Land of Sinners

+dovede ho do pokoje, odemkne a klíče položí na stolek+ Váš pokoj, pane. Kdykoliv budete něco potřebovat, tak stačí zavolat na recepci. +usměje se na něj+ Přeji vám příjemný pobyt. +mírně se ukloní a vypadne, zavře za sebou dveře a vrátí se na recepci vypít si konečně to kafe+

+rozhlídne se tam a spokojeně přikývne, je to trochu jinej styl než u ně doma, ale rozhodně se mu to líbí+ Díky, kdyžtak se ozvu. +usměje se, a když se za Björnem zavřou dveře, nejdřív ze všeho sebou práskne na postel a spokojeně zapéruje matrací,otevře notebook a zadá heslo do wifiny a pak se nahlásí šéfovi, že dorazil v pohodě a jen co se aklimatizuje vyrazí na místo činu+

+obratem mu přijde email s adresou a podrobnostmi k čerstvému případu, a taky jméno a oddělení, kde se má nahlásit na britském Ministerstvu. Polohlasně zanadává, protože dohadovat se s místníma bystrozorama o právech a privilegiích je asi tak to poslední co má zrovna chuť dělat, ale je mu jasný, že jestli si to nezařídí, bude z toho později pěkná polízanice, takže se rozhodne vzít to při jednom spolu s nějakým obědem, jelikož nedosnídal a žaludek se mu solidně ozývá+

+vrátí se z Ministerstva, a trochu ho štve, že si nemůže zakouřit, pač měl svůj jedinej tabák v bundě, ale řekne si, že zítra se tam vrátí, a poohlídne se ve ztrátách a nálezech. Dneska už nemůže ztrácet čas, takže se rozhodne přejít k tomu, proč tady vlastně je, sbalí si složku s případem a odebere se na místo činu, ovšem vezme to přes bufet, kde si dá pořádnej buger+

+tak nějak matně si vzpomíná, že jí Isaac kdysi říkal, že má pronajatý pokoj v hotelu. S ohledem k tomu, že se jí už notnou dobu neozývá a telefon jí z nějakého důvodu nezvedená, a to že by mu nevolala kdyby nešlo o něco opravdu důležitého, se rozhodla navštívit ho osobně. zahalená v dlouhém kabátě od krku k patě, by nikoho nenapadalo, co pod ním všechno skrývá za zbraně, připravená vyrazit na menší lov. zastaví se před dveřmi doufajíc, že jsou správně a rázně zaťuká+

*V práci byl teď několik dní v kuse a těch pár šlofíků v křesle v kanceláři pořádný spánek nenahradí, takže když se konečně dostal do hotelu, dal si rychlou sprchu a padnul rovnou do postele. Když se ozve zaklepání, vytrhne ho to z nejhlubšího spánku. Se zamručením se vzepře na lokti a chvíli dezorentovaně mžourá kolem sebe, než mu dojde, že to, co ho probudilo, má něco společnýho s dveřma. Vyhrabe se z postele, nasouká se do kalhot a cestou na sebe natáhne košili, co měl včera a co se válela vedle postele. Dopotácí se ke dveřím a otevře je.* Jo? *zívne a opře se předloktím o futro, druhou rukou si zakreje pusu, jak znova zívá a košili má rozepnutou a pomačkanou a vlasy rozcuchaný. Rozespalýma očima zaostří na příchozího* To jsi ty? *kouká na ni trochu zmateně, mozek mu očividně ještě nenaskočil.* Ahoj, krásko. Děje se něco? *protře si rukou oči, jak se marně snaží se trochu probudit.*

+netrpělivě znovu zaklepe na dveře a už už se chystá dojít k závěru, že je zřejmě ještě v práci, když se dveře otevřou a v nich stane... mozek jí to chvíli nepobírá, když pohledem sklouzne od jeho tváře k jeho hrudi a zpět k jeho tváři... Isaac. těžce polkne snažíc se udržet klidnou nečitelnou tvář, což jí moc nejde, páč s tímhle stvořením by nejraději zalezla do postele a nikdy nevylezla+ Jo... to budu já... +vypadne z ní velmi, ale velmi inteligentně pohledem přitahovaná k jeho hrudi+ Ahoj... +pousměje se a prudce zatřese hlavou, aby se donutila opět myslet+ ...no přijde na to. +přikývne, že se něco děje a rozhlédne se kolem+ Jen bych to nerada rozebírala na chodbě. Můžu dovnitř? +zajímá se nutíc se myslet jen na to, proč přišla+

*Kouká, jak na něj kouká zhruba stejně rozhozeně, jako on na ni a i když by nejradši padnul zpátky do postele za jiným účelem, než který se jí evidentně honí hlavou, jeho mužskému egu její pohled samozřejmě lichotí.* Jasně, pojď dál, *pootevře dveře o kousek víc a ustoupí stranou a jak vejde, zavře za ní. Jak jde za ní, rozhlíží se po pokoji a normálně by asi nenápadně sbíral kusy oblečení a další věci, co se válej kolem, ale teď na to nemá sílu.* Promiň, *prohodí s pohledem na zválenou neustlanou postel.* Za poslední čtyři dny jsem spal asi dvě hodiny, *podívá se na budík na stolku* a teď asi čtyři, *znova zívne.* Ale rád tě vidim, *dodá, aby si nemyslela, že mu tam překáží.*

Díky. +usměje se na něj a proklouzne dovnitř, rozepne si kabát jen lehce odhalujíc dýku u boku, ale jinak se nesvlékne, přejde k oknu, kde se otočí jak lev v kleci a popojde kousek stranou+ S tím si nedělej starosti. +pousměje se, když se omlouvám za menší binec, chápe to, přeci jen je to chlap, co žije sám, něco takového se dalo čekat+ Ježiš to kdybych věděla, tak tě vůbec nebudím. +koukne na něj omluvně nervozně si mnouc ruce, sem tam udělá krok k oknu a pak zpátky ke dveřím, nenápadné krůčky způsobené nervozitou a celkovým vzrušením z nadcházejícího lovu+ To já tebe taky. Dlouho ses neozval... +protáhne spíš než aby ho z něčeho obviňovala je zřejmé, že se na jednu stranu snaží oddálit nevyhnutelné. něco z čeho je stejně tak vzrušená jako vystrašená+