Kanclík

[Rebecca Altamirano]

Tak fajn, jdu si sbalit svých pár švestek. +zazubí se, mávne na rozloučenou a venku se přemístí domů+

(okáá, jsem si říkala, že to bude asi nejlepší )

[Manori]

*taky se seberou a zmizí směr Praha, aby se domluvili s ostatními, co a jak*

[Rebecca Altamirano]

+stejně jako všude jinde v tomhle baráku, i tady si otevře naťukáním jak týden dlouhého kódu a vejde dovnitř. Usadí se do koženého křesla a dálkovým ovládáním otevře ve stěně zabudovanou kamerovou centrálu. Spokojeně přejede pohledem všechny monitory, pak se otočí k počítači a chvíli vláčí Jadeovo jméno všemi možnými i nemožnými databázemi, systémy, legálními i nelegálními způsoby. Nakonec se opře v křesle, na stůl před sebe položí miniuzi a nalevo Deserta. Pak se okamžik se zavřenýma očima soustředí a když je otevře, vpředu na stole stojí tradiční stojánek a v něm příčina všech její potíží za poslední dny. Upřeně se ji prohlíží, pak se natáhne a zlehka přejede prsty po hladkém povrchu saya+ Stála bys ještě za větší potíže, ale myslím, že na tý hranici už skoro jsme. +zašeptá jí důvěrně a s povzdechem se znovu zadívá na kamerový systém, čímž hodlá strávit zbytek doby, která do návštěvy Jadea zbývá...+

[Rebecca Altamirano]

+aaa všimne na kameře od vchodu jak vejde dovnitř Postrach a nedokáže se ubránit mírně sadistickému úsměvu+ Ale ale, teď nechceš přijít, zlatíčko. Vážně ne. +krátkým pohledem zkontroluje hodiny, ale zatím je čas, tak má ještě slušnou naději, že než přijde, Postrach už tady nebude +

[Manori]

( )

[Jade]

+musí se nad tou okázalou demonstrací vzteku pro sebe uchechtnout, koukne přímo do bezpečnostní kamery a mírně pozvedne obočí, trochu jako shovívavej rodič na vzteklýho puberťáka, ale pak se mu po rtech rozlije ten arogantní úsměv, co vzbuzuje potřebu rozjebat mu čelist pěstí, a do výtahu nastoupí, zdánlivě v klidu a pohodě, ale ve skutečnosti velice ostražitý a připravený zastřelit cokoliv, co se pohne. s klepáním se neobtěžuje, drze vleze rovnou do dveří a zavře za sebou+ Působivý patron. +poznamená s křivým úsměvem, a chová se, jako kdyby se nic nestalo+

(má tam tu katanu vyloženou nebo je schovaná? )

[Rebecca Altamirano]

(jojo, je přímo před ní na stole )

+potlačí nutkání rozstřelit monitor kamery, když se do ní ušklíbne a sedí v křesle v nezměněné pozici, jenom když se přiblíží ke dveřím, zvedne miniuzi a namíří přímo na dveře, takže když jimi Jade projde, míří mu přímo doprostřed hrudi+ Ušetři mě těch svých rádoby oceňujících keců. +ušklíbne se pohrdavě a prohlíží si ho jako něco, co jí ulpělo na botě+ Víš od včerejška přemítám, proč bych tě prostě nemohla zastřelit...+nakloní zamyšleně hlavu na stranu+ ...a zatím jsem vůbec na nic nepřišla. To je docela smutný, nemyslíš? +zadívá se na něj upřeně, ale v očích nemá po lítosti ani stopy. Je to spíš čirá a dokonale čitelná nenávist. Pomalu zvedne ruku a dotkne se stále jasně patrné spáleniny na tváři+ Moje vstřcný gesto je, že ti nechám tvý zbraně, tam, kde jsou. +prohlásí tónem, jakoby mu tím prokazovala tu největší laskavost, jaký je schopna+ Ale dej mi třeba jen takhle maličký důvod...+naznačí mezi prsty asi tak dva milimetry:D+ ...a pořídím si novou výzdobu kanceláře. +usměje se mrazivě a je vidět, že právě po tom touží ze všeho nejvíc+

(a mmch, odnikud z Guns se nejde přemístit. to může jen Becca a Man )

[Jade]

+lehce pozvedne obočí, když mu najednou do hrudi míří zbraň, ale jinak nehne ani brvou+ Dej to dolů... zavrtí pobaveně hlavou a v klidu se usadí do křesla naproti ní+ Kdybys mě chtěla zabít, už by ses o to pokusila. +parafrázuje její vlastní slova ze včera a křivě se usměje, na chvilku mu pohled sklouzne ke kataně na stole a dovolí si pár krátkých vteřin po ní jen klouzat očima, na okamžik jeho obličej pozbyde všechny stopy arogance a v očích má jen čirou fascinaci něčím úžasně cenným; než se odlepí a věnuje pohled znovu jí, a na katanu už se ani nepodívá+ No, opak bych ti ani nedoporučoval. +blýskne po ní úsměvem, ale oči zůstanou varovně tvrdé+ A co chceš slyšet? Že mě to mrzí, že jsem to přehnal? +protáhne posměšně+ Nemrzí. +pokrčí rameny+ Dávat si pozor na něco, co s tebou v minulosti vyjebalo, je reflex. Touha po pomstě... mám takový pocit, že něco takovýho ti taky není cizí. +zadívá se na ni pronikavě a na rtech se mu usadí pobavený úsměv, jako by věděl víc, než říká, na chvilku se odmlčí, ale pohledem k meči nesjede+ Nevylíhnul jsem se z flašky absintu. +poznamená potom pomalu+ A existuje důvod, proč žádnej ze tvejch supersystému nevyplivnul nic konkrétního o mojí osobní minulosti. +ušklíbne se jedním koutkem, jako že je mu jasný že to udělala+ Nemám v povaze zapomínat... a odpouštím jenom hodně zřídka. +provrtá ji očima tím svým dravčím pohledem, jako by to, ať už je to cokoliv, taky vztahoval na ni+ A neomlouvám se za to. +sáhne do bundy a vytáhne cigarety+

[Rebecca Altamirano]

(bože, ten chlap mě fakt začíná štvát a škoda, že je až tak drzej a hned se nasáčkoval ke stolu, fakt jsem měla v plánu aspoň jednou vytřelit, ať furt jen nehrozí do luftu )

Ty prostě musíš každýmu rozkazovat, co? I když na tebe míří samopalem...+zavrtí nevěřícně hlavou, přesto ale zbraň nepatrně skloní. Upřeně ho sleduje, když si prohlíží katanu a v duchu mu doporučí, ať na ni v žádným případě nezkouší sahat+ Tak...teď jsi na to ale kápnul. +luskne náhle prsty a nevesele se zasměje+ Dávat si pozor na něco, co s tebou vyjebalo...páni. +zavrtí hlavou skoro pobaveně a zadívá se mu do očí+ Přesně to právě dělám. +řekne tiše a upřeně si prohlíží jeho tvář+ Moc dobře znám takový jako jsi ty...+na okamžik vypadá, jakoby se dívala skrz něj, daleko do minulosti+ Pomsta. Jo. Máš zatracenou pravdu. Nechci tě zabít proto, abych se pomstila tobě. Ale někomu z mojí vlastní minulosti. +usměje se, jakoby jí to najednou bylo fuk.+ Takže to si můžu klidně ušetřit námahu, protože by mi to stejně k ničemu nebylo. +pokrčí lhostejně rameny a položí samopal před sebe na stůl+ Takže ses rozhodl ve svý vlastní honbě za pomstou, zprovodit ze světa každýho upíra, kterýho potkáš. +zamyšleně ho pozoruje, část té zuřívé a v podstatě ničím nepodložené nenávisti z jejích očí kousek ustoupí+ Je mi srdečně jedno, odkud ses vzal, pro mě za mě, můžeš být klidně z Marsu. A absolutně netuším, co bys měl odpouštět konkrétně mě +ušklíbne se+ To ale může počkat. Zajímá mě v tuhle chvíli pouze jedna jediná věc. +odmlčí se a zadívá se mu do očí+ Proč jsi tu pozvánku na aukci dostal jako jediný člověk právě ty. Z té obrovské spousty možností, který měl Seth k dispozici. Zrovna ty. +zašeptá a se zájmem ho pozoruje s hlavou mírně nakloněnou na stranu+

[Jade]

(ehehehe )

Kdo nemá rád, když je po jeho? +ušklíbne se, vytáhne cigaretu a zlehka s ní poklepe o stůl, než si ji vloží mezi rty+ Rozdíl mezi náma je... že já věci dotahuju do konce. +usměje se trochu posměšně a zapálí si, a na její slova pomalu zavrtí hlavou+ Nemyslím, že znáš někoho jako já. +pousměje se arogantně (narc narc )+ Jo, svoje noční můry si hoň sama. +opře se do křesla+ Pokud ovšem... +potáhne z cigarety a pobaveně si ji prohlíží+ nechceš uzavřít obchod. +pozvedne lehce obočí a nakloní hlavu na stranu+ Ale myslím, že by se ti moc nelíbilo, co bych požadoval na oplátku. +zabublá mu v hrdle pobavený smích+ Nebudu tady házet historkama, jak jsem držel v náručí svoji umírající sestru s rozervaným krkem, to je pod úroveň nás obou. +odfrkne si+ Mám pro svoje postoje svý důvody, do kterých ti nic není. +koukne na ni zpříma a oči mu varovně blýsknou+ A jakkoliv nevěřím na druhé šance... třetí šance už je vyloženě mýtus. +zkroutí rty do pohrdavého úšklebku, naznačujícího, že jeho špatný zkušenosti s upírama nekončí jedním příběhem+ No, tak to na mně asi přecejenom něco bude. +zvedne jeden koutek pobaveně+ A hned je jasný, komupak jsi do tý postele vlezla. +uchechtne se, spíš upřímně pobavený, než že by se jí vysmíval, když o Sethovi mluví s takovou familierností+ Řekněme... +dodá po chvilce ticha+ že mi dlužil jednu laskavost. +vyfoukne kouř+