky v jeho očích, naoko mu pohrozí.+ Na tom není vůbec nic směšnýho, jasné? +koutky jí ale cukají smíchy.+ Tak jo, jdu teď ze sebe udělat člověka...teda..upíra. +uculí se.+ No...to je jedno. Zatím nashle, pane Ho a hezký den. +popřeje způsobně Číňanovi a vydá se ke dveřím.+ Jdeš taky, Kocoure? +ohlédne se přes rameno, když už stojí ve dveřích.+

[Noční Klub]

Hezký den i vám, paní Rebecco...*kývne Číňan způsobně na rozloučenou a zapadne hlouběji do laborky, má nad čím přemýšlet*

[Kocour]

Mňáu? *protáhne se, každou nohu zvlášť, pak se podívá dolů, jestli to jako skočí...pak skočí a jde co nožka nožku mine, ocas nahoru...prokráčí kolem Beccy, jako by se nechumelilo, skoro to vypadá, že si na prahu sedne a udělá očistu kožichu...ale za dveřma se rozeběhne a namíří si to do kuchyně, kde šramotí Tomislav hrncema. Za chvíli se odtamtud ozve* Tohle nech! Nenažranče chlupatá! To máme na oběd!*rachot a uražené prskání, povzdech Tomislava, otevírání lednice* Tady...a běž z toho stolu, at to můžu dovařit...*znovu se rozrachotí kuchyňské náčiní*

[Manori]

*složí noviny a sundá nohy z vedlejšího křesílka* Tak propuštěna?*koukne na Beccy a pak cukne koutky* Bežný den v Klubu...*kývne bradou ke kuchyni, o kus dál se nesou zvuky z tělocvičny, kde si Karolína z někoho dělá cvičný boxovací pytel, z toho, že vyhrává, to asi bude Denisa* Tak pojď, vezmu tě nahoru do koupelny..*kývne na ni a jdou ke schodům a nahoru, jako už jednou šly, ale zahnou do jiných dveří, kde mají s Postrachem soukromé hnízdo*

*Postrach je pryč, tak tě namydlenou nepřepadne...*uchechtne se přes rameno, když vejdou do koupelny*



Posluž si, vedle v šatně mám nějaké věci, tak si půjč, co ti bude...*mávne rukou vedle*

[Rebecca Altamirano]

+projde za Kocourem a pobaveně kroutí hlavou nad zvuky z kuchyně.+ No jo, propuštěna. Konečně. Fakt nemám ráda jehly. +ušklíbne se znechuceně+ (a to jako fakt, v tom špitále..blééé:D) Ale jinak docela dobrý, těch pár jizev už nějak rozdýchám. Stejně je to úžasný, mě zůstalo pár jizev po tom, co by jiného upíra mojí rasy změnilo na hromádku prachu. +potřese nad tím znovu trochu udiveně hlavou a zlehka se dotkne narůžovělé, mírně zjizvené kůže.+ Nevěřím, že to říkám, ale vážně...díky, Akasho. +cuknou jí koutky a následuje Man do patra+

Hmm, moc pěkný...+pokýve uznale hlavou.+ Tak mi dej deset minut, myslím, že na delší cákání to dnes ještě nebude. +ušklíbne se. Zapluje do sprchy a za občasného syknutí ze sebe dostane všechnu špínu z boje a jiné zaschlé části tělních tekutin a tkání. Vlasy si pro jistotu vydrhne dvakrát, než je spokojená. Kouzlem si je vysuší, několikrát projede kartáčem až v měkkých vlnách spadají po zádech. Hodí na sebe zapůjčené oblečení, které je jí sice trochu delší, ale drobné zmenšovací kouzlo to rychle zpraví. Rychlým posledním pohledem do zrcadla zkontroluje detaily, mávnutím ruky koupelnu uklidí a vydá se zpátky dolů.+