Město

[Rebecca Altamirano]

+trhne sebou, když se otře prstenem o další místo, ale ta krátká, ostrá bolest je už jen jako doplněk k rozkoši, jako její neodmyslitelná součást, bez které by to nebylo úplné. Zasténá, když přes stejné místo vzápětí znovu přejede palcem, ztrácí se v tom všem a když ji donutí naklonit hlavu, okamžik vzdoruje, čistě ze zvyku, čistě proto, že chce a že může. A když se jí ta dvě slov vpijí do kůže, ví, jak to myslí a ani kdyby chtěla, nemůže to popřít. Patří, ale přitom je volná.+ Ano...+zasténá, ale neví jestli je to odpověď nebo jen zasténání přetavené ve slovo. Cítí to vzrůstající napětí v sobě, ten tlak, ale ještě ne, chce to ještě prodloužit. Ale když náhle spoutá její rty v polibku a vsaje tu kapku krve, skoro se neovládne. Zasténá mu do rtů a pak cítí, jak se opřel jazykem o špičák a tělem jí proběhne téměř křečovité zachvění, jak se snaží ovládnout. Ona rozdíl cítí, jeho krev by už poznala kdekoliv a taky ví, že by si na ni velmi rychle zvykla. Lidská jí už dávno přijde nedostatečná, slabá. A on není obyčejný člověk, ale kouzelník s nezvykle mocnou magií a to je něco, čemu se odolává velmi těžko, zvlášť v takové chvíli. Sevře ho nohama pevněji a ještě víc se prohne proti němu, pevněji se přitiskne k hrubé omítce za zády a když se jí jeho prsty ovinou kolem krku, zachvěje se a když se odtáhne, trochu ztěžka polkne a zadívá se mu do očí, rty lehce pootevřené, poznamenané její i jeho krví. Skloní hlavu níž a trochu na stranu, prudce a mělce oddechuje, tělo už rozbolavělé z toho napětí a rozkoše, která se v ní hromadí a když se jí to jedno slovo vpije do kůže s jeho horkým dechem, je to jakoby v tom jediném okamžiko povolilo. Zatne mu prsty do ramene a tělo se jí roztřese v té uvolňující křeči, stahuje se kolem něj, vtahuje ho hlouběji do sebe, zakloní hlavu a ze rtů jí splyne jeho jméno, téměř jako nějaké zaklínadlo. V posledních dozvucích rozkoše vlní boky proti němu, pomalu zklidňuje dech a divoce bušící srdce a vrací se zpátky do reality, uvolněná, klidná a volná.+

[Jade]

+sleduje, jak se propadne do orgasmu, a jemu samotnému už stačí jen pár přírazů, zavrčí jí do kůže, jeho stisk na okamžik ještě trochu zesílí a poddá se svýmu vlastnímu vyvrcholení. Pak jeho boky začnou zvolňovat, ještě párkrát se pohne, aby zachytili ty poslední nitky slasti, a nakonec se zastaví, chviličku prudce oddychuje, rty zabořené do ohbí jejího krku, takže může na kůži cítit každý trhaný nádech, ale poměrně rychle to dostane pod kontrolu, jeho splašený tep zvolní, jako kdyby v sobě přepnul nějakej vypínač, a sevření na jejím krku pomalu povolí. Hned potom z ní vyklouzne, jeho boky se lehce odtáhnou od jejích a pomalu ji nechá sklouznout po svém těle dolů v dráždivé připomínce věcí jen krátce minulých. Neřekne nic, nemá dojem, že by kdokoliv z nich momentálně toužil po small talku, nebo snad dokonce nějakých náznacích něhy, ale jeho úšklebek mluví za něj, a rozhodně nevypovídá o tom, že by se mu to nelíbilo; oči se mu uspokojeně zalesknou, a určitou samolibost v nich nepotlačí, ale hlad pod povrchem v nich pořád je, jako by říkal velice příjemná jednohubka Olízne si rty a z koutku trochu krve, těžko říct čí, pak se na ni zadívá a zvedne koutek ještě výš. Palcem jí to šmouhu od krve na čelisti setře pryč+ Někdo by tě mohl podezřívat, že sis to snad i užila. +ušklíbne se místo vysvětlení a zapne si kalhoty+ Půjdeme, než se ti dva idioti nechají znova zatknout. +poznamená, a ještě chvilku se na ni dívá tím svým pohledem, který říká, že moc dobře ví, jak se jí pořád ještě třesou kolena+

[Rebecca Altamirano]

+pomalu to rozdýchává a vychutnává si každou vlnku zachvění, která jí projede tělem, jako ozvěna té právě odcházející bouře. Povolí sevřeníí prstů na jeho rameni a když ji pustí na zem, je si už celkem jistá, že nepůjde k zemi, i když je to těsně:D. Upraví se a prohrábne si vlasy a když se na něj podívá, musí se ušklíbnout; jo v jejich případě to asi vždycky bude trochu jakoby zkoušeli hasit požár leteckým palivem:D Velice pozorně sleduje, jak si olízne krev ze rtu a v očích jí maličko zablýskne. Kdo by tohle kdy čekal...na druhou stranu, ty výhody z toho plynoucí nejsou zanedbatelný, takže kdo by se divil:D+ No jo...+pokrčí lehce rameny a pousměje se; tohle rýpání už se jí nemůže dotknout, zvlášť když vidí, že on si to užil přinejmenším stejně, jako ona+ Asi by ti taky nikdo nevěřil, kdybys to popřel. +prohodí s úšklebkem+ Jo. +přikývne jen+ Ale myslím, že mají nejspíš úplně jiný starosti, než se nechat zatknout. +cukne pobaveně koutky. Vyjdou z uličky a zamíří zpátky k autu a vypadá to, že právě včas, protože se kolem něj začíná mot až moc divných lidí. Dojdou k němu akorát ve chvíli, kdy nějaký blbeček zvedá baseballku, nejspíš aby rozbil okýnko a prudce si vylepšil společenský status+ Jestli nechceš mít tu pálku narvanou v krku, pustíš ji hned na zem. +ozve se za ním a mrazivý tón jejího hlasu je v prudkém kontrastu k tomu úsměvu, který říká, že to není jen planá výhružka. Prudce se otočí a ve stejné chvíli dřevo dutě bouchne o zem+ Hodnej kluk. +uculí se, otevře a s pobaveným zábleskem koukne přes střechu na Jadea a nastoupí+

[Jade]

Nikdy jsem to nepopíral. +ušklíbne se koutkem rtů, vytáhne cigarety, a jednu si strčí mezi rty+ Pořád vypadáš ošukaně. +ohodnotí její snahu, a projde tou uličkou čumilů aniž by někomu z nich věnoval větší pozornost. Tedy aspoň navenek, ve skutečnosti si velice dobře uvědomuje, kdo kde stojí, jak se na ně dívá, kde má ruce... a kde zbraně. Nastoupí do auta, na škvíru stáhne okýnko, aby mohl kouřit, ale jen tak, aby nebylo vidět dovnitř. Natáhne si nohy a sleduje ubíhající ulice, a pořád v autě cítí pach sexu, který vyzařují, její chuť na rtech, její vůni na svojí kůži; a dobře ví, že i ona, jak tak sedí za volantem, musí cítit stopy po něm v klíně a jeho značky na kůži. Přináší mu to zvláštní pocit spokojenosti, mlčky kouří a přemýšlí+ Díky za smsku. +řekne pak+ I když by si nejspíš zasloužil zůstat tam přes noc. +ušklíbne se, a jen se dívá, jak Becca zrychlí a projede světla na oranžovou+ Je ti jasný, že tohle nejspíš nebylo naposled. Jsou jak urvaní ze řetězu. +zavrčí podrážděně+ Musí se naučit bejt zodpovědnější, a ne že ho i s jeho pouštní píchačkou vždycky někdo vytáhne z průseru. +dodá s úšklebkem+

[Rebecca Altamirano]

No jo, co nadělám. Ale snaha byla. +uculí se pobaveně, zařadí rychlost a šlápne na plyn. I ona to všechno pořád cítí a to velmi intenzivně, skoro jakoby na sobě pořád cítila jeho ruce a musí se hodně držet, aby se neklidně nevrtěla:D Cítí spáleninu na boku, na zápěstích a nemůže vyloučit, že stopy na krku nestihnou zmizet, než dojedou do Guns.+ Není zač. +řekne jen, aniž by odtrhla pohled ze silnice+ Možná. +uculí se trochu a krátce na něj koukne+ Ale jak jsi říkal...příležitost k tomu určitě ještě nastane. +pokrčí lehce rameny+ Jo, počítám s tím. +povzdechne si a za tu "pouštní píchačku" po něm střelí trochu podrážděným pohledem+ Ale myslím, že i jim to minimálně částečně došlo. +podotkne a to už zastaví před Guns. Vypne motor a koukne na něj+ Chceš si jít pro něj nahoru, nebo ti ho mám poslat dolů? +zvedne pobaveně koutek a zní to trochu, jakoby ho chtěla poslat v krabičce od sirek:D+

[Jade]

+jen přikývne, protože z jeho pohledu zač je, a on si záznamy o dluzích a laskavostech vede víc než pečlivě. Krom toho si není jistej, jestli by v opačný situaci zareagoval stejně+ Já si pro něj dojdu. +zavrčí temně, odhodlí špačka, a následuje jí ke Guns, rozhodně nehodlá propásnout příležitost omrknout její bezpečnostní systémy, i když mu nejspíš žádnej kód fakt neukáže. Nastoupí do výtahu, zadívá se na ni, a přes tvář mu přeletí úšklebek+ Co tvoje úchylka na výtahy? +rýpne si trochu, a čeká, až odemkne+ Jestli bude nahej, nakopu mu prdel. +zavrčí+

[Payne]

+dny se pomalu přelévají v týdny a náročnější výcvik se velmi brzy začne projevovat. Už před tím sice měla docela sílu, rozhodně na svou tělesnou konstituci, ale teď se učila stále náročnější techniky boje a Bí ji opravdu nešetřila. Modřin a šrámů měla pokaždé tolik, že těch pár, které občas utržila při svých výletech se úplně ztratilo. Což mělo i svoje výhody. Od doby, kdy s touhle svojí osobní misí začala uplynulo už několik měsíců a dá se říct, že techniku vypilovala do naprosté dokonalosti. Dávala si pozor, aby v tom, co dělá nebyl žádný vzorec, kterého by se mohla chytit policie, i když to, že ve městě řádí sériový vrah, jim už došlo. Protože jediná věc, která je všechny spojovala bylo to, že šlo o pedofily, usvědčené, ale z různých důvodů proklouznuvší justičním systémem. Většinou jen kvůli drobné chybě při vyšetřování, případně díky skvělé práci právníků. Při pročítání tajných záznamů z vyšetřování, hlavně pitevních zpráv a zpráv z místa činu měla ze začátku noční můry téměř stejně děsivé, jako krátce po tom, co přijela ze Sýrie. Ale ty zmizely hned po tom, co zabila prvního... Vypne pás a zamíří do koupelny. Zadívá se na sebe do zrcadla a v očích jí zablýskne, když si to vybaví, do nejmenšího detailu. Byl to sexuální sadista a navíc pedofil. Ale byl poměrně mocný a vlivný a dokázal dokonale manipulovat okolím, včetně právníků a bylo podezření, že i uplácel porotu a možná i někoho z vyšetřovatelů. Ať tak, či tak, nebyl odsouzen za vraždu sedmileté holčičky. Když četla záznamy z vyšetřování, brečela. Hodně a dlouho. Ale pak přišel vztek a potom chladná, kontrolovaná a přesně směrovaná touha po pomstě. Sledovala ho, dostala se do jeho počítače jak doma, tak v jeho firmě. Zjistila si, jaké má návyky a taky zjistila, že chutě na děti ho nepřešly. Takže když zjistila, že má v plánu unést další holčičku, rozhodla se zasáhnout. A stálo to za každou vteřinu, kterou tomu věnovala. Když klečel před ní a brečel, žadonil, prosil o svůj sprostý, ubohý život. Věděl, že umře, když se díval do mrazivých, ocelově šedomodrých očí dívky, která určitě ještě nebyla plnoletá. Nemohl tomu uvěřit. Že on sám, zemře rukou dítěte. Dívala se mu do očí, zatímco mu zabořila dýku do břicha a pomalu s ní otáčela. Sledovala, jak mu z nich vyprchává život a necítila žádné výčitky; cítila uspokojení, cítila, že spravedlnosti bylo konečně učiněno zadost. Když pak stála nad chladnoucí mrtvolou, jakoby na okamžik viděla drobnou, světlovlasou holčičku s modrýma očima, jak se usmála, zatímco jí po tváři stekla jediná slza a pak se rozplynula. Pečlivě uklidila místo činu; odstranila všechno, co by mohlo policii navést správným směrem, i když toho nebylo moc. Používala pokaždé jiný typ nože, nebo i jiný způsob smrti, některé provedla tak, že to vypadalo jako nehody nebo sebevraždy. Včetně dopisu na rozloučenou. Od prvního bylo dalších pět plus ti dva, které zabít musela, aby zachránila sebe sama. A užila si úplně každý lov, od začátku až do konce...+

[Payne]

+Po telefonátu s Deanem si ten hovor ještě chvilku v duchu přehrává a opravdu se už nemůže dočkat, až ten její pitomý trest vyprší. Nakonec se ale rozhodne, že by měla jít spát, pokud chce být zítra v nejlepší formě. Vypne notebook, zhasne a zachumlá se do deky a během pár minut usne.+

+ráno se probudí docela brzo aniž by si musela dávat budík. V deset má ještě menší trénink s Beccy, ale potom už bude doma sama, protože Bí má nějakou práci. A to jí naprosto vyhovuje. Po zbytek dne ještě sleduje "billyho" aktivitu na síti, ale kolem třetí odpoledne je čas vyrazit. Oblékne si své oblečení na lov, černé džíny, černé tričko a mikinu s kapucou a nakonec svoji koženou bundu. Do zápěstních pouzder si dá malé, tlačné dýky, které si po tom, co jí jedna zachránila život, docela oblíbila. Do speciálního pouzdra v bundě přijde její velká armádní dýka a jedna menší ještě na druhou stranu. Nakonec si vezme mobil a zapne sledovací program, s kterým ji pomáhal Vishous. Díky téhle vychytávce mohla hacknout jakýkoliv mobil, ke kterému se dostala aspoň na vzdálenost pěti metrů, což přesně provedla s tím "billyho", když náhodou seděli ve stejné kavárně. A teď přesně věděla, kde je. Vyjde z Guns a rychlým krokem zamíří na metro a do centra, průběžně sledujíc zelenou blikající tečku ve svém mobilu. Míří přesně tam, kam čekala. Ke škole, kde Cindy zrovna teď je na hodině plavání...+

[Dean]

+celej den má podezřele dobrou náladu, protože se těší, až se uvidí, a když mu odpoledne skončí trénink, osprchuje se, deset minut stráví tvořením ležérního účesu á la "prohrábnu vlasy a jdu", vezme si čistý triko a přemístí se kousek od guns. Čeká jen pár minut, když se ve dveřích objeví Payne, a on se rozculí jako pako. měsíc je pěkně dlouhá doba, náhodou. Zamává na ni, ale ona civí do mobilu a vůbec si ho nevšimne, tak vyrazí za ní, že ji doběhne a aspoň ji k Andy doprovodí. Proplete se mezi lidmi a už je jen pár metrů za ní, když Payne najednou nečekaně zatočí doprava, tedy úplně opačným směrem, než k Andy. Trochu se zamračí a jak znejistí, dostane se mezi ně víc lidí, takže se honem vzpamatuje a následuje ji, aby ji neztratil. Sleduje její drobnou postavu skrz centrum a pak si všimne, že míří ke škole, k úplně cizí škole. Zamračí se ještě víc, teď už je mu jasný, že se s ním nepokoušela tajně domluvit rande, a má z toho trochu provinilej pocit, že ji sleduje tajně, ale nemůže se zbavit zvědavosti, a taky trochu nepříjemný předtuchy v břiše. Takže si stáhne kapucu víc do čela, a sleduje ji dál+

[Payne]

+když dojde ke škole, zůstane stát na druhé straně ulice ve stínu stromů a velmi brzy objeví "billyho", sedícího na lavičce, kterak předstírá, že zírá do mobilu. Mohla by ho sice odtud odlákat a vyřídit to, aniž by se Cindy kdykoliv dověděla, jak blízko smrti byla. Ale chce, aby se z toho poučila a byla opatrnější v tom, s kým si píše a co komu říká. Ví, že jí trénink končí ve čtyři a nemýlí se. Pár minut po čtvrté vyjde ze školy drobná tmavovláska, vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je, nejspíš díky štíhlé, atletické postavě a žádnému make-upu. Chvilku po tom, co projde kolem "billyho" a zamíří domů, se zvedne a zamíří pomalu za ní. Drží dostatečnou vzdálenost, aby o něm nevěděla, ale tak, aby ji neztratil. Dobře ví, že po cestě musí projít jednou celkem opuštěnou uličkou. Nebo nemusela by, ale chodí tam, protože je to kratší cesta. A to se mu hodí. Vyrazí za ním a udržuje podobně bezpečnou vzdálenost a cítí, jak jí adrenalin a vzrušení z pronásledování a lovu koluje v žilách, jako ta nejlepší droga. Višmne si, že "billy" natáhnul krok, chce Cindy dohnat, než projde tou tmavou ulicí. A povede se mu to, protože Cindy se zrovna zastavila a sehnula se, aby si zavázala tenisku. A ve chvíli, kdy se narovnala, byl od ní už jen několik kroků. Viděla, jak se zvedla a ohlédla se po něm; viděla, jak se usmála a zavrtěla hlavou. Nejspíš jí nabídl, že ji doprovodí domů. To jistě. Stiskne rty a zrychlí, hlavu skloněnou, takže s kapucí na hlavě jí není vidět do obličeje. Pak uslyší výkřik a vidí, jak jí zacpe pusu rukou a chce ji odtáhnout ke zdi, mezi dva velké kontejnery. Tak jo, to by stačilo. Až sem to nechtěla nechat zajít, ale už se stalo. Cindy bude poučená dostatečně. Rozběhne se a během pár vteřin stojí před scénou, která by jí ještě před pár měsíci poslala přímo do náruče záchvatu paniky. Ne ale dnes+ Hej, pusť ji. +houkne na něj a když se po ní překvapeně ohlédne, nezaváhá, přiskočí blíž a strhne ho z ní.+ Co blbneš, neser se do toho. Je to moje holka. +ušklíbne se na ni, ale vypadá trochu nejistě+ To určitě, je jí třináct, ty prase. +zavrčí na něj a podívá se na Cindy, která se choulí v rohu u poplenice, tvář mokrou od slz a obrovské zelené oči má vytřeštěné hrůzou. Ruce si tiskne na hruď, aby držela pohromadě roztržené tričko+ Běž odtud, Cindy. Běž domů a až si budeš na internetu s někým psát, buď opatrnější. +řekne jí a sleduje, jak se bez váhání zvedne, sebere svoje věci a rozběhne se pryč+ Ty ale nikam nejdeš, "billy". +strčí do něj prudce, když se pokusí projít kolem ní+ Nebo mám říct spíš Gerry? +usměje se mu studeně do tváře a s uspokojením sleduje, jak pobledl a do očí se mu vkradl strach; jenže ti, kteří se bojí, dělají hloupá rozhodnutí. A i Gerry ho udělá, když zvedne ruku a pokusí se jí praštit. Ale Payne se mu snadno uhne a její pěst svůj cíl nemine. Praští ho v rychlém sledu třikrát, dvakrát do tváře a jednou do břicha. Když se zlomí v pase, kopne ho kolenem do obličeje a pak ho přitiskne ke zdi, skoro by to mohlo vypadat až intimně.+ Vím, co jsi zač. +zašeptá a předloktím mu tlačí na krk.+ Už jednou jsi zabil malou holku a vyvázl jsi jen proto, že to podělala obžaloba. Měl jsi toho nechat. +v ruce se jí skoro zničehonic objeví dýka+ Já mám dost důkazů a moje výhoda je, že nepotřebuju obžalobu ani porotu. +usměje se mu do očí+ To nemůžeš, nemůže mě...+začne škemrat, přesně jak čekala. Byl to zbabělec do morku kostí a jí se z něj zvedal žaludek. Před očima jí bleskly fotky ze složky malé Lilly, pitevní zpráva a záznam ze soudu, kde se oba její rodiče sesypali, když vyšlo najevo, že z toho vyvázne bez trestu+ Ale jo, Gerry. Můžu. +sdělí mu s úsměvem a vrazí mu čepel do břicha. Ví, že je dost dlouhá na to, aby zasáhla i ledviny a tak je to dost rychlé. Během minuty jsou jeho oči mrtvé, strnulé, se stále nevěřícným výrazem. Vytáhne dýku, otře ji o jeho oblečení a rozhlédne se okolo, aby uklidila případné důkazy. Na místě, kde se krčila Cindy najde pár útržků z jejího oblečení a sponku do vlasů. Oboje sebere a schová do kapsy. Na zemi najde starou láhev se zbytkem nějaké žíraviny a opatrně ji rozlije na místě, aby zničila i zbytek případných stop, jako otisky prstů nebo vlasy. Ještě se krátce podívá na mrtvé tělo, ale je čas zase zmizet...+