Kanclík

[Postrach]

( mno..ale scéna by to byla nepochybně zajímavá. akorát mám podezření, že to by ani turbodrozd nevydržel. Zůstat ve vzpřímené poloze na bidýlku)

No jestli na to dojde, ta budeš určitě někde poblíž...*pousměje se* Dobře...no, nevyrazíme hned. Budu chtít záruky, právě aby se nestalo, že jaksi bude problém se vrátit v plném počtu. To už vyjednáme, nebo spíš, nechám to vyjednat Tobiáše *nepatrně cukne koutky* Pojmeme to jako přátelskou návštěvu. Navíc se nestane každému, aby se dostal tam, kam míříme. A ano,*přikývne* nepochybuji, že katanu budeš muset vzít s sebou. Jediná jistota je, že k těmhle zbraním chovají opravdovou úctu. Neudělají nic, aby ji nějak poškodili.*vypne a zaklapne notes* Takovou záruku ti teď dát nemůžu. Ale očekávám, že když navrhneme tuhle návštěvu, že to budou brát jako vstřícný krok a pokud budou padat nějaké hlavy, budou to těch neschopných přihazovačů na aukci a ne naše.

[Manori]

Tomu se musí už dneska škytat...*poznamená, když Postrach zmíní Tobiáše ( )* No jo úctu...to mi připomíná, že bych si měla dát pozor na Yamamuru. *poškrábe se ve vlasech*

[Rebecca Altamirano]

(no turbodrozda by asi musel pan Hašimůra křísit )

No tak jo, pojedeme na výlet. +povzdechne si.+ A zase letadlem, ach jo. +zatváří se, jakoby ji bolel zub:D+ Tak Tobiáš...+střelí pohledem po Man a kousne se do rtu, aby se nerozesmála.+ To nejsou jediní, kdo k nim chová úctu. Patrioti...Jasně, ale mě by poškodily úplně klidně, tím jsem si jistá. +odfrkne si, ale koutky jí pobaveně cuknou.+ No fajn, tak s tím mečem budu i spát, když to bude nutný. +pokrčí rameny a v očích jí vesele zajiskří.+ Hmm, proč jsem se bála, že právě to řekneš +povzdechne si, když zmíní padání hlav.+ Tak fajn, kdy myslíš, že budem moct vyrazit? A co je zač, ten Yamamura? +koukne zvědavě z jednoho na druhého.+

[Postrach]

Copak, nerada letadla...čínská rodina si teď pry pořídila nějaké nové...*prohodí* Zřejmě co nejdřív, aby nakonec neztratili trpělivost a nerozhodli se udělat si výlet k nám...Japonců máme po Praze dost. A to bys jinak nespala?*neodpustí si* Pan Yamamura je někdo, kdo nemá rád lajdácké žáky...*významně se zadívá na Man*

[Manori]

Ehm...*zkoume vzorek koberce* No...víš jak se říká, že když potkáš pravého ninju, tak máš vzít nohy na ramena a prchat? No, tak tenhle je učí, je zakladatelem ninjutsu.*koukne na Beccy*

[Rebecca Altamirano]

Nerada je dost slabý slovo...+povzdychne si+ Hmm, tak to bude aspoň rychlý, nějaký lemry si určitě nepořídily. +ušklíbne se.+ No kdyby to bylo nutný, tak bych pár dnů bez spánku vydržela. Ale nechtějte mě zažít nevyspanou...+zatváří se vražedně, ale v očích jí pobaveně jiskří.+ Ninja...aha. +hlesne jen a trochu přidušeně polkne.+ Tak doufám, že ten moc naštvaný nebude... +zadoufá vroucně+

[Manori]

No, snad nebude..*přikývne a myslí to tak nějak všeobecně* Fajn, tak jsme domluveni. Pober si co na cestu potřebuješ, netuším, jak dlouho se tam zdržíme...a přijeď za náma do Prahy. Trefíš, že?

[Manori]

Dobře, znamenám si, nechat Beccy spát...*zasměje se*

[Rebecca Altamirano]

Výlet do neznáma, ach jo..+povzdechne si.+ Jo, do Prahy trefím. +kývne+ Začínám ty poslední dny brát jako nucený trénink zvykání si na letadla. +ušklíbne se.+ Mám pak asi počkat na letišti, ne? Protože přímo k vám určitě netrefím a předpokládám, že proti přemístění jste zajištěný. +uculí se a koukne na Man.+

[Manori]

Dobře, tak na letišti...přemístit se k nám přímo nejde...*přikývne*

(pak tedy asi přímo tématko Japonsko už, at neskáčem jako kamzíci furt )