od Manori » 15 bře 2013 09:40
*potácí se v nějakých útržcích prapodivných snů, vrací se jí momenty z minulosti, dobu, kdy poprvé zjistila, že může kouzlit...stát se zvěromágem..akce a výcviky bystrozorů...tváře známých a přátel se objevují v směsici záblesků promíchaných spolu s černokněžníky a špatňáky, které pomáhala chytit...chvíli se jí zdá, že je nablízku někdo důležitý...rozhlíží se, ale nevidí nic...je v podivných katakombách, něco jí to připomíná, slib, dala někomu slib, to je důležité, na to nesmí nikdy zapomenout...nebo zemře...po stěnách se odráží ozvěna hlasů...pak utichnou...zazmatkuje a snaží se je doběhnout, ale má pocit, že jí ustupuje zem pod nohama...potápí se do úplné temnoty. Probere jí zima a znovu má pocit, jako by někoho slyšela, chce na ně, ne, na něj zavolat, aby počkal, že je ještě pořád tady, aby ji tam nenechával...slábne, má hlad, znovu ztrácí přehled, natahuje se po magii, která ji nikdy nezklamala, ale je náhle cizí, podivná, neví, co s ní má dělat, energie ji prokluzuje jako písek mezi prsty. Zoufale vyhledá tu část, která ji umožňuje se proměnit v šelmu....hledá ji, místo toho nachází krev, všude krev a ona má takový hlad, bere tu tekutinu do rukou, pije, div se nezalyká, skoro zuřivě se jí snaží slízat si z prstů...*
Fantazie nevede k šílenství. Co vskutku k šílenství vede, je rozum.
Fantazie opuštěná rozumem plodí nemožné stvůry. Spojená s ním je matkou všech umění a zdrojem jejich zázraků.
- Francisco de Goya y Lucientes-