Noční klub, Praha

[Kocour]

*Když po nějaké době sejde Beccy zpátky, najde Kocoura, jak se rozvaluje na báru jako kožešinkový límec a odpočívá po namáhavém luxování lednice Tomislavovi*

[Noční Klub]

*do Klubu se mezitím vrátili Postrach s Tobiášem a ted stojí v hloučku kolem notesu a nad něčím se dohadujou...padají slova jako voda, průser - to je Tobiášova poznámka, za kterou si vyslouží káravý pohled Postracha, pak něco jako tak hluboko se katakomby nerozmočí...Gandalfovských výmyslech, za které si vyslouží Tobiáš šťouchnutí od Man...*

[Manori]

*zvedne hlavu od notebooku a uculí se, nechá ty dva, at se tam baví* hned je to lepší co? A nejen nebýt kupka popela...*uculí se, koukne zpátky, kde pořád Tobiáš pochybovačně kouká na displej s mapou* věřila bys tomu, na upíry to věří, ale čaroděje nezkousne...*zavrtí teatrálně hlavou* nevěřící Tobiáš...

[Postrach]

*utne Tobiášovo protesty pohledem a podívá se po Beccy* Jako nový upír, že? *nabídne ji židli* než půjdeš, musíme si promluvit...*počká, než se usadí* vím, že jsme to už v podstatě řešili, ale přece jen, potřebuji od tebe slib, že se o ničem, co ses během nešťastných několika dní dozvěděla...jak o nás, tak o Druhé rase a celém problému...*mávne lehce kolem rukou* nikde nezmíníš. Vlastně o nás víš nejvíc z těch, s kterými takto přijdeme do styku, ale pro zbývající kolegy...*kývne bradou k Tobiášovi, který Beccy pozoruje* jsme se s Man zaručili, že nepředstavuješ žádný problém. Nejde ani tak o mě nebo Man...*nezmíní se, co by se dělo, kdyby přece jen někde něco prokecla* ale tentokrát se do toho přimotali všichni ostatní, takže jistě chápeš, že se zeptat musím...*jako na zavolanou se objeví i Hanako a Karolína s Denisou z tělocvičny, rozmístění tak, že automaticky pokrývají únikové východy*

[Rebecca Altamirano]

O moc lepší. +koukne na Man a uculí se.+ No jo, co jsem si tak všimla, lidé mají větší potíže důvěřovat věcem, které si sami nemůžou vyzkoušet. +cukne koutky a střelí pohledem po Tobiášovi. Jak pak poslouchá Postracha, úsměv jí pomalu z tváře mizí. Pohledem přejede po ostatních a neunikne jí, jak Denisa, Hanako a Karolína zablokovaly východy. Tiše si povzdechne a zadívá se Postrachovi do očí.+ Myslíš jako, že po tom, co jste mi vy všichni zachránily krk, poběžím odtud rovnou to vykvákat do nejbližší redakce? +zavrtí hlavou+ Dlužím vám všem tolik, že bych to nezvládla splatit, ani kdybych žila ještě dvakrát tak dlouho, než už mám za sebou. A za každýho z vás bych cedila poslední kapku svojí prokletý krve, kdyby to bylo potřeba. +mluví tiše, přesto jí je dobře slyšet. Podívá se přitom na každého zvlášť, nakonec se zadívá znovu přímo na Postracha.+ Takže máš moje slovo, že o ničem z tohodle - +mávne zlehka rukou kolem+ - se ode mě nikdo nedozví nic. Ani na mučidlech. +Drží si pečlivě neutrání výraz, přesto se tu právě cítí jako nevítaný cizenec a vetřelec.+ Nechci vám tu zavazet dýl, než je nezbytně nutný a ta nezbytně nutná doba už myslím pominula. Takže bych si jen sbalila svých pár švestek a půjdu. +podívá se na Man.+ Mám neurčitý dojem, že když jsem byla...mimo sebe...zahlédla jsem, žes odtamtud vzala naše zbraně..? Ale jistá si nejsem, v tom stavu bych nejspíš uvěřila i na fialovou krávu. +pousměje se, přestože do smíchu jí zrovna moc není.+

[Postrach]

*jen zavrtí hlavou* nezáleží na tom, co si já myslím...*poznamená* taková jsou pravidla. A tvé slovo stačí.*po tom prohlášení jako by i v místnosti něco povolilo a i ostatní se uvolní* Nejsi nám vázaná žádným dluhem. *koukne na ni* Ačkoliv neříkám, že se tvá pomoc nemusí hodit. Ovšem pan Ho byl neoblomný, když mluvil o zdravotní dovolené. Což neznamená, že se tak nestane později, koneckonců, myslím, že jsme propojeni docela hodně na to, aby taková situace nenastala...a jak vás znám...*píchne prstem k Beccy a Man* určitě zas do něčeho strčíte nos. *zvedne se od stolu* Nezavazíš...a odejít můžeš, kdykoliv budeš chtít. Nikdo tě nebude ani vyhánět, ani držet. Teď, když jsi se zavázala přede všemi slibem.

[Manori]

*celou dobu je potichu, nedá na sobě znát nic, jen v době, kdy Postrach mluví o tom, že se za ní zaručili, lehce přikývne...když ta zkostnatělá část rozhovoru skončí, nepatrně vydechne, síla zvyku a pak přikývne* Jo, vzala jsem je s sebou. Přece bych je nenechala v pařátech těm...*polkne nadávku* donesu je....*zvedne se taky a zamíří do zbrojnice*

[Noční Klub]

*Tobiáš jen oplatí Beccy pohledem...pak jen spolu s ostatníma sleduje, co se bude dít...nad proslovem o redakci mu škubne pobaveně v obličeji, jak si představuje, jak nějakému pisálkovi bude vykládat o jakési podzemní sektě a upírech, ale v očích má výraz daleko vážnější. Teprve, když Postrach přijme její slovo, povolí a protáhne se. Letmo se setká pohledem s Hanako, která se nepatrně ošije a jde si radši po svém.*

[Rebecca Altamirano]

Já vím, já vím. +kýve vážně, na ta pravidla. tu část o tom, že pravidla jsem od toho, aby se porušovala, si pro tentokrát nechá raději pro sebe:D+ Dobře, nebudem tomu říkat dluh, ale řekněme...službička do budoucna k dobru? +uculí se.+ No popravdě...z týhle akce jsem si odnesla kromě tohodle..+kývne k jizvám na rukách+...ještě hromadu mindráků. +zatváří se kysele, ale v očích jí pobaveně zajiskří.+ Hmm, cože? My a strkat do něčeho nos? +nasadí ten nejnevinnější výraz, jakého je schopna a loupne pohledem po Manori.+ No...možná občas. Jenže ta nuda je fakt hrozná věc. +povzdechne si teatrálně.+ Postrachu, s tím spojením "kdykoliv budu chtít" buď opatrný. Nebo se mě nezbavíte. +zatváří se výhružně.+ Ale vážně, je to tady...+chvíli hledá správný výraz.+...voní to tu domovem. +dodá nakonec poněkud vzletně, ale tak to prostě vnímá.+ Klid, bezpečí, přátelé, rodina....+pokrčí rameny a trochu rozpačitě zabodne pohled do desky stolu, na kterém kreslí zaujatě prstem kolečka.+

To je super, svoje miláčky bych totiž asi vážně obrečela. +prohlásí, když Man potvrdí, že zbraně vzala s sebou. Zachytí tu zvláštní výměnu pohledů mezi Tobiášem a Hanako, ale tváří se, že je úplně nevidomá:D+

[Postrach]

Hm...službička do budoucna...proč ne.*přikývne* Jo, vy dvě...*naznačí jim výchovný pohlavek* Tak nezbavíme?*zatváří se a cukají mu u toho koutky* Pak to vnímáš správně.*přikývne a na chvíli zvážní* Proto to všechno kolem. Neradi bychom o to přišli...zase.