(no mě to právě napadlo
Jedna z věcí, která ji namotivuje opravdu spolehlivě:D Teda pokud by nějakou motivaci potřebovala:D )
+dál postupně prochází chodbami a chladně, metodicky podřezává další a další krky. V obličeji, pocákaném krví jí planou oči sytě jantarovým ohněm, který ale rozhodně nehřeje, ale naopak mrazí až do morku kostí. Pak z dalších dveří zaslechne tichý pláč. Potichu otevře dveře a proklouzne do místnosti. Přímo před ní je široká postel, v jejímž rohu se krčí dívka, zbitá a skoro nahá, až na pár potrhaných hadrů, které ji visí na hubeném, modřinami a šrámy pokrytém těle. Obličej má tak rozbitý, že nedokáže odhadnout, kolik jí může být. Před postelí, zády k ní a čelem k dívce, stojí chlap, až na boxerky nahý. Becca neslyšně dojde až k němu a všimne si, jak dívka překvapeně zalapala po dechu. B. jen krátce zavrtí hlavou a v další vteřině drží chlápkovi pod krkem čepel dýky a tiskne mu je ke kůži tak těsně, až se ihned objeví tenká stružka krve, která mu steče na hruď.+
Víš, tohle je ta chvíle, kdy se tvůj erotický sen mění v tvoji nejhorší noční můru... +je na muže dost malý, jen o pár centimetrů větší nežo ona, takže má rty téměř u jeho ucha, když mu téměř mazlivě zašeptá tu větu do kůže. Tvrdě ho kopne zezadu do podkolení, takže spadne na postel a dívka z ní hbitě sklouzne na zem, přestože musí mít bolesti. Během několika sekund ho připoutá ke sloupkům postele a pak se zadívá na dívku+
"Měla bys teď asi zavřít oči a zacpat si uši." +řekne jí vážně+
"Zabiješ ho?" +zeptá se bezvýrazným hlasem, ochraptělým od dlouhého křiku+
"Ano."
"Zabiješ ho rychle?" +upřesní a v rozbitém obličeji není vidět žádná emoce+
"Ne." +usměje se chladně a ten úsměv se pak odrazí v dívčině obličeji, jako v zrcadle+ "Jak se jmenuješ?"
"Safíja." +odpoví a pak si sedne do rohu místnosti, odkud má dobrý výhled na postel+
+Becca se otočí k chlápkovi, který hrůzou rozšířeníma očima sleduje jejich krátký rozhovor a široce se na něj usměje, až bíle zasvítí drobné, ale ostré špičáky. Oči se mu rozšíří ještě víc+ A my teď máme chvilku sami pro sebe. Bohužel si to asi neužiješ tak, jako sis užíval před chvílí. +v ruce se jí zaleskne dýka a pak z něj několika přesnými seknutími odseká boxerky. Jejch zbytky mu nacpe do pusy, aby aspoň částečně tlumila zvuky, které zanedlouho naplní pokoj a tlumeně pronikají i na chodbu. Začne u té nejzajímavější části a jediným čistým švihem z něj udělá eunucha. Tělo se křečovitě zazmítá a B. rychle ránu zaškrtí, rozhodně nedovolí, aby jí předčasně vykrvácel a pustí se do díla. Někde v zastrčeném koutku mysli si uvědomuje hlásek, který jí říká, jestli to trochu nepřehání, ale nedá jí velkou práci ho umlčet. Napětí a stres posledních dnů si vybraly svou daň a ona teď vítá tuhle možnost ventilace a aspoň malé pomsty za ty ženy, které tu našla a je jí jasné, že i za desítky a desítky dalších. Celé to krvavé představení trvá asi deset minut, když zaslechne, že se venku spustil poplach. Už o nich vědí. Odstoupí od zkravevného, zmučeného těla, jehož hrudník se ale stále namáhavě zvedá. Už nemá oči, které by v hrůze třeštil a nemá ani většinu ostatních vyčnívajících obličejových částí. Vlastně už moc člověka nepřipomíná.+
"Safíje." +otočí se k dívce, stále sedící v koutě. Slyšela, že jednou dívka zvracela, ale cítila celou dobu její pohled, kterým scénu sledovala. Natáhne k ní ruku se zakrvácenou dýkou.+ "Doraž ho."
+dívce se rozšíří oči, ale vstane a přejde k ní, vezme si dýku a postaví se zboku k posteli.+ Odsud, sem. +ukáže jí, jak ho podříznout jako podsvinče. Tuší, že na probodnutí srdce nemá tolik síly. Safíja zaváhá jen na okamžik a pak překvapivě silným švihem, podřízne jejímu mučiteli krk, včetně průdušnice. Poslední vydechnutí zabublá v rozšklebené ráně a je konec. Safíja okamžik zírá na mrtvé tělo a pak k ní zvedne tmavé oči. Takhle se rodí ti, co přežili. V krvi těch, co v nich zabili dobro a nevinnost...+
(noo, nechala jsem se trochu unýst, snad to není moc přes čáru:D
)
)
)